Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 272
"My jsme řád. My jsme naděje."
Měl to být idylický den, změnil se ale v boj o přežití. Joan si se svým čtyřletým synem užívá v ZOO do poslední chvíle. Několik výstřelů, které zaslechne u východu, ji přinutí s dítětem v náručí utéct zpět do zahrady. Útočníci jsou jim v patách a jsou horší než dravá zvěř. Pro Joan tak začíná závod s časem. Žádný úkryt není dost bezpečný a chvilka nepozornosti ji i syna může stát život. Jak daleko dokáže matka zajít, aby uchránila své dítě?
Joan si se svým čtyřletým synem Lincolnem užívá pohodové odpoledne v ZOO, na dětském hřišti, mimo všechny rušné cestičky. Když se začnou zvedat k odchodu, těsně před zavírací dobou, uslyší Joan zvuky připomínající střelbu. Přemýšlí nad ohňostrojem a jdou dál k východu. Tam zahlédne lidi, kteří leží na zemi a muže se zbraní. Dá se na zběsilý úprk do útrob ZOO a hledá úkryt, kde se se svým synem schová, aby je nenašel. Musí přemýšlet dopředu, předvídat, co ten chlap s pistolí má za lubem, kam může jít a kde hledat všechny návštěvníky, kteří jsou uvnitř. Musí udržet syna potichu. Nesmí mluvit, má telefon, ale nesmí s ním svítit, jelikož už se stmívá a ve tmě půjde displej vidět. Musí zachránit sebe. Musí zachránit svého syna. Musí za každou cenu. Musí...
Tento příběh se odehrává opravdu ve třech hodinách. Kapitoly nejsou pojmenovány, ale uvádí se zde čas, kolik je hodin. Když jsem začala číst, divila jsem se, jak lehce a svižně se celý příběh čte. Stránky mi ubíhaly před očima. Ale pořád jsem čekala na něco víc...
Všude, v každé zemi jsou lidé, jenž nemají zábrany, mozky a bez důvodu útočí na jiné lidi. Navíc, v tomto čase se toho děje hodně. Atentáty jsou, dá se říct, denním chlebem a tento příběh není úplně z cesty. Protože někdo vstoupí do ZOO a střílí na všechno, co se hýbe. Proč? Protože se nudí? Protože je žene nějaký vnitřní hlas?
Autorka dokázala naprosto skvěle vykreslit myšlení maminky, která se snaží uchránit své dítě před smrtí. Která se jej snaží utišit, i když je dítě na pokraji hysterického pláče. Která se snaží mu dát najíst, když má hlad, i když pořádně nemá co. Jen aby zůstal potichu. Ta její beznaděj je téměř hmatatelná, ale taky vycítíte její naději a víru, že všechno zvládne. Maminky totiž zvládnou vše. I když nemůžou, kvůli dítěte můžou ještě víc...
"Je to predátor kluk
Existuje jenom on jediný
Má nějaké kamarády
Musí chodit k zubaři
Mluví anglicky
Může žít na Zemi
Umí dýchat vzduch
Je opravdický
Žije v opravdický džungli
Proč se na konci směje
Teče mu krev jako nám"
V průběhu děje se dozvídáme spoustu informací právě ze života Joany a jejího syna, nakoukneme pod pokličku mateřské lásky. Některé kapitoly se věnují i zloduchům, kteří v ZOO dělají ty zlé věci a i o nich se dočteme nějaké informace z minulosti.
Celé to na mě působilo spíše jako zpověď, jako byste věděli, že se blíží konec a začnete sumírovat, hledat ve svém nitru to, pro co jste žili, co ve vás vyvolalo štěstí, radost a úsměv.
I přesto, že se zde střílí a hrdinům jde doslova o život, tak to na mě jako thriller nepůsobilo. Spíše mi to přišlo jako sonda do duší lidí, kteří jsou buď nějakým způsobem ohroženi na životě nebo nějak pochroumaní v hlavě.
Celá kniha mi přijde taková přemýšlivá, zadumaná a až na posledních několika stránkách se začíná dít nějaká akce, která mi ale zase přišla moc brzo utnutá.
Myslím si, že příběh má ohromný potenciál, který ale nebyl zcela rozvinutý. V některých místech by se dalo ubrat, jinde přidat. Rozhodně to není špatné čtení a myslím si, že se tato četba bude líbit hlavně ženám, které jsou matky, protože se dokážou stoprocentně vcítit do Joany a její potřeby chránit syna.
Hvězdné hodnocení:
Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat