Knižní tag

Ahojte,

dnes jsem na stránkách Terky Zápisník spisovatelky natrefila po hodně dlouhé době na tag, který mě zaujal. Když jsem si pročítala její odpovědi, ihned jsem si sumírovala i své, takže bylo jasné, že se do něj pustím. A tady máte výsledek:

Máš doma určité místo na čtení?
Nemám. Protože jsem starší člověk (haha), tak často měním polohy při čtení, tu mi začne mravenčit, tu se mi něco odkrvuje, tady se mi něco skříplo... takže čtu všude a vyhraněné místo nemám.

Záložka nebo náhodný kus papíru?
Většinou záložka. Může se stát, že ji někde ztratím a to mi potom postačí i kus papíru - nejčastěji se mi to stává v mhd, kdy mi záložka při čtení vypadne a já jsem líný člověk lítat po tramvaji lidem pod nohama a zvedat ji. Pak nepohrdnu třeba i jízdenkou.

Můžeš přestat číst kdekoliv chceš, nebo musíš dojít na konec kapitoly, na konec strany a podobně?
Neexistuje situace, kdy bych nedočetla aspoň kapitolu. Nemůžu přestat číst třeba v půlce stránky. Přijde mi to divné. A úplně nejlepší je, když si řeknu, že dočtu kapitolu a půjdu třeba vařit a ta kapitola končí táááák zajímavě, že si dám ještě jednu kapitolu... :-)

Jíš nebo piješ během čtení?
Oboje. Z 90% obědvám u knihy, protože syn mi přes poledne spí a já si dávám oběd a čtu si. U večeře to vychází stejně. A piju pořád něco. Od čaje, kávy, džusů až po vodu, tudíž v blízkosti knihy je i pití. A někdy při čtení i jím chipsy (ale to nikde neříkejte nahlas, "držím" dietu). :-)))

Můžeš při čtení poslouchat televizi nebo hudbu?
Co mám syna, tak jsem si zvykla na krtečka v televizi, ale tam je jen víceméně hudba a sem tam nějaký skřek, takže to mi až tak nevadí. Dávám přednost tichu a klidu, ale jsou dny, kdy se přítel dívá na televizi a já čtu - ovšem, musí to být kniha, která mě 100% baví, kdyby mě bavila o něco méně, tak poslouchám spíše televizi a nesoustředím se. Naštěstí, když mě fakt baví, tak dokážu vytěsnit vše okolo, kdyby ne, tak nemůžu číst v tramvaji, v parku ani nikde jinde...

Jedna kniha nebo všechny najednou?
Vždy jsem byla zastánce jedné knihy. Ale před měsícem se to zlomilo. Teď mám dvě rozečtené. A to z prostého důvodu. Syna dám do kočárku a couráme se v lese či parku, tak si čtu ve čtečce. Pak přijdu domů a jak mám čas, čtu papírovou. :-) Ta čtečka se u kočárku lépe drží. :-))

Čtení nahlas nebo potichu ve své hlavě?
Potichu. Určitě. Teď jsem začala číst malému pohádky, i když tomu nerozumí, poslouchá můj hlas. Přijde mi to zvláštní číst něco nahlas, protože pak i poznatky říkám nahlas (které by kolikrát nikdo neměl slyšet - takové to: "do prkna, to jako fakt?") a musím si na to zvyknout.

Čteš dopředu nebo přeskakuješ stránky?
Ani jedno. Už od mala, čtu stránku za stránkou.

Jakou knížku máš přečtenou a jakou budeš číst potom?
Teď dočítám Podivnou hru a Akta Julián (čtečka) a vrhnu se v papíru na Mechanického prince a ve čtečce na Knihu zrcadel.

Jak nacházíš nové knihy na čtení?
Různě. Sleduju všechno, co se dá, ať už to jsou blogeři, kteří vydávají články s novinkami, ať to jsou reklamní letáky od nakladatelů či knihkupců... Nebo je to má návštěva přímo knihkupectví... Je toho dost, co sleduju a nejde říct, co nejvíce převažuje...

Jak často nakupuješ knihy?
Jak si to můžu dovolit. Jelikož jsem na mateřské a všechno táhne přítel, tak mu nechci dělat ještě zátěž s koupí knih. Když se ale naskytne příležitost třeba nějaké knihy v akci nebo si jdu něco koupit za odměnu, tak to potom jo. Jsou měsíce, jako tomu bylo od srpna 2016 do prosince, kdy jsem si nekoupila ani jednu knihu a třeba tento měsíc jsem si jich koupila už 12, :-)

Jak často se díváš na poslední stránku knihy?
Nikdy! On to někdo dělá???? Proč??? :-)))

Doufám, že vás tento článek trochu pobaví, potěší, trochu mě poznáte zase z jiné stránky a každopádně, pokud se vám něco líbí nebo naopak nelíbí, komentáře nejsou zpoplatněny a můžete mi to napsat! :-))

Mějte se!
Daramegan

Já, knižní recenzent...

Všem krásné pondělí! :-)

Už nějakou dobu koukám, že po světě blogerů koluje knižní tag s názvem "Já, knižní bloger" nebo "Já, knižní recenzent". A protože jsem jej teď nedávno viděla na blogu Můj knižní ráj, tak mě to nakoplo, abych Vám taky něco sepsala. Třeba Vás to zaujme, třeba některé věci chcete vědět, ale báli jste se zeptat... :-)

zdroj

Kolik recenzí měsíčně vydáš?

Hned první otázka a záludná. :-) Docela dobře nedokážu přesně určit, kolik recenzí za měsíc vydám. Když se mi sejdou knihy, které jsou těžší dějem a popřípadě i stránkově (třeba teď čtu knihu Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem a ta má 654 stran), tak jich je méně, než když za daný měsíc převládají slaďárny či odpočinkové knihy. Když to ovšem nějakým, velmi zvláštním, způsobem zprůměruju, tak si myslím, že minimálně pět, šest jich bude. :-)

Píšeš recenzi hned po dočtení knihy?

Většinou ano, ale s odstupem hodin či nanejvýš jednoho dne. Ono je to tak... já jsem zvyklá, že když dočtu jednu knihu, ihned sahám po další. A kdybych si recenzi nenapsala hned, tak se mi může stát, že se děje propletou navzájem a pak je to zlé. Vzpomínat, přemýšlet, hledat zpětně v knize, tohle není můj šálek kávy. Takže se dá říci, že když dočtu knihu, dám si čas maximálně 24 hodin na to, abych příběh vstřebala, napsala k tomu pár slov a mohla se začíst zase do něčeho nového.

Máš nějakou přípravu, než se vrhneš do psaní?

Většinou ne. Podle toho možná některé recenze taky vypadají. :-) Jediné, co dělám je, že v každé knize mám samolepící papírky a když se mi líbí nějaká myšlenka nebo hláška, tak tam plácnu papírek a pak většinou tyto úryvky použiji do recenzí. A i když to třeba není kniha k recenzi, tam ty papírky jsou všude, to je asi moje taková menší úchylka :-)

Jak dlouho ti trvá, než ji napíšeš?

Záleží na tom, jaká to je kniha a jaké mám dojmy po přečtení. Vždy se mi hůře píše recenze na knihu, u které jsem nadšená a nemám takový zdravý nadhled na ni. :-) Nejdéle jsem psala recenzi čtyři hodiny, nejkratší asi půl hodiny. Musím to průměrovat? Každopádně, nejčastěji mi asi zabere recenze hodinu až hodinu a půl. :-)

Píšeš spíš kladné než negativní recenze?

Mám tu výhodu, že jsem typ člověka, který přečte absolutně vše (no dobře, krom poezie a slovníků a encyklopedií...). Nemám žádný vyhraněný styl a proto mi většinou knihy sednou. V každé najdu něco, co mě upoutá. Jediné, čemu se tak trochu snažím vyhýbat jsou knihy, kde je přemíra erotických scén - jako například 50 odstínů a jim podobné. Nečetla jsem (jen úryvek), číst nebudu, nechci recenzovat, protože bych to musela zařadit do kategorie odpad (neuražte se, ale tohle ne, já si když už raději pustím porno :-)))
Takže díky tomu, že si "vybírám", co si přečtu, tak převládají kladné. Z velké části! :-)

Pověz nám o tvé první recenzi a připoj odkaz.

Páni, moje první recenze... Odkaz připojím ráda, protože osobně vidím zlepšení jako blázen :-)
Tak tady je! :-) Jinak, tuto recenzi jsem původně napsala jako první na databázi knih, kdy jsem neměla ještě ani tušení, že bych si kdy mohla založit blog. A když jsem si jej založila, tak jsem si první články čistě překopírovala z databáze a použila je - pro mě je dobré srovnání jak to vypadalo kdysi a jak to vypadá dneska. Mám pocit, že jsem se zlepšila. A i kdybych ten pocit měla jako jediná, tak na tom mi záleží nejvíc. :-)

Kterou tvoji recenzi bychom si měli přečíst a proč?

Možná je to zvláštní, ale já jako autor nemám žádnou extra oblíbenou recenzi, která se mi nejvíc povedla a chtěla bych ji tady vyzdvihnout nad ostatníma. Protože do každé recenze dávám kus sebe, své pocity a dojmy, někdy se mi v komentářích smějou, jak jsem se emočně rozjela, ale já už jsem holt taková a jiná nebudu. :-) Pokud bych ale měla zmínit jednu, nedělám to kvůli stylu napsání recenze, ale kvůli knihy, která mě opravdu dostala, protože jsem ji četla se značnou skepsí a nakonec jsem skončila v slzách. Tak třeba tato: Muž jménem Ove.

Existuje naopak nějaká, za kterou se stydíš?

Ne! I první recenze, která stojí za starou belu, i poslední se může někomu zdát k ničemu, tak každá recenze je můj výtvor a já jsem náležitě hrdá na něj. :-)

Máš osvědčené tipy, triky a rady pro ostatní, jak napsat dobrou recenzi?

Recenze není anotace, tudíž není potřeba převypravovat celý děj! :-) Tohle je jedna z věcí, které by se každý recenzent měl držet. Anotace jsou oficiální, které nám slouží k poznání knihy a když si jdu číst recenzi, tak chci vědět, proč ano a proč ne. Proč číst a proč odsunout na vedlejší kolej. Také je podle mého důležité, aby recenzent napsal důvody, proč ho ta kniha nebavila nebo naopak bavila. Nestačí napsat, kniha se mi líbila, doporučuji, ale napsat, že se mi líbila, protože popis míst byl tak věrohodný, jako bych tam stála, postavy byly příjemné, že by mi nevadilo setkat se s nimi osobně... A tak stejně v případě toho, že se nelíbila. Často se totiž setkávám s tím, že když se jedná o negativní recenzi, tak tam chybí důvod... Ale já chci vědět proč ne! :-) Podle mě je potřeba dát do toho psaní kousek sebe sama a pak je ta recenze vždy skvělá, ať už je to někdo, který to dělá na profesionální úrovni či někdo, kdo si vede blog jen tak pro sebe.
Jo a ještě nemám ráda moc dlouhé recenze :-) Stačí jedna NS (1800 znaků včetně mezer) :-)) To se mi líbí :-)


Tak kamarádi, tohle jsou moje odpovědi, co na ně říkáte? :-)
Budu se těšit na komentáře, jestli jsem divná nebo vám přijdu ok :-)

Daramegan