Tmavé stěny Willardu - Ellen Marie Wisemanová

Autor: Ellen Marie Wisemanová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 350

"Nedovolím, aby minulost ovlivnila moji budoucnost."

Je to deset let, co matka Izzy Stoneové zastřelila jejího otce. Mladá dívka, šokovaná a zničená zjevným šílenstvím své matky, ji odmítá navštěvovat ve vězení. Strach, že si v genech nese stejnou duševní poruchu, ji nenechá volně dýchat. Izzyini pěstouni se snaží svou svěřenku nějak zabavit a jsou nadšení, když Izzy začne pomáhat v místním muzeu a propadne pátrání po osudech pacientů Willardu, zdejšího dávno opuštěného ústavu pro choromyslné.
Clara Cartwrightová, která roku 1929 právě oslavila osmnáctiny, je kráska z bohaté rodiny, ale její život svazují tvrdá pravidla. Pro jejího otce je nemyslitelné, že se zamilovala do italského emigranta, a naopak jí domluví výhodný sňatek. Když Clara odmítne, nejdřív ji nechá zavřít do luxusního sanatoria, ale později je Clara proti své vůli odvezena do veřejného útulku Willard. Bolest a žal, který tam zakusí, vypíše aspoň na stránky deníku...
Izzy okamžitě upoutá Clařin příběh a snaží se rekonstruovat, co se s ní dělo. Pokud skutečně nebyla duševně chorá, přestože to o ní všichni kolem tvrdili, mohlo by být domnělé i šílenství její matky? Možná i pro Izzy je ještě naděje... Jak se noří hlouběji a odhaluje úděsné podmínky, které v útulku panovaly, musí se obrátit také do své minulosti a učinit rozhodnutí, které všechno změní.

Ellen Marie Wisemanová napsala Tmavé stěny Willardu jako svůj druhý román. Ukazuje zde nepřibarvené stránky minulosti, lidské odhodlání a osobní statečnost. Sama autorka uvádí v závěru knihy, odkud čerpala a ačkoliv měla díky svým zdrojům docela jasné představy, jak to v sanatoriích chodilo, nejedná se o historickou práci. Jde o její vlastní interpretaci toho, jaké to mohlo být, když někdo proti své vůli skončil v blázinci.

Tmavé stěny Willardu je pro mě kniha, která si, za jeden večer a jednu noc, půjčila ode mě mé srdce, roztrhala ho na hromadu malých kousíčků a pak mi jej vrátila. Jinak není možné vysvětlit, co jsem v průběhu čtení a po dočtení cítila.
Do knihy jsem se pustila u tchýně na návštěvě, na její doporučení. Říkala, že by se mi mohla líbit. Ona se věnovala malému a já tedy začala číst. Po prvních pár stránkách mi bylo naprosto jasné, že to bude něco opravdu velkého. A taky že bylo!
Emoce se ve mně svářely, bylo nemožné se odtrhnout, ale taky nenadávat. Co chvíli jsem musela tchýni sdělit, kde jsem, co to jako je, jak to sakra všechno možné. Proč to dělají?! Proč?!

"Izzy by zajímalo, jaké hrůzy už tahle mohutná budova viděla. Jaké děsivé vzpomínky se vsákly do těchto cihel, malty a matného sklad. Navěky budou součástí téhle stavby, zazděné a zpečetěné krví a slzami."

Příběh je vyprávěn ve dvou dějových liniích. První je Izzy, která je v současnosti a druhá Clara v minulosti. Ač se ze začátku zdálo, že tyto dvě postavy spolu nemají nic společného, opak byl pravdou. Nejhorší je, jak někteří hrdinové přemýšleli i do budoucna a vzdali se spousty věcí jen proto, že měli špatné informace. Co může s člověkem udělat taková mylná informace, to je neodpustitelné.

Po dlouhé době to byla také kniha, u které mi ukápla slza a ne jedna. Ne z toho, co se tam, ve zdech Willardu dělo, to sice bylo hnusné a smutné, ale spíše mi slzy kanuly pro tu nespravedlnost. Pro vnitřní pocit hrdinky, pro to, jak ji zničili zevnitř a ne zvenku. Co ji provedli, to je jedna z nejhorších nočních můr každé ženy. I mě samotné.

Málokdy se pouštím do knihy, kterou mi někdo doporučí, protože nemám toho času hodně. Ovšem, tady jsem opravdu ráda, že jsem to udělala. Kniha ve mě zanechala pořádnou stopu a i když ji vrátím tchýňce zpátky do poličky, já si jednu koupím i do své knihovny. Tahle mi chybět v mé sbírce nemůže.

Doporučuji všem, kteří máte rádi silné příběhy, které nenechá chladnými bezpráví, ubližování, kteří si chtějí zanadávat, ženám, které si chtějí poplakat a potom se pořádně nasr... naštvat. :-)
Na mě kniha zapůsobila neskutečně silně, věřím, že to tak bude i u vás, když po ní sáhnete. :-)

A protože to není recenzák, ale pokaždé děkuji, tak děkuji své milé tchýni za skvělé doporučení a poskytnutí knihy. Peněženka zase bude o něco chudší, při první příležitosti si knihu objednávám. :-)

Mějte se krásně a napište své názory, jestli jste četli. :-)
Daramegan

Kouzla vzhůru nohama - Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins

Autor: Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 183

"Ahoj," řekl kluk. "Já jsem Elliott."

"Ahoj, já jsem Nory." Nory se přinutila k úsměvu.

"Máš hodně falešný úsměv," konstatoval Elliott. "Ale to nevadí. Já taky."

"Ale to nevadí. Já taky."

Nory Horaceové je devět let. Je vynalézavá, statečná a má ráda sušenky s arašídovým máslem. Taky se umí proměnit v mnoho různých zvířat. Bohužel má ale Nořino nadání měnit podobu pár drobných nedostatků. A když propadne na akademii kouzel, kterou vede její otec, musí Nory nastoupit do státní školy. Tam se seznámí s partou dětí, jejichž kouzlo je...no, úplně jiné.
Nová zábavná série od trojice autorek knižních hitů je kronikou průšvihů Nory a jejich praštěných kamarádů, kteří potvrzují, že kouzla vzhůru nohama jsou rozhodně lepší než kouzla, jak mají být.

Autorky této knihy jsou tři. Emily Jenkins, Lauren Myracle, Sarah Mlynowski. Spojením jejích umu vznikla naprosto úžasná dětská knížka, kde se nepostrádá vtip, akce, napětí a hlavně zábava.
Nory je holčička, která se snaží udělat velký test, který podstupují všechny děti v deseti letech, aby se dostala na vysněnou akademii kouzel. Její kouzelnou magií je Změnič. Dokáže se proměnit ve zvíře. Ale "bohužel" trochu s problémy. Snaží se proměnit v kotě, ale vždy se něco zvrtne a jednou z ní je drakotě (drak + kotě), jednou kobobr (bobr + kotě) a neumí ovládat své choutky, když se promění. Takže jako bobr rozžvýká dřevěný stůl tatínkovi, jako drak spálí pohovku... Díky tomu je zařazena do školy KVN. Kouzla vzhůru nohama. A tam teprve zažívá to správné dobrodružství, protože není jediná, kdo tak zcela neovládá své magické schopnosti.

Když jsem začala knížku číst, tak už od první stránky jsem se i jako dospělá bavila. Líbil se mi styl, jakým je psaná. Jednoduchý, výstižný, napínavý a zábavný příběh. Něco jako Harry Potter pro ty nejmladší čtenáře. Protože se zde objevuje magie, různé její druhy. Taky je na škole někdo jako Drago v Harrym, který nenechá některé lidi na pokoji a dělá všemožné hokusy pokusy, aby jiným ublížil nebo si z nich minimálně vystřelil. A Nory jako správná hrdinka tomu musí zabránit. Ovšem to není hlavní podstatou. Tou je právě snaha Nory o to, aby byla "normální". A jestli se ji to povede, to už se dočtete v knížce, kterou, jak věřím, si zamilují všechny děti.

"Ve světě elitních akademií kouzel se dějí zvláštní a nádherné věci, ovšem něco jiného je, když vás pošlou na státní školu... a zařadí do třídy Kouzel vzhůru nohama. Nikdy to není snadné, když jste ujetí."

V příběhu je spousta pocitů a činů, které jsou v dnešní době naprosto normální u dětí. Jako například posměch, přetvářka, kamarádství, nedůvěra, zklamání a také třeba láska, důvěra, vzájemná blízkost. Je jasné, že jako většina dětských knih, i Kouzla vzhůru nohama mají v sobě určité ponaučení, ale hlavně je to kniha o vytváření nového přátelství, které se rodí z ničeho a částečně také z nedůvěry.

Jak už jsem psala, kniha mě bavila, autorky přišly s něčím novým, neotřelým a není to klasická pohádka. Je to něco víc. Spojení magie s dětmi ve věku deseti let dělá z knihy příběh, kdy se čtenář baví a usmívá se. Věřím, že nejmladší čtenáře se budou culit jako sluníčka. Můj malý se taky smál když jsem mu četla, ale on reaguje spíš na to, jak dělám obličeje a měním hlasy, než aby reagoval na samotný příběh. Ovšem, až vyroste do čtenářského věku, věřím, že tohle se mu bude opravdu líbit. Protože holčička Nory je správňácka holka.

Jediné, co bych asi trooochu změnila, tak bych dala před každou kapitolu nějaký malý obrázek, stačil by černobílý. Takto je kniha plná textu a i mě, jako dospělé, tam chybělo nějaké zpestření. Písmo je velké, myslím si, že adekvátní k věku čtenářů, kterým je kniha určena, ale sem tam nějaká černobílá malůvky by asi nebyla od věci. Obálka je nádherná, tak proč drakotě nedat i dovnitř? :-)
I přes toto je mé hodnocení kladné, maximální. Není zde nic, co by mi kazilo celkový dojem z příběhu a za chvilku se vrhnu na druhý díl. :-)

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku. A pokud chcete knihu koupit svým malým čtenářům, tak můžete přímo tady.

Tak co na ni říkáte? Koupíte pro své dítka? :-)
Daramegan

Zkurvenej příběh - Bernard Minier

Autor: Bernard Minier
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2017
Počet stran: 624

"Na začátku je strach.

Strach, že se utopím.

Strach z ostatních - z těch, kteří mě nenávidí, a z těch, kteří chtějí mou kůži.

A taky strach z pravdy."

Les a mlha všude okolo. Každý zná každého a soukromí je jenom iluze. To je malý ostrov Glass Island, kde žije šestnáctiletý Henry a kde byla zavražděná jeho přítelkyně. Kdo je vrahem?
V románu Zkurvenej příběh Bernard Minier potvrzuje své mistrovství a definitivní členství v exkluzivním klubu velkých spisovatelů detektivek, thrillerů a jiných kriminálních románů. Opouští tentokrát Martina Servaze, Toulouse i Pyreneje a vezme čtenáře na sever od Seattlu, kde se táhne řetězec jen trajektem přístupných ostrovů, tři sta šedesát dní v roce obklopených mlhou. Na jednom z nich - Glass Islandu - žije teprve šestnáctiletý Henry. Ten se po vraždě své přítelkyně dostane do centra pozornosti všech obyvatel, kteří na ostrově žijí. Je právě on pachatelem vraždy? Minier se vrhá do světa, který je nebezpečnější, než jsme tušili. Své vyprávění tentokrát opírá o napínavý a temný, pořádně zkurvený příběh...

Bernard Minier se narodil 26. srpna 1960 v Béziers, vyrůstal na jihozápadě Francie a své dětství strávil v Pyrenejích. Studoval v Toulouse, více než dvacet let žije nedaleko Paříže, je ženatý, má dvě děti a psaní se věnuje na plný úvazek. Proslul díky jeho prvního románu Mráz (XYZ, 2015), kde se objevil hlavní hrdina Martin Servaz a pokračoval sérii s díly Kruh (XYZ, 2015) a Tma (XYZ, 2016). Zkurvenej příběh je samostatný román (XYZ, 2017) a odehrává se na severozápadě USA.

Martina Servaze jsem nečetla a nemám momentálně volnou kapacitu, abych začala číst tuto sérii, ale přitom jsem měla děsnou chuť vyzkoušet a zjistit jak autor píše, jestli je opravdu dobrý, jak se o něm říká, tak jsem se rozhodla pro Zkurvenej příběh. Už jen název je velmi neotřelý.

Henry, hlavní hrdina je šestnáctiletý kluk, který žije na ostrově Glass Island. Jeho dvě maminky jej adoptovali a vychovávají jako svého vlastního. Z počátku se zdá, že je to normální chlapec, má nejlepší kamarády, přítelkyni, auto, díky kterému je nezávislý... Ovšem každá strana má rub a líc... Nesmí mít nikde na internetu svou fotku, Facebook, Twitter a vůbec všechny sociální sítě jsou pro něj tabu, jako by neexistoval. Nesmí být na žádných třídních fotkách... A potom, jeho přítelkyně se objeví mrtvá na jedné z pláží ostrova a začíná boj o život - nebo spíše boj o důkaz nevinny? Nebo jde o úplně něco jiného?

Už od začátku jsem byla fascinována. Bernard Minier je úchvatný vypravěč a já od první stránky věděla, že tohle se mi bude líbit. Bylo to napínavé, poutavě napsáno, čtivé. Po dočtení jsem neměla pocit, že bych přečetla šestisetstránkovou knihu, ale že to byla útlá knížečka, která mi zabrala jeden večer.
Popisy autora byly tak věrohodné, že jsem se koukala z okna, jestli se tam neobjevilo moře, hledala zdvíhající se vlny, sledovala mraky, jestli se neblíží bouřka a koukala na oblohu, jestli opravdu nezčerná. Prostředí, které popsal dodávalo příběhu tu správnou dramatičnost. Díky jeho popisování přírodních živlů se pro mě kniha a její příběh stal napínavý a ledový. Zakusoval se do mě a já místy měla husí kůži, jak jsem cítila nejen déšť, ale i to zlo, které obcházelo kolem, jen se nechtělo ukázat.

"Lišili se od sebe tak, že by člověk řekl, že nepocházejí z jedné matky. Což byla možná pravda. Spojovalo je jediné: vražedné šílenství. Pak se objevil třetí brácha, Hunter, a já měl pocit, že se mi scvrkávají koule v šourku."

Když jsem se dočetla na konec, vysloveně jsem hleděla jako sůva z nudlí, co všechno se dělo a jak se to spojilo. Jediné, co mi nejde do hlavy, tak jsou některé náznaky hlavního hrdiny, jako třeba jak věděl, že ve skladišti někdo bude, aby mohl udělat to, co udělal? Pokud to všechno byl jeho plán, tak zrovna tohle mi nedávalo trochu smysl. Ale možná mi to jen nedošlo.

Celkově byla kniha skvělá, já si celý Zkurvenej příběh užila. Z pěti hvězd dávám 4,5 a to jen proto, že mi ne všechno přišlo jasné. Mám nějaké otázky, ale ty zanikají v rámci celého děje, protože ten byl opravdu dobrý. Autorova fantazie, jeho možnosti dostat čtenáře tam, kam potřebuje, jeho schopnost mystifikovat, to bylo úžasné.
Díky této knize jsem přesvědčená, že na jeho sérii Martina Servaze se vrhnu co nejdříve.

Za sebe můžu říct, že knihu doporučuji všemi deseti. Pokud máte rádi thrillery, které nejsou okaté, které v sobě skrývají něco víc než jen "obyčejnou" vraždu, tak se vám Zkurvenej příběh bude určitě líbit. Navíc rozuzlení příběhu bylo neočekávané, takže mě osobně čekalo velké překvapení. Ještě po přečtení jsem měla v hlavě všechny detaily a přehrávala si je, zda mi něco neuniklo, ale zjistila jsem, že ne. Že Bernard Minier mě zmátl, dostal mě do kolen, pohrál si se mnou a pak si ještě odplivnul.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady máte odkaz.

Četli jste? Nalákala jsem vás?
Daramegan