Rok vydání: 2008
Počet stran: 627
Nakladatelství: Albatros
"Vykročili k ženě, která se rázem otočila a kulhavě zamířila zpět stejnou cestou, kterou přišla. Provedla je kolem několika domků a potom zabočila k zahradní brance jednoho z nich."
Potterovská fantasy sága se uzavírá, sedmým dílem nelítostný zápas dobra se zlem vrcholí. Trojice věrných kamarádů - Harry, Hermiona a Ron - tentokrát do posledního ročníku bradavické školy nenastoupí. Plní úkol, který po zásahu smrtící kletbou nemohl splnit moudrý Albus Brumbál. Vypátrání a zničení viteálů, do nichž Pán zla rozdrobil svou duši, je jedinou zárukou vítězství nad ním. Na trojlístek hrdinů číhají nebezpečné nástrahy na každém kroku, ale ani v nucených úkrytech neztrácejí podporu oddaných přátel a tajné spojení s nimi. Závěrečná bitva s Voldemortem a jeho přívrženci se odehraje v Bradavicích. Sedmička prý přináší řešení problémů - a tak si věrni fanouškové vychutnají kromě dobrodružství i "odtajnění" dosud nevyjasněných záhad a dostanou odpověď na četné nezodpovězené otázky.
A že těch odpovědí bylo... Protože cca od strany čtyřista jsem četla s otevřenou pusou... A potom v myslánce se vzpomínkami od Snapea jsem myslela, že to asi jako nedám...Jsem se tak nějak mlátila do hlavy, že jsem byla úplně mimo :-) Ale na druhou stranu jsem ráda za to své mimo, protože aspoň jsem měla překvapení tak, jak to autorka určitě zamýšlela.
Všude kolem mne byla spousta lidí, kteří měli celou Harryho ságu přečtenou, milovali ji a rádi se k ní vracejí. Při tom počtu knih, které dnes a denně vycházejí vám neslíbím, že se k těmto knihám vrátím, ale můžu se pyšně řadit mezi milovníky Harryho a Bradavic. Všechny díly, hlavně tedy ten závěrečný, jsou velmi napínavé a těžko se můžete od nich odtrhnout.
Nejednou se mi u sedmičky stalo, že jsem si řekla, dočtu kapitolu a jdu spát (nebo vařit, prát, žehlit, cokoliv) a kapitola končila takovým stylem, že jsem četla dál a několikrát se to opakovalo... :-) Nešlo prostě přestat. Navíc, jak už se píše v anotaci, měla jsem spoustu otázek, třeba čí patron je laň, kdo má Bezovou hůlku, co malý Teddy... Takže jsem četla a četla a je konec... :-)
"Ze vzdálené hranice školních pozemků zaslechli jakýsi zuřivý ryk - znělo to, jako by stovky lidí přelézaly neviděné zdi, hnaly se k hradu a zplna hrdla přitom vyrážely válečný pokřik."
Je ovšem pravda, že jak jsem měla rozporuplné pocity z prvních dílů, kdy vztek střídal smích, tak teď jsem byla tak nějak nestranná. Jo, byla tam jedna jediná pasáž, kdy zase vykoukly nějaké ty emoce na povrch (slzy) a to jen proto, že mi autorka zabila mou oblíbenou postavu! A to se prostě nedělá!!! :D
Ovšem jinak jsem knihu četla s napětím, jak to dopadne, ale s klidem a rozvahou. Spíš jsem si naposledy vychutnávala ty momenty, kdy se dějí zvláštní věci a obdivovala autorku, že tohle zvládla. A k tomu na jedničku.
Je mi líto, že jsem knihy tak dlouho odkládala, i když na druhou stranu možná nelituji, třeba si můžu myslet, že jako ženská po třicítce jsem si tyto příhody užila více, než kdybych to četla v pubertě. :-)
Každopádně, Harry Potter za to stojí! :-)
Lumos a Accio navždy! :D
Mějte se krásně!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat