Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 412
"Byly tři hodiny ráno a zápach mrtvého těla zaplnil auto. Horko
neustávalo už několik dní. Zapnul klimatizaci naplno, ale odér
stále pronikal z kufru auta. Rozkládala se rychle.
Do kufru ji položil před dvěma hodinami. Mouchy si ji našly
rychle, takže musel ve tmě máchat rukama, aby je odehnal. Přišlo
mu směšné, jak se ohání a rozmachuje. Kdyby byla ještě naživu,
možná by se tomu také zasmála."
Mělo to být tvé vysněné rande. Ale místo toho jsi obětí...
Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je sice na místě nálezu jako první, případ ovšem nespadá pod její kompetenci. Tento fakt ale Eriku nedokáže zastavit.
Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce - a rychle odhalí souvislost s jinou, čtyři měsíce starou nevyřešenou vraždou. Obě dvě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu...
Když za podobných okolností zmizí další dívka, musí Erika Fosterová, Mossová i Peterson jednat co nejrychleji. Kolik času jim zbývá, než dívku sadistický vrah také zabije?
Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?
Když jsem dostala možnost přečíst si čtvrtý případ Eriky Fosterové téměř s měsíčním předstihem, neváhala jsem ani vteřinu. Není to ale z důvodu, že bych chtěla být "první" kdo si jej přečte, ale je to přesně proto, že jsem se nemohla dočkat, až se opět setkám s Erikou, Mossovou a Petersonem... A Sparksem vlastně taky. :-)
Protože tito lidé, hrdinové, jsou vždy zasazeni v maximálně skvělém příběhu, který si užiju od začátku do konce, navíc jsem si z autora udělala jednoho z mých topek, takže jeho knihy mají přednost před vším ostatním - i před spánkem! :-)
Každá kniha, kterou jsem doposud od autora Roberta Bryndzy četla, ať už je to Dívka v ledu (má recenze zde), Noční lov (má recenze zde) či Temné hlubiny (má recenze zde), splnily mé očekávání a věřila jsem, že u knihy s názvem Do posledního dechu tomu bude stejně. A nemýlila jsem se. Bylo to naprosto úžasné čtení! Navíc je autor každým dílem lepší a lepší, přijde mi, jako by stále pokládal laťku výše, mám pocit, že už to výš nejde, a on mě přesvědčí o opaku.
Kdybyste chtěli, abych vám popsala příběh jako takový a měla bych vám říct, co se v něm odehrává, odkážu vás na anotaci výše uvedenou, protože jej skvěle popisuje. Já bych to jen doplnila takovými střípky, že vztah mezi Erikou a Sparksem, který jí dělá pořádné peklo, se rozhoří do maxima, Erika si opět nebere s ničím servítky a jde si tvrdě za tím, co chce, i když zase udělá nějaké to faux-pas, ale to k ní patří, bez toho by to nebyla ona. Objeví se tam detektiv Hudsonová, která vás bude klamat na první pohled a otočíte na ni názor tak jako já, a samozřejmě se zde mihne i Camilla, která opět bude šťourat do všeho a všech.
"K boční straně klece byly přidělány dva řetězy s visacími zámky.
Jeden řetěz jí ovinul kolem krku, omotal ho kolem mříže klece a pak
ho zamkl. V rohu stála velká dvoulitrová lahev s vodou, kterou jí
přesunul k ruce.
Vylezl z klece a zamířil ke stolku v rohu, na kterém ležela oranžová
plastová krabička. Otevřel ji a připravil si do injekční stříkačky
10 ml ketaminu. Vrátil se dovnitř. Viděl, že má otevřené oči a pohledem
zmateně těká kolem sebe. Pokusila se promluvit, ale v ústech
měla sucho. Otevřel lahev s vodou a nabídl jí."
Líbilo se mi, jak autor zakomponoval do příběhu nebezpečí sociálních sítí, konkrétně Facebooku. I když si každý z nás říká, že mu se to stát nemůže, opravdu bychom si měli dávat dobrý pozor, co sdílíme se svými přáteli. Jasně, dá se to omezit, že vaše příspěvky vidí jen přátelé, ale máme ve svých přátelích opravdu ty, kterým věříme a známe je osobně? Není tam nikdo navíc? Teď se třeba rozjela aféra s duplicitními profily, s tím, jak váš kamarád, který ale není vašim kamarádem, má jen stejnou profilovku, žádá vaším jménem o peníze vaše přátele a podobně. Lidi jsou v tomto směru opravdu vynalézaví tvorové.
Uhranulo mi, jak ladně a napínavě autor Robert Bryndza do děje přidal rande na slepo. Na fotce je týpek krásný, ovšem ve skutečnosti...
Vraha se dozvíte někde za třetinou knihy. Do té doby budete napnutí, ale stejně jisté tušení tam je. Já měla dva podezřelé a jeden z nich to byl. Po odhalení už je to pak sledování práce policie a zvláště Eriky a všech okolo ní, kdy jsou z větší části sehraní a jen hledají střípky, které by do sebe zapadly a oni odhalili pravého vraha. I přesto, že víte, kdo za tím vším stojí, si čtení užijete na sto procent, autor prostě umí!
V knize jsou kapitoly krátké, takže při čtení jsem měla pocit, jako by se mi stránky samy otáčely. Navíc autor opět ukázal svůj um psát velmi čtivě, napínavě a zábavně, tudíž bylo téměř nemožné se od knihy odtrhnout. Děj je přímý, jednoduchý, snadno pochopitelný a taky velmi uvěřitelný. Navíc dojde i na smrt jedné z hlavních postav, takže ti citlivější si můžou i utřít slzu.
Rozhodně jsem s knihou Do posledního dechu spokojená, a pokud jste si pana Roberta Bryndzu oblíbili, je nutnost mít i tento díl v knihovně. Pokud jste se s autorem ještě nestihli seznámit, tak se do čtení určitě pusťte. Můžete začít prvním dílem, ale také čtvrtým. Jsou tam drobné spojitosti, které vám nemusí do sebe zapadat, ale hlavní dějová linka je pokaždé samostatná, jedná se vždy o uzavřený případ, takže tady to ničemu nevadí.
Určitě doporučím každému, kdo má rád thrillery, které jsou napsány čtivou formou, s napínavým dějem a příjemnými hlavními hrdiny. U této knihy se stoprocentně nudit nebudete, za to vám ručím.
Hvězdné hodnocení:
Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a zde si můžete koupit knihu s názvem Do posledního dechu.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat