Hadí listiny - Jessica Cornwellová

Autor: Jessica Cornwellová
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Albatros Media - Plus
Orig. název: The Serpent Papers
Počet stran: 456
Překlad: David Petrů
Obálka: Tomáš Cikán

JSEM VĚČNÁ A JSEM POMÍJIVÁ

JSEM TVÁ MATKA

A JSEM TVÁ DCERA

JSEM ŽENA TVÉ ŽENY

A JSEM DĚVKA TVÉ DĚVKY

PRACH TVÉHO PRACHU

A POPEL TVÉHO POPELA.

Barcelona, léto 2003
Tři ženy někdo rituálně zavraždil. do kůže jim vyryl podivné symboly a z úst vyřízl jazyk. Inspektor Fabregat si láme hlavu nad umělecky provedenými dopisy, které mu kdosi zanechává. Je v nich ukryto vrahovo doznání, nebo jen stopy? A zatímco celá Barcelona křepčí ve víru oslav svátku Jana Křtitele, Natalia Hernándezová, herečka a miláček barcelonské veřejnosti, umírá na schodech katedrály. Město žádá spravedlivou odplatu, avšak Fabregat se marně honí za tajemnými symboly, které zdánlivě nevedou nikam.
Barcelona, zima 2014
Vědkyně a zlodějka knih Anna Vercová na Mallorce právě objevila prastaré dopisy. Díky nim Fabregat znovu otevře vyšetřování vraždy Natalie Hernándezové. Anna luští tyto šifry, a také každá barcelonská ulička ji vede dál a dál po stopách vraha. Anna je tak blíže nejen k jeho odhalení, ale i k objevu starověkého rukopisu napsaného jazykem čarodějů a alchymistů; k Hadím listinám.

                                                               zdroj obrázku

Víte, kdo je Jessica Cornwellová? To je Dan Brown v sukních! :)
Na prvních pár stránkách jsem si přišla trochu mimo, protože jsem až tak nechápala, kde jsem, kdo mluví a proč. Když jsem ve své snaze pokračovala dále, došlo mi to. Všechno mi bylo najednou jasné, milovala jsem ty autorčiny vsuvky a jen jsem čekala, kdo bude vrahem, protože to jsem celou knihu ani při sebevětší snaze, nedokázala odhadnout.

Někde jsem četla názor, že kniha není vhodná pro začínající čtenáře. To já si nemyslím. Dle mého kniha je vhodná pro všechny, kteří mají rádi záhady, mystiku, báje a pověsti a Dana Browna. Protože tato kniha se velmi nápadně podobá jeho stylu. Každopádně, pokud jste čtenář, který čte jen knihy s velkými písmeny, čte jen Karla Maye a Foglara, tak ano, není tato kniha pro vás vhodná. :) Pokud hledáte něco nového, neotřelého, tak ano, je pro vás ta pravá. :)
Některé věci se můžou u Hadích listin zdát trochu chaotičtější, ale po dočtení, třeba další kapitoly, vám i ta předchozí začne dávat smysl.

                                                                  zdroj obrázku

Když jsem stránku po stránce poznávala Annu, zjistila jsem kdo je a co "umí", nebo spíše se dá říct, co ji trápí, tak jsem byla malinko na rozpacích. Vážně? Náměsíčnost? Mluvení cizími hlasy? Místy mi to přišlo zvláštní, přitažené za vlasy, ale v celkovém kontextu to do sebe naprosto zapadalo. Určitě ale můžu říct, že mi tato holka byla sympatická.
Když jsem knihu začala číst, byl večer a já dokonce měla strach. Pořád jsem čekala, kdy uslyším zvuky a budu mít pod postelí hada. Ten pocit se mi vůbec nelíbil. :)) A knihu odložila na ráno. :) hihi :))

POTRHANÝ PYTEL PŘEHOZENÝ PŘES RAMENO. NAVZDORY VYSOKÉMU VĚKU MÁ STÁLE DOST SIL, BÝČÍ ŠÍJI A POSTAVU ZÁPASNÍKA; VLASY SKRÝVÁ POD BÍLÝM ŠÁTKEM STAŽENÝM AŽ PŘES UŠI, TAKŽE JSOU VIDĚT JEN MUŽNÉ LÍCE A SVRAŠTĚLÝ NOS JAKO PALICE SESCHLÉHO ČESNEKU.

