Tajné sestry - Amanda Quick

Autor: Amanda Quick
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 312
Překlad: Daniela Čermáková

" Správně." Zvedl zbraň a vykročil ke dveřím do svého pokoje. Tam se zastavil a otočil se k ní. "Jen z čiré, morbidní zvědavosti, když jdeš s někým na rande, hádáš se takhle často?" "Ne, tohle je poprvé." Střelila po něm oslnivým, vítězným úsměvem. "A musím říct, že to dělá s mojí náladou zázraky. Cítím se teď mnohem líp než před dvaceti minutami." "To je zatraceně děsivá představa."

Madeline a Daphne jsou kamarádky, které si v dětství říkaly "tajné sestry". Madeline žila v hotelu Aurora se svou babičkou, jež byla majitelkou a Daphne tam žila se svou matkou, která tam pro ni pracovala. Jednoho večera došlo k tragické události a v tu chvíli se holkám rozpadl svět. Daphne odjela se svou matkou neznámo kam a Madeline s babičkou se také odstěhovaly. Všechny znaly jedno tajemství, které je spojovalo, ale také rozdělilo.
Po 18ti letech se cesty tajných sester opět střetnou díky jejich velkému tajemství. Nejen, že se seznamují se svými osudy, které se udály za celou dobu, co byly bez sebe, ale také se seznamují s kousky jejich tajemství, které se pro ně stává noční můrou a v tu chvíli začíná boj o přežití.
Na pomoc přichází Jack, majitel bezpečností agentury, bývalý pracovník pro FBI a jeho bratr Abe, ale ani ti si nejsou jistí, jak daleko jim dokážou pomoct. Nezbývá než věřit... a doufat...

Tato kniha v sobě ukrývá jedno kouzlo - krásné propojení romantiky a detektivky.
Autorku znám jen z její doby "sladkých" knih, které mi nikdy moc nepřirostly k srdci. Proto, když jsem měla možnost si od ní tuto knihu vybrat, tak jsem pečlivě četla anotaci a také jsem se nechala trochu unést obálkou (která se mi fakt líbí).
Jakmile jsem se začetla, bylo pro mě velké překvapení, jak snadno a rychle se kniha čte. Kapitoly jsou krátké, prolíná se tam více osudů a na žádné stránce jsem se nenudila. Děj mi doslova utíkal před očima. Můj pocit byl, že se koukám na film. I když jsem měla v plánu si jít udělat kafe až dočtu kapitolu, tak stejně z toho sešlo, protože kapitoly končily většinou tak, že jsem musela číst dál. Takže mi vlastně toto dílo pomáhalo i s mým zdravým životním stylem. Hihi :)

Líbila se mi postava Madeline a vlastně i Daphne. Mám ráda samostatné ženy, které jsou schopny se o sebe postarat, mají určité postavení ve společnosti, ale přitom jsou odkázány i na pomoc ostatních. Nehrají si na hrdinky a vše se snaží zvládnout, ovšem nestydí se požádat o pomoc. A v tomto mi byly obě sympatické.

"Záblesk strachu v dalším okamžiku zmizel. Teď se vznášela, ztracená v úchvatném oparu čisté touhy. Jedna její část věděla, že je to nerozumné. Bezpochyby to skončí tak jako vždycky - pláčem, a ne radostí."

Když bych měla příběh ohodnotit slovně, tak napíšu, nebo řeknu, že je super. Opravdu. Líbilo se mi tajemství, které jsem odhalovala společně s hrdinkami a nikdy jsem nevěděla, kdo a jak tahá za provázky. Teda osobně měla pár podezření, některé mi vyšly, ale jedna z těch velkých ryb mi uplavala.
A to je to, co mě těší. Že se to nedalo předvídat. Pravda, konec byl už trochu více překombinován, ale rozhodně to nevadilo, tak jsem si prostě přidala další kousek skládanky.
Samozřejmě v knize nechybí ani kousek romantiky, ale je dávkován opatrným způsobem, tak aby toho nebylo moc ani málo. Oslazené dokonale.

Doporučuji knihu všem, kteří mají rádi jak napínavé, tak romantické příběhy a věřím, že všem se to bude líbit. Protože to tajemství je opravdu pojistka pro budoucnost všech hrdinů a hrdinek románu. :)

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku a Vám, které jsem navnadila, sem přidávám odkaz, kde si knihu můžete koupit - přímo tady.

Daramegan

Záhady Udolfa - Ann Radcliff

Autor: Ann Radcliffová
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 984

Anotace: Ve slavném romantickém románu Záhady Udolfa vytvořila Ann Radcliffová (1764-1823), vynikající vypravěčka, kterou obdivovala a u níž se v mnohém inspirovala Jane Austenová, sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe a mnoho dalších, napínavý dobrodružný příběh plný dramaticky vypjatých scén, překvapivých zvratů, úkladných intrik a tajemných záhad. Jeho mladá hrdinka Emilie prožila šťastné dětství, ale v další cestě životem zakouší jinou, o mnoho drsnější tvář světa a při své citlivosti čelí všem těžkým zkouškám za cenu mimořádného duševního vypětí. Emiliin příběh lemují záhadné komnaty, tajné chodby a ponurá nádvoří gotického hradu, k bydlení nově upravený zámek se starým opuštěným křídlem opředeným hrůznými historkami, klášter, jehož prostory podněcují i víru v nadpřirozená zjevení, loupežnická tvrz vyvolávající představy krutých násilností, úzké cesty vedoucí temnými lesy a divokými roklemi, rozbouřené přírodní živly - ale také líbezná údolí prosycená vůní tisíce květů, mořská zátoka se šuměním vod narážejících na pobřeží a ztišené večerní soumraky, v nichž se ozývá tajemná hudba nadpozemské krásy.

... že se blíží k nějakému mocnému hradu, o jehož slávě se psalo v dávných příbězích, kde rytíři shlížejí z cimbuří na statečného reka, který přioděn v černé brnění přijíždí se svými druhy vysvobodit krásnou paní svého srdce z područí svého soka....

Začala jsem číst jednoho večera, říkala jsem si, jak to bude fajn, dát si čaj a číst dlouho do noci.. Skončila jsem asi po hodině a šla spát. Ptáte se, kde je mé odhodlání nocovat? Ztratilo se. Nejdříve jsem si totiž musela zvyknout na přechodníky a vůbec, takovou tu dávnou mluvu. To nebyl až tak veliký problém, po pár stránkách už to šlo, ale jediný můj problém je, že prvních cca 300 stran se v knize nic moc neděje. Já se těšila na gotický román, kde budou záhady denním chlebem každé stránky a pořád nic. OVŠEM pozor. Po osudných 300 stranách nastal neskutečný zvrat a já se i bála. Když se Emilia ocitne v chodbě na hradě, v křídle, které nikdo nevyužívá, v ruce má světlo (pro představu jen nějaký slabý paprsek kahanu) a utíká před zvuky a šouravými kroky.. Nebo když jde k loži, ve kterém před 20ti lety někdo umřel a zničeho nic se začne zvedat přehoz - no, potěš koště. Málem jsem se cvrnkla do gatí. :)

" Na těchto temných baštách osud sedí,

a jak se pro mne otvírají brány,

po nádvořích zní jeho chmurný hlas

a o neznámých činech vypráví."

Hlavní hrdinka Emilie je velmi chytrá, dost citlivá, podle všeho i krásná dívka. Čím vším si musí projít, to bych asi nepřála ani svému největšímu nepříteli. No, i když možná jo! Ale každopádně její trápení a chvíle, kdy se ocitá na konci propasti a jen skočit jsou časté a divím se, že nikdy neskočila. Protože kdyby Emilie žila v dnešních young adult knihách, tak je skokan roku.
Vím, že tehdy, když paní Radcliff tento příběh psala, panovaly jiné mravy a zvyklosti, ale já si tím i uvědomila, že my, v dnešní době, bychom mnoho toho, co museli oni, nezvládli. Měli všeho méně, neměli komfort jako máme my, ale evidentně měli sílu žít a těšilo je to, co my bereme jako samozřejmost. Ať už se jedná o přízeň lidí a rodiny, ať se jedná o přírodu, pohodlí, možnosti volby. A to mě na takových to knihách baví ze všeho nejvíc. Možnost porovnat, představovat si, a když jsem vyrazila mimo realitu s Emilií, tak jsem se opravdu vzdálila někde moc daleko.

"Ať kdekoliv jsem,

v kterékoliv době,

mé srdce stále upíná se k tobě."

I když je v knize vícero hlavních hrdinů, tak Emilie nás provází od začátku až do konce. Což je moc příjemné a i přes různé kapitoly, kde autorka přímo zmiňuje, že se na chvilku podíváme zpátky do Francie za Valancourtem nebo na hrad Udolf za Montonim, tak pokaždé se vrátíme se do děje k Emilii, na což jsem se po každé kapitole těšila víc a víc.
Celkově tuto knihu hodnotím kladně a to hlavně z důvodu obsahu. Protože je to krásná četba, překlad, kterého se zhostili Jaroslav a Eliška Hornátovi je perfektní a velmi kvalitní.
I když si můžete říct, že je tam mnoho zbytečných "kudrlinek" a já si to také sem tam řekla, tak po dočtení si řeknete, že bez toho by to nebylo ono. Patří to tam. Tak jak slunce na oblohu, tak kudrlinky do této knihy.

