středa 12. dubna 2017

Maminka neříká pravdu - Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 454
Rok vydání: 2016

"Malé dítě potřebuje především lásku fyzickou a citovou. Stabilitu. Důvěru v dospělého, který ho chrání. Nesejde na tom, jestli budete traumata verbalizovat, nebo ne, pokud chybí tato základní ingredience: láska matky, otce, jakékoli dospělé osoby odpovědné za to dítě. Potřebuje jenom to."

Jak věrohodné může být svědectví malého chlapce? Hledání pravdy, ze které mrazí...
Tři a půl roku starý Malone tvrdí školnímu psychologovi Vasileovi, že jeho maminka není jeho skutečná maminka, a i když se zdá, že je to nemožné, psycholog mu věří. Jenže paměť dítěte je nestálá a vzpomínky rychle mizí. Vasile si musí pospíšit. Zprvu pátrá na vlastní pěst, ale když se mu nedaří zjistit skoro nic, jen to, že Malone se nikdy neodlučuje od své plyšové hračky Goutiho, s níž si povídá, obrátí se na policii. Policistka Marianna Augresseová má zrovna plné ruce s podivnou loupeží a vraždou, ale psychologovo naléhání ji přiměje, aby se případu malého chlapce věnovala. Kdo je tedy vlastně Malone?

Rozhodla jsem se napsat recenzi hned za tepla, pár hodin po dočtení, protože bych do ní ráda vložila své pocity, které jsou bláznivé a šílené. Ovšem vůbec netuším, jestli se mi to povede. Tohle byla naprosto parádní jízda.
Autor si skvěle pohrál s hlavní hrdinkou Marianne, kterou ztělesnil jako neohroženou ženu, jenž dokáže dát pořádnou ránu, povahou skeptickou, přemýšlející a odhodlanou. Působila na mě jako ta správná komisařka, která má své podřízené pod palcem a nebojí se rozdávat takové úkoly, které některým nejsou po vůli, přesto ji všichni poslouchají. A vše plní do puntíku.

Do dobré poloviny knihy jsem si myslela, že Marianne řeší dva různé případy a vůbec mě nedocházela spojitost. Michel Bussi mě dokonale zmátl. Byla jsem jak Alenka v říši divů (v tom dobrém slova smyslu) a když se začínaly objevovat další a další indicie, které jsem jako čtenář potřebovala k pochopení příběhu, byla jsem vykulená, překvapená a nadšená. Takové zvraty! Něco neskutečného a mám chuť vzít tuto knihu a dát ji přečíst pár jiným autorům thrillerů a detektivek, ať se něčemu přiučí.
Po přečtení Maminka neříká pravdu se pro mě Michel Bussi stal mistrem! :-)

"Tisíce hvězd na nebi,
tisíce květin v zahradě,
tisíce včel na květech,
tisíce lastur na pláži
a jenom, jenom jedna máma."

V celém příběhu jsou nejdůležitější dva lidé. Je tam více postav, které se vám dostanou pod kůži, ale komisařka Marianne a Malone se dají považovat za ty hlavní. O komisařce jsem už něco málo napsala, ale k Malonovi se vyjádřím teď. Je s obdivem, jak jej autor popsal. Kluk, tři a půl let, který se navenek tváří jako normální, všude s sebou tahá svého plyšáka Gutiho, po pokojíčku má plno hraček a má rád svou maminku. Po tyto věci se dá považovat za obyčejné dítě. Potom jsou ale věci, které jej dělají neobyčejným. Nebudu mnoho prozrazovat, abych nevypsala nějaký spoiler, protože by to štvalo vás i mě, ale co můžu prozradit je, že Malone není až tak Malone, je velmi chytrý, vnímavý, má nějaké výhody oproti dospělým a ví, co jiní ne. Má své velké tajemství. A jako čtenář jsem jen koukala na drát, tedy na ty písmena, když jsem odhalovala jeho tajemství, jak to všechno zvládal. Znovu se budu opakovat, ale Michel Bussi je mistr! :-)

Jak asi poznáte z těch předchozích řádků, celkově se mi kniha velmi líbila. Co líbila, to je slabé slovo. Jsem nadšená, jsem šťastná, že se mi kniha dostala do ruky a nelituju ani minuty, co jsem nad ní strávila, protože to opravdu stálo za to.
Doporučuji všem, kteří mají rádi opravdu dobré thrillery, kteří rádi přemýšlí a hádají, jak to asi je, hledají nitky, které vedou k velkému uzlu, aby zkusili rozmotat příběh sami. Ale věřte tomu, málokomu se toto povede. Až s koncem příběhu jsem to klubko rozmotala a při usínání si to přehrávala znovu. Fascinující.

Teď se blíží prodloužený víkend, má být škaredě, déšť, bláto, zima, tak se do této knihy pusťte. Hoďte si oblíbenou polohu s knihou a čtěte. Nebudete vnímat to škaredé počasí a aspoň si v úterý po svátcích řeknete, že jste si ty čtyři dny užili maximálně. S Marianne, Malonem, Amandou, Dimitrim, Vasilem... Nebudete litovat. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete tuto knihu koupit a já věřím, že jo, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a přeji, ať se máte fajn!
Daramegan