Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 454
"Možná právě proto se říká, že láska je slepá: Tak moc chceme, aby ten druhý byl někým, kým není, že nevidíme, jaký je doopravdy."
Patnáctiletá Olive je na svou matku pyšná, miluje ji, jsou si tak blízké.
Jenomže jednou se Billie Flanaganová vydá sama na horskou túru - a už se nevrátí. Její tělo se nenašlo, nechala po sobě jenom rozbitý telefon a botu zapadlou v blátě. Manžel a dcera se s tragédií vyrovnávají každý po svém: Jonathan se uchýlí k whisky a ze smutku se snaží vypsat v něžných vzpomínkách na ztracenou lásku, Olive se změní v uzavřenou samotářku.
Jednoho dne se jí ale máma najednou mihne před očima. Byla to jen halucinace?
Co když Billie smrt jenom předstírala? Příběh nabírá na obrátkách, otec s dcerou se dozvídají o událostech z Billiny minulosti a začínají pochybovat, že svou manželku a matku doopravdy znali. S kým celé ty roky vlastně žili? Kdo byla Billie Flanaganová ve skutečnosti?
Janelle Brown je původním povoláním novinářka. Narodila se v San Franciscu a po studiích přesídlila do Los Angeles, kde žije se svým manželem Gregem, jejich dvěma dětmi a starým labradorem jménem Guster.
Už jsem se párkrát setkala s obálkami knih, které byly laděny do modra-světlemodra, a vždy, když se jednalo o thriller, tak to bylo parádní čtení. Vzpomenu třeba Stíny nad zálivem, Nebezpečná laskavost nebo Modrá. A kniha Naposledy se ohlédni není jiná. Řadím ji, rovněž, mezi skvělou četbu. Protože tohle byla naprostá laskomina, úžasný, napínavý příběh o hledání důkazů toho, že mrtvá žena mrtvá není...
Dá se říct, že jsou zde tři hlavní postavy. Billie. Žena Jonathana, matka Olive. Už na první pohled se vám bude zdát jako volnomyšlenkářská žena, která se snaží ze sebe dostat to nejlepší, i když to není až tak v jejích silách. Jednoho dne se vydá na výšlap do hor (sama) a zůstanou po ní jen některé věci, které najdou záchranáři a tím je jasné, že umřela. Zůstal po ní Jonathan, oddaný a milovaný manžel a dcera Olive, kdy se oba svým vlastním způsobem snaží smířit s tím, že odešla. Rok truchlení je pro někoho možná dlouhá doba, pro ně dva to byla vleklá, tíživá a smutná éra. Když se blíží roční výročí smrti Billie, stanou se dvě věci. Jonathan se pokusí "jít dál" a začne vyřazovat Billiiny věci. Najde pár zásadních fotek, souborů v počítači a podobně, které mu dávají indicie, že Billie nebyla ta žena, za kterou ji považoval a taky.... Olive začíná mít zvláštní vidění, ve kterém se ji zjevuje matka a říká ji, aby Olive hledala pořádně... Znamená to, že Billie žije? Spojí Jonathan síly se svou dcerou a budou věřit tomu, že Billie žije? Najdou ji? Co všechno před nimi skrývala?
Autorka vás vtáhne do děje levou zadní. Nebudete vědět jak, a hned ve chvíli, kdy si přečtete první větu budete vědět, že jste tomuto příběhu propadli a nepřestanete číst, dokud všechno nevyřešíte spolu s hlavními hrdiny. Budete chtít odpovědi, které vám dá až konec knihy, takže jen sedíte a čtete, dokud se vše nevyjasní.
Konec knihy Naposledy se ohlédni je neskutečně neskutečný. I když jsem měla nějaké to tušení, jak by to mohlo dopadnout, nechtěla jsem tomu věřit a právě proto, že to tak dopadlo mě ještě více dostalo do kolen. Bylo to naprosto úžasné!
"Je snadné se mýlit, pokud ten druhý chce, aby ses mýlil. Podívej. Nikdy nemůžeš nikoho doopravdy poznat, i když ti přijde, že jste si sebevíc blízcí. Ze všech těch milionů myšlenke, které nás každý den napadnou, ze všech těch milionů zážitků, které nás potkají, s kolika z nich se svěříme někomu dalšímu? S hrstkou? A nikdo nechce ukazovat svoje temné stránky, nebo snad ano? Ty chyby, které před námi druzí odhalí, jsou jen maličkou špičkou ledovce. všichni jen kloužeme po povrchu a snažíme se ty, které milujeme, vidět, no... s notnou dávkou naivního idealismu."
Přemýšlím, co bych této knize vytkla, ale vůbec nic mě nenapadá. Kapitoly jsou příjemně dlouhé, navíc je vyprávění jednou z pohledu Olive, jednou Jonathana, jednou Billie, takže ten příběh uchopíte ze všech stran a neztratíte se, protože vše na sebe plynule navazuje.
Moc se mi líbila hlavní myšlenka příběhu, a to ta, že i když si myslíme, že s někým žijeme a známe ho dokonale, nemusí tomu tak být. Po dočtení jsem chvilku seděla, a přemýšlela, jak to v životě mám já. Nejen, že mi autorka podala napínavý, strhující příběh, při kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, ale také mi nasadila brouka do hlavy a to mám na knihách ráda. Když mají hlubší příběh, který mi do dalších dní dá něco, nad čím můžu nějakou dobu uvažovat.
Naposledy se ohlédni je kniha, která si u fanoušků získá nejen vysoké hodnocení, ale věřím, že se o ni bude hodně mluvit. A to nejen díky tomu, jak je napsaná, ale také díky konci příběhu. Dává čtenářům možnost přemýšlet nad tím, proč a jak a tvořit si vlastní hypotézy. Nemůžu se dočkat, až ji někdo v mém okolí bude mít přečtenou a já to s ním budu moct probrat. :-)
Rozhodně ji doporučuji k přečtení. A nejen všem příznivcům thrillerů, ale také těm, kteří mají rádi romány, které se zabývají přátelstvím, rodinou, láskou a odpuštěním. Tady dostanete od všeho trochu, ve správné míře, aby se vám to líbilo a aby jste si čtení užili opravdu na maximum.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Naposledy se ohlédni můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat