Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 438
"Kolem poledne dostanou najíst. Ale čas se vleče a ve višních, které se lesknou jako nalakované, se odráží slunce. A také Sašina tvář. Pořád žádný oběd... a přitom už je tu další, nový den. Kdepak den! Uplynul dokonce celý týden, i když je to pořád tentýž den, který se vleče a vleče... Čas je zavázaný na mašličku."
Studovat na vysoké je snem každého středoškoláka. Alexandra ale na Vysokou školu speciálních technologií nastoupila nedobrovolně. Škola v zapadlém provinčním městečku je totiž obestřena tajemnem a z toho, co se kolem ní děje, jde strach.
Stejně jako z muže v černých brýlích, který ji do školy přivedl a nutí ji plnit prazvláštní úkoly, kvůli nimž se stále hlouběji propadá do světa na hony vzdáleného běžné lidské realitě. Proč byla ona a její spolužáci vybráni? A proč ti, kteří neuspějí u zkoušek, beze stopy mizí?
Sergej a Marina Djačenko jsou manželé, kteří patří k nejznámějším současným ruskojazyčným autorů fantasy literatury. Jsou autory více jak 26 románů a jejich knihy vycházejí v desetitisícových nákladech a podle jejich scénářů byla natočena řada filmů. Román Vita nostra z roku 2007 je kritikou i čtenáři považován za jedno z nejlepších děl spisovatelské dvojice. Kniha, která nepřestává ohromovat svou nápaditostí a obsahovou pestrostí, byla přeložena do řady jazyků. Na Euroconu v roce 2005 dostali manželé Djačenkovi cenu pro nejlepší evropské spisovatele fantasy literatury.
Když jsem viděla obálku, přečetla si, že se jedná o "krásnou, bizarní a šokující" fantasy knihu, neviděla jsem důvod, proč váhat. Navíc Olga Zakis je pro mne jednou z nejlepších, takže Vita nostra nesměla chybět v mé knihovničce. Po přečtení mám takový zvláštní pocit...
Alexandra Samochinová žije jen se svou maminkou a jednoho léta odjedou na společnou dovolenou k moři. Ovšem Saša v tu chvíli nemá ani tušení, jak ji těchto pár dní změní celý její život. Při procházkách na pláž a zpátky na ubytování, potkává pořád nějaká chlapa. Tmavé sluneční brýle na očích, ale Saša ví, že se kouká v celém davu vždy jen a jen na ni.
Pak ji osloví...
A dojde k něčemu zvláštnímu. Sašu ani nenapadne ignorovat jeho přání, jeho příkazy. Chodí se koupat přesně ve čtyři ráno do moře. Ani o minutu později, ani dříve. Nesmí zaspat! Nesmí vynechat. Nikdy!
Při příjezdu domů se onen muž opět objeví v její blízkosti a Sašu ani nenapadne protestovat, když ji přikáže, aby chodila v pět ráno běhat. V dešti, větru, v zimě, na sněhu i ledu... Neodmítá! Běhá!
Muž ji poté pogratuluje, byla přijata na Vysokou školu speciálních technologii v Torpě.
I když Saša chtěla na jinou vysokou, nenapadne ji odporovat. Splní vše do puntíku, i přesto, že má lehké pochybnosti. Ale ví, že nesmí couvnout. Musí udělat vše, co on po ni žádá.
A tak se ocitne ve škole, kde neví, o co jde, co bude studovat, proč tam je... Jen postupem času zjišťuje, že všichni prváci jsou tam nedobrovolně, že někteří lidé, které potkávala na chodbách už tam nejsou a že se z ní stává... Co vlastně?
Myslím si, že můj kostrbatý popis toho, co vás v příběhu čeká, naprosto odpovídá mému pocitu z celé knihy. Vita nostra je perfektní dílo, kdy autoři si umí hrát nejen se slovy, ale hlavně s vaší myslí. Když už jsem měla dojem, že začínám chápat širší souvislosti a konečně pochopím, o co doopravdy jde, byla jsem ihned vyvedena z omylu. Pořád tápu, protože se na to dívám ze špatného úhlu pohledu. Ale který je ten správný?
"Nový skok. Saša ještě nikdy nedělala úlohy mimo jejich posloupnost, ale vnitřní mechanismus, jehož byla její osobnost součástí, se již rozehřál a rozjel se na plné obrátky, přiživován zarputilsotí a nenávistí vůči Portnovovi. Tak on se jí chce vysmívat? Však se ještě uvidí, kdo se komu bude smát!"
Saša jako hlavní hrdinka mě bavila. Jasně, byla to šprtka, ale správným způsobem. Byla bojácná, ale ne moc. Byla odvážná, ale v rámci mezí. Přišla mi, že se s každým rokem, který v příběhu uplynul, stávala novou dívkou, jenž mě bavila víc a víc. Její kamarádi ze školy, jako byl třeba Kosťa nebo Oxana či Líza, dostávali prostoru dost, ale k těm jsem si žádný vztah nedokázala vytvořit, protože mne zajímal jen osud Alexandry. Nikoho jiného. Jako bych měla klapky na očích.
A musím zmínit i jejich učitele, Portnova. Toho chlapa jsem ze začátku neměla ráda, ale když mi začalo docházet pár věcí, změnil se mi na něj pohled. Pořád to byl pro mne šílenec, ale už bych ho nezavírala někde do svěrací kazajky. :-)
Celá kniha nemá kapitoly, je pouze rozdělena na tři části. Vita nostra je psána docela rozvláčným stylem, kdy se autoři věnují nejen prostředí, ve kterém se příběh odehrává, ale také myšlenkám hrdinů a někdy je to trochu pomalejší. Ale neberte to jako výtku. Protože v tom smyslu, jak je celý příběh napsán, to k tomu patří. Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale jen proto, že jsem se musela "naladit" na notu celého příběhu a chvilku jsem hledala jakousi "přemýšlivou" náladu, abych uměla držet krok.
Tato kniha je určena čtenářům od čtrnácti let, ale já bych to možná ještě lehce specifikovala a doporučila to těm knihomolům, kteří máji rádi přemýšlivé, téměř nadpozemské knihy. Kteří se nebudou pozastavovat nad maličkostmi a nechají se strhnout příběhem. Je to pro všechny, kteří se dokáží odpoutat od našeho pozemského světa a jejich fantazie je připravena na vše nereálné, co je může čekat.
Já osobně mám po přečtení pocit, že už nic nebude stejné, protože to, co vidím, tak jistě vidím špatně. :)
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Vita nostra můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat