Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 368
"Bylo to téměř dokonalé.
Byly jsme nejlepší přítelkyně.
Trávily jsme každé léto na písečné pláži, v chatách, které spolu sousedily.
Otěhotněly jsme v témže roce - a synové se nám narodili tři týdny po sobě.
Naši chlapci vyrůstali na pláži, která pro ně byla dětským hřištěm.
Tenkrát se zdálo být nemožné, že by mezi nás něco mohlo vstoupit.
A přece, dokonalost je vysoká věž, na níž lze tančit - a dole není nic, jen velmi hluboká propast..."
Před sedmi lety unese dva desetileté chlapce proud příliš daleko od břehu. A na pevninu se vrátí jen jeden... Sářin syn Jacob sice před sedmi lety přežil, ale na své narozeniny, v den neblahého výročí, zmizí beze stopy. Postupně se začínají vynořovat nová i stará tajemství a komunitu na poloostrově Sandbank plíživě ochromuje napětí a nezodpovězené otázky. Sára je stále více a více zoufalá a přestává věřit všem, které zná a kterým dosud důvěřovala - a dobře dělá... Co se vlastně před sedmi lety událo? Jak to, že v komunitě, kde se pořád někdo dívá, zrovna tehdy nikdo nic neviděl? Kdo všechno a proč má důvod tajit, co se doopravdy stalo?
Lucy Clarke vystudovala anglickou literaturu a nějaký čas pracovala jako moderátorka společenských akcí a také vyučovala tvůrčí psaní. V současné chvíli je spisovatelkou na plný úvazek. Miluje cestování a psaní deníků. Její debut The Sea Sisters se objevil v prestižním výběru Book Club Choise 2013.
Od autorky jsem měla možnost si přečíst Poslední nádech (recenze) a Modrou (recenze). Po jejich přečtení jsem netrpělivě očekávala další knihu, protože mne Lucy Clarke přesvědčila o tom, že umí psát. Napínavě, zajímavě, poutavě.
Proto, když jsem dostala šanci se pustit do Stínů před vydáním, neváhala jsem ani vteřinu. Když vám napíšu, že jsem začala číst v neděli a v pondělí dočetla, řekne vám to hodně? Věřím, že ano!
Kniha je to velmi napínavá, správně zamotaná, na konci infarktová a po celou dobu opravdu "na palici".
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, dvou hlavních hrdinek, Sáry a Isly. Jsou to nejlepší kamarádky, které spolu prožily téměř dvacet let v souladu, ve skoro partnerském vztahu. Říkaly si všechno, pomáhaly si, stály při sobě v dobrých i zlých časech. Jedna na druhé byla doslova závislá. Až do momentu, kdy je rozdělila tragická událost, která oběma obrátila život naruby. Nic už nebylo jako dřív. Začaly mezi nimi hrát hlavní roli žárlivost, závist a lež. A s tím přátelství nefunguje...
Děj je zasazen na jeden anglický ostrov, kde jsou pouze chaty, bez elektřiny, žijete si tam jako poustevníci, všichni se znají a suchou nohou se tam z pevniny dostanete horko těžko. Funguje přívoz, který už x let obsluhuje jeden a ten stejný muž. Když jsem si představila ty chvíle pohody, kdy vám moře šumí lehce do ouška, sem tam se objeví sluníčko, v klidu si můžete užívat táboráky a nebo si číst knihy bez toho, aniž byste museli lítat kolem úklidu domácnosti, byla to báječná představa. Tohle se autorce povedlo. Zdánlivě na malinkatý kus země napsat příběh, který by mohl "obsáhnout" celý svět.
Výborně zpracované byly i povahové vlastnosti všech hrdinů. U některých jim to přímo čišelo z činů, že budou podlí, zvědaví nebo drbny. A u ostatních jsem cítila, že nebudou tím, za koho se vydávají. Spousta tajemství z minulosti jim zabránila v tom, aby se naplno otevřeli všem okolo sebe a já jen s napětím čekala, kdy se něco provalí. Neměla jsem ani tušení, že všechno na mě autorka "vybafne" až na konci, s tím jsem fakt nepočítala a můžu vám říct, že v tu chvíli by se mě ve krve nedořezalo. Jak už jsem psala výše, dostavil se infarktový stav - tep dvě stě a lapání po dechu, tiché klení a do toho v hlavě jedna otázka: "Tohle myslím opravdu vážně? To jako fakt? Pffff!"
"Sedím u stolu se sklenicí vína a dívám se ven. Jak se soumrak snáší na vodní hladinu, objeví se břehule. Létají nahoru a dolů a loví hmyz. Soumrak byl vždycky mou oblíbenou částí dne na písčitém výběžku. Výletníci odešli a pláž je zase naše. Začínám se však děsit toho zvláštního přítmí mezi dnem a nocí, kdy se myšlenky začínají kalit a proplétat - stín se stává chlapcem, křik racka zní jako vyděšený hlas. Když se z nebe začnou vytrácet barvy, vím, že se blíží konec dalšího dne bez Jacoba."
Dámy a pánové, vážení čtenáři. Stíny nad zálivem opravdu jako kniha a příběh dostává svému zařazení a je to psychothriller jak vyšitý. Pohraje si s vaší myslí jako kočka s myší a pokud nepatříte mezi věštce z magické koule, nemůžete uhádnout, co je pravda a co lež.
Navíc téma ztraceného dítěte je velmi silné a dokážu si představit, co matka prožívá. Líbilo se mi, jak autorka dokázala do řádků v knize zasadit pocity zoufalství, naděje a potom zase "pádu na dno".
Je to naprosto čtivá, nepředvídatelná a napínavá kniha. Střídají se kapitoly Sáry a Isly, kdy převážně Isla popisuje své vzpomínky, svou minulost a dává tím dohromady pro čtenáře celý její tragický příběh a Sára tomu zdatně sekunduje. Ale po celou dobu čtení jsem měla pocit, že za nitky tahá jedna z nich, netušila jsem, že... Ale to vám neprozradím, tohle si už musíte přečíst sami.
Co vám já napíšu je, že v případě vašeho rozhodnutí a pořízení si této knihy nemůžete šlápnout vedle, pokud holdujete opravdu dobře napsaným psychothrillerům, u kterých vám bude jednou horko, jednou zima. Pokud máte rádi ten pocit, že už jste na okraji propasti a musíte zůstat stát, ale stejně ten krok uděláte a jen čekáte, jestli ten pád bude rychlý... Pokud máte rádi husí kůru po celém těle, ale přitom nebudete tušit, z čeho to může být...
To všechno vám Lucy Clarke přivodí a jedno malé varování pro lidi trpící na srdce. Čtěte velmi pomalu (pokud to půjde), protože ten tep vám vzlétne, ať chcete nebo ne.
Hvězdné hodnocení:
Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk. Pokud si chcete knihu pořídit, tak... Stíny nad zálivem.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat