Slečna M. - Caroline Woods

Autor: Caroline Woodsová
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 279
Rok vydání: 2018

"Anitin pronikavý hlas se odrazil od stěn dvorku. Vlajka s hákovým křížem se jako na souhlas zatřepotala ve větru. Tenké záclony Eislerových se rozvlnily. Zdálo se, že se v Anitě něco zlomilo. Pustila Gretiny paže, pak se podívala na pytel s odpadky a Gretina hubená kolena."

Berlín 1938
Sestry Berni a Greta vyrůstaly společně v berlínském sirotčinci. Pak ale do jejich životů vstoupí válka. Berni si začne vydělávat jako prodavačka cigaret v nočních klubech - svérázných kabaretech, ve kterých jsou porušována veškerá tabu a mnohé je dovoleno. Greta nastoupí na zdravotnickou školu. Když je nacisty donucena pomáhat při zrůdných lékařských experimentech, rozhodne se, že nastal čas rodnou zemi opustit. Nehodlá však odejít sama, bez sestry.
Vše ale dopadne jinak, než plánovaly. Rozhodnutí, která učiní, změní jejich vztahy i životy. Navždy.

Jižní Karolína 1970
Jednoho dne dostane Janeen Moorová do ruky dopis adresovaný její matce. Je to zpověď s naléhavou prosbou o odpuštění, kterou napsala neznámá Němka. Jakou roli sehrála v tomto příběhu její matka? A proč ji tak rozrušila nedávná zpráva o tom, že byl v Americe spatřen bývalý německý důstojník SS?

Slečna M. je příběhem dvou sester, kdy jejich společný život rozdělí druhá světová válka. Poprvé se s Berni a Gretou setkáváme, když žijí v sirotčinci v Berlíně. Život za zdmi ústavu není jednoduchý a proto se starší z nich, Berni, snaží dělat všechno pro to, aby mohly spolu, samy dvě, žít mimo sirotčinec a mít spokojený život. Na jedné cestě, kdy sestry prodávají hostie, potkají Sonju, která později změní zásadně jejich životy. Vezme si Berni, kterou zaučí v prodeji cigaret v kabaretech a nočních podnicích v berlínských ulicích, Greta se naopak stává služebnou v rodině, která velmi sympatizuje s Hitlerem a jelikož je Sonja Židovka, dívky zastávají různé politické názory, kdy je jejich zaměstnavatelé lehce ovlivňují. Mají ovšem i svůj rozum, ale dokáží rozeznat dobro od zla? V roce 1970 Janeen otevře dopis, ve kterém její matce píše dávná kamarádka a omlouvá se. Za co? Co ji matka tají? Jannee odepíše místo matky a čeká na odpověď...

Tuto knihu vydalo nakladatelství Fragment, které je expertem na žánry určené pro mladší čtenáře či rozvášněné čtenářky. Ovšem, sem tam, jednou za čas vydají něco, co vyrazí dech i starším milovníkům knih a zejména těm, kteří vyhledávají vážná témata.
Slečna M. je příběhem, jenž se odehrává za druhé světové války, jsou tam popsána některé zvěrstva, jenž se děla, a hlavně se autorce skvěle povedlo vykreslit povahové vlastnosti postav. Jedná se o poutavý příběh, který vás na začátku chytí a pustí až s poslední stránkou.

V ději objevíte vícero postav, ke kterým si uděláte vztah čtenář - hrdina. Nejde říct, kdo je nejdůležitější, i když Berni a Greta jsou jasně dané, pro mě měla velkou roli v příběhu také Sonja či Klaus nebo Anita. Líbilo se mi, že autorka dokázala na pár stránkách vytvořit celou kupu postav, které byly propracované a žádnou nezanedbala. Dá se říct, že každý, kdo dostal jméno, také něco znamenal. Ale nemusíte mít strach, že byste se při čtení v nich ztráceli. Každá postava má jasně daný úkol a toho se autorka drží.

"Naivně jsem se domnívala, že program pod nacistickým vedením bude stejný. Jenže naši instruktoři se soustředili především na jakási "průkopnická opatření v ústavní léčbě". Během prvních týdnů nám ve škole rozdali texty popisující zbytečně prodlužované utrpení, kterém musí snášet pacienti s fyzickým nebo mentálním postižením. Navíc to je velká finanční zátěž pro národ. Co si tito pacienti zaslouží? Klid, hlásal pamflet. A my jsme se měli naučit, jak jim ho dopřát."

V příběhu se prolíná minulost s přítomností. I když té minulosti je více, protože se autorka soustředí na to, aby vykreslila příběhy sester pěkně od začátku a do přítomnosti se pořádně dostaneme až za polovinou knihy. Ale ovšem i to má svůj důvod. Jelikož jako čtenář, jsem nejdříve musela pochopit co se přesně stalo, abych mohla dále číst o tom, co se děje v Jižní Karolíně v roce 1970. Líbilo se mi, že autorka dokázala i o maličkostech, jako byla třeba výměna surovin mezi služkami, napsat s takovou grácií, že mi to přišlo důležité. Ostatně jako všechno v knize. Nemůžu říct, že by tam bylo něco navíc. Každé slovo, každá věta, má přesný význam, a v celé knize jsem nenašla žádné hluché místo, které by mě jakkoliv nudilo.

Pokud patříte mezi čtenáře, kteří vyhledávají příběhy, jenž se odehrávají za druhé světové války, kde je důležitá nejen doba, ale také charaktery postav, vztahy mezi lidmi, láska, přátelství, i nenávist, tak si Slečnu M. určitě přečtěte. Věřím, že budete tak, jako já, spokojeni. Dostala jsem od knihy mnohem víc než jsem čekala. A musím uznat, že je to i stylem autorky a tím, jak píše. Dokázala mne zaujmout ihned od první stránky a já s napětím četla až do konce.

Nejsou zde detailně popsány koncentrační tábory, nejsou zde detailně popsaná zvěrstva, o kterým víme z jiných knih a příběhů, tady jsou důležité okolnosti, za kterých musely dvě sestry, bez rodičů, bojovat o svůj holý život. Aby jej měly důstojný a šťastný. Aby se samy sobě dokázaly podívat do očí. Aby si samy sebe vážily. Obyčejný příběh dvou dívek, který zasáhla druhá světová válka a neobyčejná síla bojovat za to, co opravdu chtějí.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, tak odkaz je zde.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Valentýnské prokletí - Jodi McAlister

Autor: Jodi McAlister
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 340

"Někde jsem četla, že lidský mozek se s nevysvětlitelnými jevy přirozeně vyrovnává tak, že navrhne obyčejné vysvětlení. "Vlkodlak vyjící na měsíc? Nikdy. Asi to ve větru někde pleská vlnitý plech v kombinaci s meluzínou v okapu." Náš mozek se naučil nepočítat s ničím nadpřirozeným. Všechno se dá nějak vysvětlit a to vysvětlení musí být realistické."

Perla Linfordová se narodila na Valentýna. A není u nich ve škole sama. Jsou čtyři a každý z nich dokáže dělat velmi zvláštní věci. Když po jednom z nich začnou jít bytosti, o kterých zatím četla jen v knížkách, začne Perla zjišťovat proč. A to za pomoci Finna - kluka, kterého zná od dětství a celou tu dlouhou dobu ho nemůže vystát. Pokud chce ale zachránit sebe a své spolužáky, bude muset hodit nesnášenlivost za hlavu. Jen společně s Finnem má totiž proti temným silám alespoň nějakou šanci...

Perlu vychovávají její sestra s bratrem, Eda a Míra. Neměli to lehké, ale zvládli to a teď tvoří spokojenou rodinu. Jednoho dne se začnou dít divné věci. Nejdříve Perla všude vidí černé kočky, vrány, dokonce i koně, kteří vypadají, jako by se dívali přímo na ni. Hned na to se začnou ztrácet její spolužačky, jiní spolužáci se chovají opravdu divně a Finn, kterého měla za svého "nepřítele" se ji začíná přibližovat. Zvláštností je víc než dost a Perla tomu prostě musí přijít na kloub...

Valentýnské prokletí je příběh, který je určen čtenářům od patnácti let. Myslím, že se více bude líbit dívkám, které hledají napětí a lásku, a také těm, kteří mají rádi nadpřirozené bytosti. Protože tady o ně půjde hodně. Hlavní postavy, když je vezmu celkově, byly docela příjemně vykreslené, i když Perla mi někdy lezla na nervy. Ovšem, chovala se na svůj věk přiměřeně a já beztak nebyla jiná. :-) Ovšem, když to čtu jako "stará hepa", tak mě to trochu iritovalo. :-))

Příběh sám o sobě nebyl vůbec špatný, ale chvílemi mi to přišlo táhlé a zdlouhavé. To hlavně ve chvílích, kdy Perla přemýšlela a mluvila sama k sobě, působilo to na mě dojmem, jako kdyby autorka se snažila dostat víc slov do děje a některé fakt zbytečně. Potom další lehký zádrhel byl závěr. Ten mi přišel oříznutý. Byl tam mnohem větší potenciál, ale jako kdyby se autorka vypsala na začátku a v konci už neměla sílu vymýšlet zápletky. Navíc mám spoustu nezodpovědných otázek. Možná si tím chtěla Jodi McAlister otevřít cestu k dalšímu dílu, abych se na něj víc těšila, ovšem mi to v tuto chvíli vadí, protože těch otázek je opravdu hodně. Celkově mám pocit, že tento příběh není ucelený a mám po dočtení v hlavě jen střípky, které se mi spojí až u druhého dílu a to je škoda. Sice mě tím nalákala na další knihu, ale teď to beru jako "nutnost", abych všechno pochopila.

"Taky bys mě mohla dát rovnou do zoo a bylo by to? Možná že mi vyrostou křídla - nebo si ze zadku vytáhnu kouzelnou hůlku! Nebo možná začnu čůrat třpytky a prdět duhu - a ty o tom napíšeš pojednání! Co ty na to?"

"Že jsi víla-"

"Nevyslovuj to!"

"- ještě neznamená, že jsi víla Zvonilka!"

"A to ses jako dočetla na Wikipedii?"

Díky všem aspektům, které jsem vypsala výše, beru tuto knihu jako průměrnou. Jsou zde postavy, které mne fakt bavily, jako Finn, ale taky jsou zde náznaky, které jsem moc dobře nepobrala. Třeba do teď nechápu, jak vysvětlili v nemocnici, proč tam všichni jsou? Sestry se chovaly, jako že to ví - a je to normální? Proč tam Holly jen tančila? Proč Zrzci? Co ten Dave? A je toho mnohem více a myslím si, že některé otázky pro druhý díl nebudou důležité a já se tak odpovědí nedočkám. Ale každopádně se do čtení druhého dílu pustím, abych se utvrdila, jestli mám nebo nemám pravdu.

Styl, jakým je Valentýnské prokletí napsáno, je hodně dobrý, i když mi chvíli trvalo než jsem se začetla, potom už to odsýpalo. Navíc autorka dokázala z některých postav udělat správné ironické puberťáky, takže místy jsem se od srdce zasmála.
Samotná kniha je příjemné čtení, které doporučím těm, co mají rádi příběhy středoškoláků spojené s nadpřirozenem.
Pokud hledáte oddechovou knihu, která vás stoprocentně donutí číst další díl, tak tahle je ta pravá. Protože věřím, že spoustu otázek budete mít také a vědět, jak to všechno je, budete rozhodně chtít. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo zde.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Do posledního dechu - Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 412

"Byly tři hodiny ráno a  zápach mrtvého těla zaplnil auto. Horko neustávalo už několik dní. Zapnul klimatizaci naplno, ale odér stále pronikal z kufru auta. Rozkládala se rychle. Do kufru ji položil před dvěma hodinami. Mouchy si ji našly rychle, takže musel ve tmě máchat rukama, aby je odehnal. Přišlo mu směšné, jak se ohání a  rozmachuje. Kdyby byla ještě naživu, možná by se tomu také zasmála."

Mělo to být tvé vysněné rande. Ale místo toho jsi obětí...
Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je sice na místě nálezu jako první, případ ovšem nespadá pod její kompetenci. Tento fakt ale Eriku nedokáže zastavit.
Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce - a rychle odhalí souvislost s jinou, čtyři měsíce starou nevyřešenou vraždou. Obě dvě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu...
Když za podobných okolností zmizí další dívka, musí Erika Fosterová, Mossová i Peterson jednat co nejrychleji. Kolik času jim zbývá, než dívku sadistický vrah také zabije?
Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?

Když jsem dostala možnost přečíst si čtvrtý případ Eriky Fosterové téměř s měsíčním předstihem, neváhala jsem ani vteřinu. Není to ale z důvodu, že bych chtěla být "první" kdo si jej přečte, ale je to přesně proto, že jsem se nemohla dočkat, až se opět setkám s Erikou, Mossovou a Petersonem... A Sparksem vlastně taky. :-)
Protože tito lidé, hrdinové, jsou vždy zasazeni v maximálně skvělém příběhu, který si užiju od začátku do konce, navíc jsem si z autora udělala jednoho z mých topek, takže jeho knihy mají přednost před vším ostatním - i před spánkem! :-)

Každá kniha, kterou jsem doposud od autora Roberta Bryndzy četla, ať už je to Dívka v ledu (má recenze zde), Noční lov (má recenze zde) či Temné hlubiny (má recenze zde), splnily mé očekávání a věřila jsem, že u knihy s názvem Do posledního dechu tomu bude stejně. A nemýlila jsem se. Bylo to naprosto úžasné čtení! Navíc je autor každým dílem lepší a lepší, přijde mi, jako by stále pokládal laťku výše, mám pocit, že už to výš nejde, a on mě přesvědčí o opaku.

Kdybyste chtěli, abych vám popsala příběh jako takový a měla bych vám říct, co se v něm odehrává, odkážu vás na anotaci výše uvedenou, protože jej skvěle popisuje. Já bych to jen doplnila takovými střípky, že vztah mezi Erikou a Sparksem, který jí dělá pořádné peklo, se rozhoří do maxima, Erika si opět nebere s ničím servítky a jde si tvrdě za tím, co chce, i když zase udělá nějaké to faux-pas, ale to k ní patří, bez toho by to nebyla ona. Objeví se tam detektiv Hudsonová, která vás bude klamat na první pohled a otočíte na ni názor tak jako já, a samozřejmě se zde mihne i Camilla, která opět bude šťourat do všeho a všech.

"K boční straně klece byly přidělány dva řetězy s visacími zámky. Jeden řetěz jí ovinul kolem krku, omotal ho kolem mříže klece a pak ho zamkl. V  rohu stála velká dvoulitrová lahev s  vodou, kterou jí přesunul k ruce. Vylezl z klece a zamířil ke stolku v rohu, na kterém ležela oranžová plastová krabička. Otevřel ji a připravil si do injekční stříkačky 10 ml ketaminu. Vrátil se dovnitř. Viděl, že má otevřené oči a pohledem zmateně těká kolem sebe. Pokusila se promluvit, ale v ústech měla sucho. Otevřel lahev s vodou a nabídl jí."

Líbilo se mi, jak autor zakomponoval do příběhu nebezpečí sociálních sítí, konkrétně Facebooku. I když si každý z nás říká, že mu se to stát nemůže, opravdu bychom si měli dávat dobrý pozor, co sdílíme se svými přáteli. Jasně, dá se to omezit, že vaše příspěvky vidí jen přátelé, ale máme ve svých přátelích opravdu ty, kterým věříme a známe je osobně? Není tam nikdo navíc? Teď se třeba rozjela aféra s duplicitními profily, s tím, jak váš kamarád, který ale není vašim kamarádem, má jen stejnou profilovku, žádá vaším jménem o peníze vaše přátele a podobně. Lidi jsou v tomto směru opravdu vynalézaví tvorové.
Uhranulo mi, jak ladně a napínavě autor Robert Bryndza do děje přidal rande na slepo. Na fotce je týpek krásný, ovšem ve skutečnosti...

Vraha se dozvíte někde za třetinou knihy. Do té doby budete napnutí, ale stejně jisté tušení tam je. Já měla dva podezřelé a jeden z nich to byl. Po odhalení už je to pak sledování práce policie a zvláště Eriky a všech okolo ní, kdy jsou z větší části sehraní a jen hledají střípky, které by do sebe zapadly a oni odhalili pravého vraha. I přesto, že víte, kdo za tím vším stojí, si čtení užijete na sto procent, autor prostě umí!

V knize jsou kapitoly krátké, takže při čtení jsem měla pocit, jako by se mi stránky samy otáčely. Navíc autor opět ukázal svůj um psát velmi čtivě, napínavě a zábavně, tudíž bylo téměř nemožné se od knihy odtrhnout. Děj je přímý, jednoduchý, snadno pochopitelný a taky velmi uvěřitelný. Navíc dojde i na smrt jedné z hlavních postav, takže ti citlivější si můžou i utřít slzu.

Rozhodně jsem s knihou Do posledního dechu spokojená, a pokud jste si pana Roberta Bryndzu oblíbili, je nutnost mít i tento díl v knihovně. Pokud jste se s autorem ještě nestihli seznámit, tak se do čtení určitě pusťte. Můžete začít prvním dílem, ale také čtvrtým. Jsou tam drobné spojitosti, které vám nemusí do sebe zapadat, ale hlavní dějová linka je pokaždé samostatná, jedná se vždy o uzavřený případ, takže tady to ničemu nevadí.

Určitě doporučím každému, kdo má rád thrillery, které jsou napsány čtivou formou, s napínavým dějem a příjemnými hlavními hrdiny. U této knihy se stoprocentně nudit nebudete, za to vám ručím.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a zde si můžete koupit knihu s názvem Do posledního dechu.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan