středa 4. dubna 2018

Deník japonské manželky - Veronika Ageiwa

Autor: Veronika Ageiwa
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 300

"Na moji svatbu se sjelo celé příbuzenstvo, i moje babička. Je jí už osmdesát a má takové hodně malé nohy. Dřív se v dětství ženám nohy svazovaly, aby pak měly specifický tvar. Moje babička to tak ještě má. Kdyby jí to neudělali, nemohla by se později provdat, protože by ji nikdo nechtěl."
O tomhle čínském zvyku vím, ale netušila jsem, že je to tak nedávná záležitost. Nevěsta se prý nehledala podle krásného obličeje, ale podle velikosti nohou.
"Ale proč chtěli, aby měla nevěsta takové nohy?"
"Nedá se s tím dobře chodit. Takže se manžel nemusel bát, že mu novomanželka uteče."

Je možné, aby se Češka stala dokonalou japonskou manželkou?
Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky "moči" a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou?

Veronika Ageiwa - česká spisovatelka, lektorka, tlumočnice a překladatelka. V roce 2010 se po získání magisterského titulu z oborů Překladatelství a tlumočnictví a Sociologie na Karlově univerzitě odstěhovala za manželem do Japonska. V následujících letech zblízka poznala hned několik dalších zemí a kultur. Přestěhovala se i s rodinou do amerického Texasu, na francouzský venkov do městečka Fontainebleau a na čas i zpět do Prahy. Od roku 2013 začala své nejen cestovatelské zkušenosti promítat do článků pro české časopisy. V současnosti žije v Tokiu a je zakladatelkou Česko-japonské agentury (www.czech-japan.com).

Tuto knihu bych popsala jako takový osobní, rychlý a velmi vtipný průvodce japonským, běžným životem. Ocenila jsem nejen způsob napsání formou deníku a krátkých fejetonů, ale také střídání dvou pohledů, jak Veroniky, tak Kóty.
Všechno začíná rokem 2003, kdy se Kóta dostane z Japonska do České republiky, v rámci výměnného pobytu. Potkává se zde s Veronikou a slovo dá slovo, stává se z nich pár. Po tom, co Veronika dostuduje se vydává za Kótou do jeho rodné země, aby spolu mohli žít jako šťastný pár. A Veronice samozřejmě začíná nové studium, a to přesně japonské kultury, zvyků a příprav na jakoukoliv možnou i nemožnou příležitost. Faux-pas na sebe nedá dlouho čekat. A ne jedno...

Jak už jsem psala výše, moc se mi líbilo, že zážitky jsou psány nejen z pohledu Veroniky, ale taky Kóty, jejího manžela. Musím přiznat, že jsem se bavila hned od první stránky. Číst, co musí japonské děti dělat ve škole, už od svých šesti let - umývat toalety po svých spolužácích (to jako vážně?!), až třeba po způsob hodnocení ve škole či přístupu k projevům lásky na veřejnosti bylo opravdu velmi zajímavé. A nejinak tomu bylo z pohledů Veroniky. Ta ovšem psala o tom, jak se sžívala v Japonsku jako cizinka. Jak na ni koukali tamní obyvatelé, navíc ona jako blondýnka byla opravdu "zářící" na všechny strany, jak funguje japonská byrokracie nebo co je důležité při úmrtí člena rodiny? Někdy jsem opravdu nechápala a kroutila hlavou, rozhodně jsem se ovšem nenudila a tohle čtení si fakt užila.

"Už to mám, jestli to bude kluk, bude se jmenovat Ruka. To je přece skvělé jméno pro míšence, ne? Takové mezinárodní."

Navíc autorka má opravdu dar. Ten, který je důležitý pro všechny, kteří chtějí psát krátké, vtipné, trefné glosy. A to dostat humor a nadsázku i do zdánlivě nemožné situace což se v tomto Deníku opravdu stalo.
Jak už jsem avizovala výše, v knize najdete krátké, jednostránkové, někdy dvoustránkové "kapitoly", které jsou datovány, tím pádem má čtenář přehled, kdy se co odehrálo.

Pro mě ovšem bylo nejzajímavější a myslím si, že to bude i největším tahákem pro ostatní čtenáře, způsob popsání japonské kultury a zvyklostí.
Autorka si s ničím nebere servítky a píše o všem, co cítí a to navíc takovým způsobem, jako by to vykládala své kamarádce. Upřímně, ale bez zbytečných emocí.

Když bych měla říct, pro koho je tato kniha ideální, tak ji doporučím všem těm čtenářům, kteří touží kouknout pod pokličku tradiční japonské domácnosti. Také pro ty, kteří si chtějí odpočinout u vtipného, oddechového a velmi milého příběhu, který jim přiblíží život jedné (ne)obyčejné české ženy a (ne)obyčejného japonského muže.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete pořídit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Žádné komentáře:

Okomentovat