Rachel Harris - Můj ne tak sladký život

Cat…Její život začíná nabírat na síle, její sestřenice z 16. století, Alessandra zůstala v jejím světě, její otec je šťastný s Jennou, kterou Cat má konečně ráda, našla si k ní cestu....

                               „ Naučil mě znovu důvěřovat lidem. A co víc, dal mi naději. Aniž by věděl, odkud jsem neb o kdo doopravdy jsem, dokonale mi rozuměl.“

Všechno se zdá v pořádku, do té doby, než se ji ozve její vlastní matka, Caterina… A ta ji obrátí život opět vzhůru nohama…A pozor, další návštěva z minulosti na sebe nenechá dlouho čekat…. Nebo to snad není z minulosti, ale je to snad další dvojník??

                „ Jenna je celá nesvá a taky trochu nejistá, takže mele páté před deváté, mnohem nervózněji než obvykle a drmolí rychleji, než Michael Phelps plave.“

……….  Nechci tady zdlouhavě popisovat o čem knížka je, protože bych prozradila spoustu věcí, které jsou v knížce podstatné a nechci Vás tímto připravit o neskutečný zážitek, protože poslední díl, ukončení této série je naprosto vynikající. S velkou parádou to autorka zvládla, nezklamala a co víc, ukázala nám, že upřímnost, láska k bližním a přiznání chyb, jsou ty ušlechtilé vlastnosti, které nám v životě nesmí chybět, abychom byli člověkem.

Střídají se zde kapitoly z pohledu Cat a Lucase, vyvíjí se jejich vztah, vyvíjí se vztah Cat s její vlastní matkou, ale také s Jennou, otcovou přítelkyní, se kterou se chystá oženit.

                „Nikdy jsem si nepřipadala nějak zvlášť krásná. Pusu mám větší než godzilla. Vlasy a pleť mdlé  a bez lesku. Pupínky se mi dělají úplně stejně jako všem ostatním.“

Nejdříve jsem ze střídání postav a jejich myšlenek měla strach, protože už mě to v mnoha knížkách zklamalo, měla jsem v tom guláš, ale tady, v tomto díle je to napsáno tak bravurně, že mé obavy byly naprosto zbytečné a mám sto chutí si nafackovat, že jsem vůbec nad tím ohrnovala nos.

Za mě velká pochvala jak obálkám knih, protože jsou krásné, tak celému příběhu. Už jsem v Itálii byla, ale díky tomuto příběhu vím, že tam MUSÍM znovu a i když se Vám to může zdát dětinské nebo bláznivé, já Vám říkám, budu chodit po Florencii, Miláně a hledat tu Cat a Less a Lucase v ulicích, protože mi tito hrdinové přijdou opravdoví… Ty vlastnosti, které mají, z nich udělaly reálné postavy, aspoň v mé hlavě.

Jsem nadšená, že se mi celá tato série dostala do rukou a věřím, že se k ní vrátím. A jestli ne já, tak pokud budu mít dceru, ta určitě ano, tudíž někdo z mé generace to splní.

Čtěte, protože to stojí za to!

Vaše DaraMegan