                                                                     zdroj obrázku

Mám moc ráda, když v knize jsou tzv. poznámky pod čarou, které dovysvětlují jevy, jež se zde objevují. Mám ráda vsuvky, které mají co dělat s historií, mýty a báje a pověsti a toho všeho je v knize dost. A to jsem si přišla na své. Kniha je rozdělena do čtyř částí, které jsou od sebe rozděleny vždy černým papírem a v každé části jsou kapitoly, které se věnují jednomu tématu tak, aby jako celek do sebe zapadaly. Kapitoly jsou krátké, což taky přidávalo na praktičnosti. Když už jsem nemohla, v klidu jsem dočetla kapitolu a mohla knihu zavřít.
A taky musím zmínit obálku - i když to skoro nikdy nedělám, tak tato si to zaslouží. Protože je naprosto luxusní. Vyražený znak, takže cítíte symbol pod prsty a obálka je velmi příjemná na dotek - jen jediná vada - jsou na ni vidět otisky prstů - takže ji mám umatlanou :))

Celkově dávám hodnocení 4/5, za těžší začtení, ale jinak se mi to opravdu líbilo. Věřím, že to je kniha, která nesedne každému, ale gurmáni si na ni smlsnou jako na jednohubce. :)

Co vy? Četli jste? Jste gurmáni nebo vás kniha neoslovila? Díky za každý komentář. :)

Daramegan

Kafe a cigárko - Marie Doležalová

Autor: Marie Doležalová
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 264
Ilustrace/foto: Jan Hofman

"DNESKA MÁŠ DVOJITÝ DOJENÍ, CO?" POUŽÍVÁ SE PRO SITUACE, KDY HEREC STIHNE DVA RŮZNÉ KŠEFTY ZA DEN. NAPŘÍKLAD TOČÍ A JEŠTĚ VEČER HRAJE. DVOJITÉ DOJENÍ, TO JSOU DVĚ KRAVIČKY, ZE KTERÝCH TEN DEN TEČOU PENÍZE.

Když jsem zjistila, že má oblíbená herečka z Comebacku Saša vydává knihu, byla jsem nadmíru zvědavá. Vím, že má svůj blog, ale nikdy jsem neměla náladu tam vlézt, tím pádem jsem se více a více těšila na knihu, protože mi bylo naprosto jisté, že její nejlepší a nejvtipnější, nejtrefnější články a fejetony se objeví na těch stránkách. A nemýlila jsem se. Už dlouho jsem se takto nepobavila.
Vše popisuje a vysvětluje s vtipem sobě vlastním, např. jak být moderátorem dětských pořadů mne naprosto uchvátilo, jejdamane! :)
Nebo když se dozvíte, že prdel není sprosté slovo. Tahle informace je velmi užitečná, no nemyslíte?

Mne, jako správného blogera už samotná anotace nalákala a věřím, že to tak má většina z vás, no koukejte: Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas?
Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle.
Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichocení či pobavení, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně - musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat.
Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová.

No, co na to říkáte? Už toto vás nemůže nechat chladnými, chcete pochopit, co na tom je zvláštního. Co je na té Marušce tak dobrého, že její blog a její osoba mají vlastní knihu, která je navíc velmi úspěšná a hodnocení je výborné? Jakto? To zjistíte po přečtení knihy.
Velmi milé, vtipné počtení, které někteří můžou číst na jeden zátah, jiní (jako třeba já) to budou číst někdy od začátku prosince a budou to prokládat něčím jiným. Ptáte se proč jsem to tak dělala? Jelikož její fejetony jsou vtipné a a příjemné. Je pravda, když jsem ji četla dlouho, tak jsem se "přejedla" písmenky, ovšem, když mi bylo ouvej, nic mne nebavilo, vzala jsem knihu opět do ruky (čti čtečku do ruky) :)) a hned jsem měla lepší náladu. Pobavila jsem se a zjistila jsem, že takto mi to vyhovuje. Tak cca 20 stránek denně a měla jsem permanentně dobrou náladu a vyhovovalo mi to. :)

                                                                   zdroj obrázku

Je mezi vámi někdo, kdo Sašu nezná? :D Věřím, že ne. Ale pokud by nááááhodou tady někdo takový byl, tak vězte, že se narodila v Karviné a ZŠ absolvovala v Trutnově. Maturovala v roce 2007 na hudebně dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Byla členkou souboru Strašnického divadla a hrála ve svém vlastním muzikálu Krysy.
Je členkou hudební skupiny Olats otesoc (pozpátku Coseto stalo), jejíž základ tvoří spolužáci z konzervatoře.
Marie Doležalová píše blog Kafe a cigárko o životě herečky, který získat Literu za blog roku v rámci cen Magnesia Litera 2015.

                                                                     zdroj obrázku

Pokud jste zvědavi, jak to tedy všechno v knize je, kdo je Maruška, jaká je, tak určitě si vezměte knihu Kafe a cigárko a pusťte se do ní. Zlepší vám náladu a budete se bavit. :)

Štastný nový rok všem :)
Daramegan

V lese visí anděl - Samuel Bjørk

Autor: Samuel Bjørk
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Albatros Media - Plus
Počet stran: 384
Orig. název: Det henger en engel alene i skogen
Překlad: Eva Dohnálková
Autor obálky: Tomáš Cikán

Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou "Cestuju sama" na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak ji přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl.

DO ŠKOLY SE LÍZA BRALA. CUPITY, CUPITY, TRALALA. NOVÉ ŠATY OBLÉKALA. VESELE SI HOPKALA.

Tak ten Munch mi je hodně sympatický. Kdyby nebyl policejní detektiv a pracoval s knihama, tak si troufnu říct, že jsem to já. :) Od prvních stránek jsem si jej zamilovala, ale na druhou stranu jsem měla problém s Miou. Chápu, že když se stane něco strašného, tak se člověk uchýlí ke kdejakým bizardnostem, ovšem to, co ona dělala se svým životem, dokud se v lese neobjevil první anděl, tak to byl maras...
Za sebe můžu říct, že kniha byla napínavá od začátku do konce. Dokonce, když pachatel přišel za jednou z obětí, v masce a paruce, tak já se bála jít otevřít dveře - taky se vám stává, že zrovna v tu chvíli se stane něco, co sedí do děje? :D

                                                                       zdroj obrázku

Postupem děje, jak stránky ubíhaly, získala si i Mia mou oblibu, protože to, jak ji šrotoval mozek, docházely ji souvislosti, to bylo skvělé. A samo o sobě by to vydalo na knihu. Snad s názvem Mozkové pochody Měsíčního Paprsku? :)) A navíc se trochu napravila. I když stále nebyla dokonalá žena, tak byla příjemnější, otrkanější a vlastně, kdo v dnešní době chce v knize mít dokonalou ženu, že? :))

DEO SIC PER DIABOLUM - CESTA K BOHU VEDE SKRZE ĎÁBLA

Další věc, která se mi na knize opravdu líbila byla, jak autor dokázal do jednoho případu zahrnout celou partu lidí. Počínaje detektivy, pachatelem, oběťmi, tak domovem důchodců, sektou, která měla své vlastní pozemky a myšlenky a konče obyčejnými lidmi kolem jako přihlížejícími, svědky či reportéry. A taky bylo obdivuhodné, jak jedna osoba, která měla "štěk", jenž by ve filmu nebyl o ničem, tady i ta osoba měla důležitou roli a bylo něco málo o ní zmíněno. A tohle dát dohromady muselo zabrat hodně času, ale určitě to byla správná cesta! Šťastná volba.

Musím říct, že kniha, jakožto má poslední v tomto roce, byla perfektně strávený čas. Její čtení jsem si užila a když jsem zjistila, kdo je pachatel, málem mi vypadly oči, vejrala jsem jak vír a když přicházelo finále, dokonce jsem si ukousla nehet, jen jsem totiž doufala, že to dopadne jak chci a ani nepočítala s variantou co kdyby ne...

Určitě kniha není pro slabé povahy nebo pro maminky malých holčiček - leda, že by tento styl přímo vyhledávaly. :))
Ale jinak je to kniha, která nezklame každého čtenáře, jenž má rád thrillery, detektivky, nerváky a severské autory.
Doporučuji! :)

A teď už všem přeji šťastný nový rok, ať do čísla 2016 vstoupíte tou správnou nohou a se správnou knihou.. :)

Mějte se krásně,
Vaše Daramegan