pondělí 20. února 2017

Děti, které přežily Mengeleho - Eva Mozes Kor, Lisa Rojany Buccieri

Autor: Eva Mozes Kor, Lisa Rojany Buccieri
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Grada
Počet stran: 223

"Naši přátelé na nás začali volat špinavé, smradlavé Židovky a často ještě horší věci. Jejich pokřikování mě přivádělo k vzteku. Co si o sobě vůbec myslí? Jak si dovolují říkat nám, že jsme špinavé? Věděla jsem, že jsem velmi čistá, možná čistší než všechny ostatní děti. Při každé možné příležitosti na nás ostatní spolužáci plivali a taky nás mlátili. Jednoho dne jsme v učebnici matematiky došli ke slovní úloze, která zněla: Když máte pět Židů a dva z nich zabijete, kolik vám jich zbyde?"

Evě Mozes bylo deset let, když byla se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry byli posláni do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral coby pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti - Dr. Josef Mengele. Dívky byly podrobeny sadistickým medicínským experimentům a musela každodenně bojovat o svůj život. V tomto neuvěřitelném příběhu, který sepsala samotná oběť děsivých událostí, jsou čtenáři svědky dětské odolnosti proti mimořádnému zlu. Eva byla například vystavena infekci, u níž Mengele věřil, že bude smrtelná, a bude pak moci provést pitvu i na Miriam, která měla sloužit jako "srovnávací vzorek". Přežila - a dodnes neví, jaké onemocnění to bylo. Po osvobození tábora sestry založily skupinu, která podporovala bývalé oběti Mengeleho experimentů.

Perfektně zpracované vyprávění od Evy, která vás krůček po krůčku, téměř den za dnem, provede koncentračním táborem. Jako čtenář s ní prožijete celý rok nejen na buzerplace, ale také v laboratořích Anděla smrti či v rumunském domově. Já se vždy, když čtu knihu s touto tématikou, pozastavuju nad tím, co to do prkna byli za lidé, jenž dokázala jen tak pálit lidská těla, kteří dokázali zavřít na pár metrech krychlových několik set lidí a pak je vyplynovat. Předtím je zbavit všech zlatých zubů a cenností, které měli u sebe pro své obohacení a vůbec nemrknout? Vůbec se nepozastavit nad tím? Dle mého, všichni nacisti, příslušníci SS, všichni pohlaváři stran, všichni tihle dozorci a já nevím, jak je ještě nazvat, museli být zdrogovaní a zbavení mozku. Protože toto nikdy nepochopím. 

Četla jsem už spousty knih na toto téma. Některé byly příběhem, který se převyprávěl zprostředkovaně od pra-pra-dědečka, některé byly fikce zasazené do reálného prostředí, jiné zase reálné postavy, reálné prostředí, ale příběh smyšlený, aby to bylo zajímavé a čtivé, ovšem tato kniha, Děti, které přežily Mengeleho, je opět něco jiného. Příběh z pohledu děvčátka, které i se svými rodiči a třemi sourozenci bylo nuceno odejít z domova a transportováno do koncentračního tábora a hlavně, je to přímo od osoby, která si tímto peklem prošla, není tam nic přidáno pro "obohacení" četby. Vše je tak, jak to bylo. O to je to vzácnější vyprávění a hlavně, neskutečné. Protože Eva měla deset let a přitom se musela chovat ještě lépe a drze a přezíravě, než dospělí...

"Když jsme stály v pondělí ráno venku na nástupu, nedokázala jsem už ovládnout závratě. Ruce a nohy jsem měla pokryté rudými skvrnami a napuchlé do dvojnásobku jejich obvyklé velikosti. Byly tak rozbolavělé, až jsem si myslela, že vyskočím z vlastní kůže."

Dle mého názoru je to kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně a navíc, je psána větším písmem, méně řádků a věřím, že pro děti, které už se baví ve škole o válce, bude poutavá. Budou rády, že si mohou přečíst knihu "pro dospělé" a přitom se toho spoustu přiučit. Hlavně uvidí, že když chtěla hlavní hrdinka přežít, musela pro to udělat maximum. Neměla u sebe nikoho, kdo by se o ni postaral. Vše musela vyřešit sama a myslím si, že spousta dětí v dnešní době jsou tak zhýčkané, že by nezvládly ani den... Takovým něco tato kniha určitě dá. A nejen "dospívajícím", ale i nám všem ostatním.

Mě tato kniha ukázala, že naděje a víra je opravdu ten největší hnací pohon pro to, abychom se snažily zvládnout i nemožné. Láska, která nás poutá k rodinným příslušníkům je ta, jenž je nejvíce opětovaná a dává největší sílu do života.

Co se mi také hodně líbilo, byly fotografie na konci knihy. Autentické fotky ze soukromého archívu Evy, která mi všechny postavy ještě více přiblížila a já si mohla představit, jak vypadali, když se děly ty největší krutosti v dějinách.

Je to dechberoucí příběh, který doporučuji každému. I těm, kteří se vyhýbají tomuto tématu. Protože tam nejsou přehnaně žádné historické fakta v podobě dat, ale je to opravdu psáno z pohledu desetileté dívenky, která se ocitla ve špatnou chvíli na špatném místě a o jejím boji za svobodu a za život.

Děkuji Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo na tomto odkazu.

Mějte se fajn,
Daramegan



Žádné komentáře:

Okomentovat