Knihu Vám určitě doporučím, protože v sobě skrývá mnohé. Láska, oddanost a důvěra je samozřejmostí a jako bonus Vás čeká tajemno, duchové, zvláštní hudba, která je slyšet jen okolo půlnoci a po čase sama zmizí. A nevyluzuje ji žádný člověk. Přímo nadpozemská hudba pro Váš sluch. Osudy všech lidí v knize jsou vykresleny precizně, tak stejně jako popis krajiny, kde se hrdinové nachází. Někdy to opravdu byla úžasná pastva pro oči. Například háje plné pomerančů a citronů, jen utrhnout... :)

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si budete chtít Záhady Udolfa pořídit, tak můžete třeba tady.

Tak co, vrhnete se na ni? :) Těším se na vaše komentáře. :)

Daramegan

Poslední modlitba - Veronika Černucká

Autor: Veronika Černucká
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2016
Počet stran: 328
Edice: Původní česká detektivka

Pro mne existují dva druhy detektivek. Ty první jsou takové, kdy knihu čtu a čtu a čtu až ji dočtu celou, vyřeší se případ a potom začnu teprve uvažovat, zda-li jsem měla nebo neměla tušení, kdo je viník. A pak jsou ty druhé detektivky, kdy v průběhu čtení mě to baví hádat, přemýšlet, chovat se jako vyšetřovatel a snažit se dokázat vinu tomu nebo tamté osobě. A ty jsou více záživnější, protože máte pocit, že jste přímo na místě činu. A tato kniha je přesně ona. Byla jsem v Třenově a řešila jsem s kámoškou Tarou vraždy! :)

"PROTOŽE ON JE JAKO PITBUL. ZAVĚTŘÍ, ZAKOUSNE SE A NEPUSTÍ."

Tara je svérázná ženská, která se s ničím nepárá, správná ranařka, trochu drzá, trochu surová, ale dobrá. Takový ten typ baby, která přitahuje chlapy jako vosy sladké, ale přitom se přiblížíte a dostane 220V. :) Má ten správný náboj v sobě. No a je povolána do Třenova, kde došlo k úmrtí jednoho investigativního novináře Vrány. Byl ubodán v pronajatém pokoji, když přijel na oslavy Třenovského kláštera. A co čert nechtěl, asi někdy před 20ti lety došlo k vraždám mladých dívek a celý Třenov volá na poplach, že vrah se vrátil.
Tara se svým důvtipem, inteligencí a mozkovými závity se zakousne jako pitbul do tohoto případu a snaží se dopadnout vraha Vrány. Ale těžko říct, jestli se ji to podaří. Zůstane jen u jedné vraždy? Nebylo by lepší vyřešit vraždy dívek, které se odehrály dříve a tím dát klid a pokoj celému Třenovu?
Na všechny tyhle otázky dostanete odpověď v knize Poslední modlitba, kterou napsala autorka Veronika Černucká.

I když bych mohla napsat, že tato kniha pro mne byla jednohubkou, protože jsem ji měla přečtenou za den a kousek, tak rozhodně musím zmínit, že měla pořádně tvrdou kůrku. A to konkrétně v případě vyřešení zločinu. Přestože se kniha velmi lehce četla, tak jsem neustále měla myšlenky jinde a přemýšlela, kdo kruci tohle udělal a kdo udělal tamto a co ten dotyčný s tím má společného a pořád dokola. Kniha mi nedala spát. Před usnutím jsem se točila v posteli jak na obrtlíku a pořád si snažila dát dohromady souvislosti. Přiznám se, na něco málo jsem přišla, i když musím chtě nechtě přiznat, že jsem pořád byla na vážkách a celé bych to nevyřešila.

Mi se tato detektivka líbila tak, že dávám plný počet bodů a neváhám. A to hned ze dvou důvodů. Za prvé, případ je složitý, nevyřešila jsem, překvapení se konalo a celé se mi to líbilo. A druhým důvodem je, že se jedná o autorku naši, domácí a já jsem ráda, když můžu vychválit českého autora! :)

Tak teď doporučení a poděkování. Doporučuji knihu těm, kteří mají rádi detektivky (to je jasné), může se to líbit i těm, kteří mají rádi svérázné hlavní hrdiny (Tara fakt stojí za to) a já bych i řekla, že je to pro všechny od 15ti let :D
A poděkování směřuje nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.
Vám, kteří si chcete knížku pořídit, přikládám odkaz na eshop, kde vás to vyjde finančně nejlépe. :)

Pěkný den,
Daramegan