Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224
"Brali jsme se v lednu. Svět byl zahalený do bílého pláště, jinovatka na oknech vytvářela svá mistrovská díla a sníh ležel na zemi jako nadýchaná peřina. Ben zimu miloval a já jsem jejímu kouzlu také podlehla. Ani mi nevadilo, že jsem si musela pod ty úchvatné svatební šaty obout sněhule, abych vydržela chlad v kostele."
Pavlin život se otočil o sto osmdesát stupňů. V jediném okamžiku ztratila manžela i otce - dva lidi, které nejvíc milovala, navíc v době, kdy prožívá své první těhotenství. Potřeba sdílet svůj smutek s někým blízkým ji zavede k její babičce, kterou léta neviděla. Jejich setkání je natolik silné, že se k ní rozhodne přestěhovat.
Postupně se seznamuje s místními lidmi. Poznává Elišku, dívku, která po autonehodě přišla o zrak. Blíže poznává i jejího bratra, který si sestřino zranění klade za vinu. Najdou tito dva lidé v těžké životní situaci cestu k sobě? Smíří se s tím, co jim život vzal, a naleznou naději na nové štěstí?
Sabina Zelená se narodila v Dačicích, ale vyrůstala v Praze, kde vystudovala civilní letectví a po maturitě ještě anglický jazyk. Procestovala Nový Zéland a Austrálií, v níž se nakonec usadila. Knihy byly odjakživa jejím nejlepším přítelem a o tom, že se stane spisovatelkou, snila už od dětství, ačkoliv se do psaní pustila až při cestování.
Píše ve volném čase, je autorkou románu "Tisíc východů slunce" (2017) a momentálně pracuje na dalších dvou knihách.
Zajímají ji silné lidské příběhy a právě proto se sama věnuje emocím, složitým situacím a vztahům - mezi muži a ženami, rodiči a dětmi, sourozenci, přáteli... Nejraději čte knihy, které ji dojmou, rozpláčou, vystraší, naštvou, rozesmějí, nadchnou... a doufá, že její knihy čtenářům přinesou to samé.
Když jsem se do této knihy pustila, už z prvních dvou stránek mi bylo jasné, že mě psychicky odrovná. Pavla přišla o otce a manžela, když byla ve druhém měsíci těhotenství. Já přišla o tatínka, když jsem byla v prvním měsíci těhotenství... A tento pocit, že mám s hrdinkou něco společného, ve mě vyvolával neskutečně silné emoce.
I přesto, že byl děj celkem jednoznačný a při objevování dalších a dalších postav jsem věděla, jak to všechno dopadne, nedokázala jsem si říct, abych nečetla dál. Autorce se povedlo mě naprosto vyvést z míry, protože některé myšlenky hrdinky byly mé vlastní.
Je to příběh, který je opravdu na hranici šílenosti. Pokud se někomu něco takového stane, je na světě sám a nemá nikoho, komu by se vypovídal nebo se mu vybrečel na rameni, tak je na úplném dně. A přesně tohle Pavla prožívala. Ocitla se na samém dně, v bahně a hnusu okolností a i když byl u ní jeden člověk, který se snažil ji podržet, musela to zvládnout sama. Někdy ani ta náruč někoho blízkého nepomůže, pokud se člověk topí.
"Řekl prostě, že kdybych přece jen boural, abych si pamatoval, že trávník poslouží jako měkký koberec, keře se nárazu poddají a zbrzdí pád, ale stromy...ty se nehnou ani o píď."
Jak autorka sama píše na svém webu a zmiňovala jsem to i výše, má ráda silné příběhy lidí, u kterých se rozpláče nebo dojme a tohle chce dát svým čtenářům. U knihy Tisíc východů slunce se ji to povedlo. Rozplakala mě, naštvala mě a i když byl děj předvídatelný, čtení jsem si užila, můžu-li to tak vůbec napsat. Protože užívat si čtení o smrti asi není to správné přirovnání. Určitě mě ale chápete.
Celkové hodnocení je ale trochu na hraně. Příběh se totiž tváří jako klasický průměr, ovšem díky těm emocím, pocitům, nervozity, strachu, naštvanosti, které ve mě vyvolal, je o stupínek lepší. Jsou čtenářky, které oceňují nejen příběh, ale taky stopy, které v nich kniha zanechala. A tady, i když od začátku víme, jakým směrem se bude děj ubírat, tak i přes tento fakt jsem měla neodolatelnou touhu číst dál, dokud nebudu na samém konci. Musela jsem dočíst každé písmenko, já snad četla i tiráž. :-)
Tuto knihu primárně doporučuji všem romantičkám, dívkám i ženám, které nehledají hluboký příběh, ale knihu, jenž je chytí za srdce. Která je rozesměje i rozpláče, ale po dočtení posledního slova si oddychnou, utřou poslední slzu, usmějí se a sáhnou po dalším románu.
Styl psaní autorky mi seděl, kapitoly byly krátké, jasné a neodbíhalo se zbytečně do nějakých zákrutů. Ba naopak, vše bylo napsáno tak přímočaře, jak to jen šlo. A to jsem ocenila taky.
Hlavně si před čtením pořiďte dost papírových kapesníků. :-)
Děkuji vydavatelskému domu Albatrosmedia.cz za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.
Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat