Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré - Gabriela Futová

Autor: Gabriela Futová
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 135
Ilustrace: Marcela Kupčíková

"Jásepicnu, vylez z té díry, trčí ti pata," oznámila Elvíra, jako by se nechumelilo. "A ty Hlavoděravá, zavři ty dveře. Je tu průvan."

Strašně jsem chtěl vykouknout a podívat se, jak se Hlavaděravá tváří, ale neodvážil jsem se. "Vyleznebotěkopnu, slabota. Zpod skříně ti čouhají vlasy, měl by ses učesat."

Elvíra Moudrá je zelená. Má natahovací uši. A je to učitelka. Ne jen nějaká obyčejná. Je to učitelka v skřítkovské škole. Učí skřítky to, co potřebují k přežití - důkladně se schovat, chodit absolutně potichu, zneviditelnit se, rychle utéct před kočkou, ale hlavně překonat svůj strach. Skřítci se na vlastní kůži učí, co je opravdová hrůza, ale i jak svému strachu nepodlehnout a ochránit sebe i ostatní v nebezpečných situacích. Vždyť strach má velké oči. A co je nejdůležitější pro takového skřítka? No přece umět se co nejdokonaleji skrýt! A nenechat se sežrat kočkou, samozřejmě...

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P. O. Hviezdoslava.
Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.

Máte doma malé děti, které mají rády skřítky? Nebo máte snad doma dokonce skřítka, svého osobního? Pokud ano, tak tato kniha bude tím správným řešením, jak se naučit o něj postarat, jak ho vychovat, aby neškodil, ale naopak aby pomáhal. Poutavým, vtipným vyprávěním vás autorka zavede do říše skřítků, kteří jsou úplně jako malé děti. Neposední a zvědaví.

Skřítek Panejo se ocitne ve škole, které velí Elvíra Moudrá. Je celá zelená a má natahovací uši. Nejdřív jde z ní strach, ale záhy pochopí, že je tu pro jeho dobro. Navíc se s ním ocitnou na stejném místě další skřítci, Auvajka, Vyleznebotěkopnu, Pozor a jiní. Že si říkáte, kde ty jména vzali? To si musíte přečíst, to vám neprozradím.
Ale řeknu vám, že škola, kde se všichni ocitnou, není obyčejná, taková jakou známe z vyprávění. Tady se totiž skřítkové učí jiné věci, než počítání a čtení. Zde se naučí praktické věci, jak chodit úplně potichu, aby je lidé neslyšeli, jak se zneviditelnit, aby je lidé neviděli a jak rychle utíkat, aby je kočka nesežrala... Jak se to budou učit vám zase neřeknu, zase si to musíte přečíst. Ale věřte mi, stojí to za to.

Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré je příběh, který zabaví dětské čtenáře. Je to příběh, který je napínavý a pro některé děti může být i lehce strašidelný.
Celá kniha je vytištěna na tvrdém papíru, takže stránky se tak rychle neopotřebují. Písmo je o něco málo větší, než tomu bývá u klasických knih a ilustrací, které dodala Marcela Kupčíková, je tak akorát. Hlavně jsou krásně barevné, což je velké plus.

"V tu chvíli bych byl nejraději myškou v díře. Zalezl bych až do úplné tmy, aby mě Elvíra neviděla. A nejlepší by bylo, kdyby mě nespatřila už nikdy. Protože jedině tak bych se vyhnul skákání skrz něco tak nebezpečného. Elvíra nás skutečně nechala skákat celý den. Nebylo to snadné. Obruč se zavírala a otevírala nepravidelně. Jednou jakoby zívala, jindy cenila zuby. Potom se chvíli nehýbala, ajkoby spala. A když to nikdo nečekal, zničehonic se zase rozevřela. První se zranila Auvajka."

Na knížce Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré nejvíce oceňuji nápad. Líbí se mi představa, že v každé domácnosti může vzniknout nějaký skřítek a ještě více se mi zamlouvalo dumat nad tím, jak by se jmenoval ten u nás. Protože jména všech skřítků vznikají z různých momentů běžného života, bylo fajn přemýšlet, co by se u mě doma muselo stát, abychom měli vlastního skřítka, i když bychom s největší pravděpodobností o něm nevěděli.


Autorka příběh nepsala na kapitoly, ale samotný děj a život skřítků ve škole prokládala jednou pohádkou pro skřítky, kterou jim Elvíra četla na dobrou noc, jindy příhodou, kterou Elvíra skřítkům vyprávěla co by odstrašující příklad.
Myslím si, že tato kniha je ideální pro čtenáře od osmi, devíti let, kteří si dokáží už nějakou stránku přečíst sami. Bude dobrá i na předčítání, třeba na dobrou noc, ale tím, že zde nejsou kapitoly, počítejte, že to nebude pětiminutová záležitost, ale děti se můžou zaposlouchat a vy můžete dočíst příběh klidně úplně celý.

Je to jedna z těch knih, kterou si dokážu představit jako zfilmovanou, animovanou pohádku. Nevím konkrétně ten důvod, který mne k tomu vede, ale možná je to z důvodu, že vše je v knize jednoduché a lehce pochopitelné, a i když se jedná o pohádku se skřítky, nedějí se tam žádné abnormálně nadpřirozené věci. Jen Elvíra a její uši, což by pro filmaře nebyl žádný problém. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dokonalá kořist - Helen Fieldsová

Autor: Helen Fieldsová
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 413

"Roztáhl křídla a letěl ke mně,

můj labutí muž šarlatový, má múza rozšklebená.

Zasytil mě svou láskou k životu,

obohatil mě svými slzami tklivými."

Edinburgh se stává evropskou metropolí hrůzy. Během hudebního festivalu rozetne ostrá čepel břicho charitativnímu pracovníkovi. V mnohatisícovém davu si vraha nikdo nevšimne. Nedlouho poté je na dně popelnice nalezena učitelka z mateřské školy, uškrcená vlastní šálou. Policie nezná motiv a nemá ani žádné stopy - dokud se po městě nezačnou objevovat podezřelá graffiti. Vrah jimi totiž oznamuje svou další kořist... a čím nevinnější, tím lépe.

Helen Fieldsová třináct let pracovala jako právnička, přičemž se věnovala i vážným případům vražd nebo pašování drog. Po narození druhého dítěte s manželem založila filmovou produkční společnost, v níž se uplatnila jako scenáristka i jako producentka. Sama si vydala dvě první fantasy knihy, ale do světa velké literatury pronikla teprve díky sérii thrillerů, v nichž proti zvlášť rafinovaným vrahům stojí dvojice vyšetřovatelů: "krasavec" Luc Callanach a svéhlavá, ale i přívětivá Ava Turnerová. Fieldsová s rodinou a dvěma psy žije v Hampshiru, má ráda divadlo, filmy, ale také karate nebo létání ve větrném tunelu.

První díl ze série s Lucem Callanachem s názvem Dokonalé stopy, byl dokonalý. Ale Dokonalá kořist byla ještě dokonalejší. Propracovanější, krvavější, brutálnější a zamotanější. Autorka si dala opravdu záležet, aby se čtenář ani na chvíli nenudil, aby měl nějaké pochybnosti, aby smutnil i radoval se. Musím říct, že tohle byla opravdu dokonalá jízda.

Luc Callanach a Ava Turnerová pracují každý na svém případu. Zdánlivě se zdá, že spolu nesouvisí. Ale čím více těl objevují, tím jsou si jistější, že je všechno propojené. Edinburgh se mění v město zabijáka a Luc ani Ava nemají nejmenší tušení, kdo za tím zabíjením stojí. Na scéně se objevuje Joe, který vtrhne Avě do života jako ničivá tsunami a díky tomu její přátelské vztahy s Lucem ochladnou. Luc se do vyšetřování pouští sám, ví, že nemá o co přijít a proto všemožnými prostředky (oficiální a neoficiální cestou) se vydává vstříc poznání, kdo je zabijákem. Hrozí mu nebezpečí, ale to není nic v porovnání s tím, kdyby se objevila další mrtvola... A ta na sebe nenechá dlouho čekat...

Musím říct, že Luc je pro mě opravdu pan úžasňák. Jeho postava je skvěle napsána, jeho charakter je ryzí. Jeho úmysly jsou velkorysé a čisté. Já ho naprosto žeru! Oproti tomu Ava mě štvala. Vím, že měla určité problémy, které ji obrátily život vzhůru nohama, ale kdyby chvílemi zapojila srdce a nedělala jen to, co je "správné", tak by mi tak nevadila. Ovšem ke konci příběhu už to byla zase ta moje dobrá postava, tudíž vše odpuštěno.
Autorka se pořádně na postavách vyřádila, to se ji musí nechat. To, co napsala pro Joea, chudák chlap - nikdy ho nikdo nebude mít rád. A co připravila pro Salterovou? Ach! Zlomila mi tím srdce!

"Zazubila se a natáhla ruku, aby ji zvedl na nohy. "Promiň, že jsem ti vtrhla do ložnice," řekla a snažila se nesmát. Měl sto chutí dát jí pusu. "Ale až příště budeš mít tu drzost zase se přede mnou svlíknout, osobně ti nasadím klepeta."

"Měla bys mi zaplatit, ne mě zatýkat," prohodil a popadl klíče od auta.

"Až se budu chtít za poplatek pořádně zasmát, zajdu si na nějaký stand-up," vrátila mu to."

Dokonalá kořist je mnohem lepší než první díl. Celý děj mi přišel propracovanější. Ve vyprávění se v kapitolách střídalo docela dost lidí, protože to bylo potřeba, ale v žádném případě to nebylo zdlouhavé a ani matoucí. Navíc jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informací, co se týče "darknetu" a taky věcí, které se na této temné straně internetu můžou objevit. Díky tomu byl celý příběh zajímavější a také tajuplnější.

V poslední době mám štěstí na samé thrillery a detektivky, kde neuhádnu, kdo za vším stojí. A nejinak tomu bylo i tady. Byla jsem vedle, párkrát jsem změnila názor, kdo by to mohl být, ale ani jednou mi na mysl nepřišlo to, co autorka nakonec vymyslela. Musí se jí nechat, že její fantazie a smysl pro psaní a napínaní čtenáře je odzbrojující. Hovoří za to jasně i čísla. Tuhle knížku, která má 400 stran, jsem zhltla za jeden večer a část dopoledne. Nemohla jsem se odtrhnout a proto jsem také první noc usnula na knize a řádně si "označkovala" stránku, kde jsem odpadla.

Líbilo se mi, jaké jsem měla pocity, co se týče vztahu hrdinů. Ta jejich chvilková netolerance mě místy "zabíjela", pak se vrátili ke svým obvyklým ironickým srandičkám a já se radovala jak malá holka, jako by vůbec nebyli zabředlí až po kolena v krvi - jako bych zapomněla, proč tam jsou a co je jejich úkolem. Při čtení jsem se dokázala oprostit od všeho, co se kolem mne dělo (no, vlastně nedělo, když jsem četla v noci, že?!) a užívala si každé písmenko.
Tato kniha rozhodně má označení TOP THRILLER správně a já ji vřele doporučuji.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Dokonalá kořist můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Prokletí horské dívky - Emily Carpenterová

Autor: Emily Carpenterová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 363

"Nejsem moje matka.

Dívka se zimolezem není skutečná.

Nemám na špičkách prstů zlatý prach.

Rudý havran neexistuje."

Když se Althea Bellová vrací po odvykací léčbě do svého domova v Alabamě, nečeká, že ji otec a bratr uvítají s otevřenou náručí. Ale nepočítala ani s tím, že ji rovnou nechají zavřít do léčebny pro duševně nemocné.
Postupně si začíná uvědomovat děsivou paralelu s životem jejích předků. Pro babičku i matku znamenaly třicáté narozeniny rozsudek smrti. S tragickou smrtí matky se Althea ani po letech nedokáže vyrovnat. Vydává se proto na cestu poznání, během níž se musí pokusit odhalit pravdu o minulosti své rodiny, nad kterou se vznáší temná kletba. Ale moc času nemá, protože za pár dní ji bude třicet...

Emily Carpenterová - herečka, producentka a scenáristka se psaní věnovala už od dětství. Pochází z Alabamy, ale se svým manželem a třemi syny žije v Atlantě. Je členkou místního klubu spisovatelů a literárních kritiků. Prokletí horské dívky (Burying the Honeysuckle Girls, 2016) je její debutový román. Následovaly knihy The Weight of Lies (2017) a Every Single Secret (2018).

Prokletí horské dívky je přesně ta kniha, pro kterou jsem se rozhodla kvůli obálky. Na první pohled mě zaujala, líbil se mi styl a po přečtení anotace jsem byla rozhodnutá vyzkoušet tento debutový román. Vůbec to nebylo špatné čtení.

Tento román vypráví o ženské linii v jedné rodině. Jde o to, že každá žena, která dosáhne třiceti let se zblázní, právě v těch letech u ní propukne schizofrenie, jsou z rodin vykázány do psychiatrické léčebny, kde později, po pár dnech, umírají.
Althea je nejmladší z tohoto rodu, za 14 dní bude slavit třicet a začíná se strachovat o svou existenci. Ale protože už od mala tuší, že v tom bude něco víc, začíná 14ti denní hon za pravdou a za možností existovat jako žena i po třiceti letech.
A že to tedy je napínavá honička, Althee půjde nejednou o život, dlouho se nedokáže dopídit pravdy a klacky pod nohy ji začnou házet i lidé, kterým bezmezně věřila...

Althea jako hlavní hrdinka se mi líbila. Je pravdou, že v některých chvílích jsem ji nerozuměla, ale to je o tom, že přeci jen za sebou měla v životě už chvíle, kdy ji nebylo nejlíp, byla závislá na lécích, a proto nad některými věcmi přemýšlela jinak. Navíc neměla úplně pohodové dětství a to všechno se v ní odrazilo. Každopádně jako člověk na mě působila silně, sebevědomě, i když ona si to o sobě nemyslela.
Většina ostatních hrdinů byli záporáci, kteří jen intrikovali, ale díky nim právě děj nabíral tu správnou sílu. Navíc se autorce podařilo dát kapku nadpřirozena do příběhu. Nečekejte ale žádnou magii ani kouzla. Je to spíše o slovech a činech lidí. To vám dodá takovou husí kůži, pocit, že nebudete vědět, co se děje, a to bylo fakt dobré.

"Když jsem mu dovyprávěla svůj příběh, můj mozek se úplně zasekl. Stala se z něj nafouklá, hutná, bahnitá hmota uvnitř mojí lebky. Ponořila jsem se do mlčení a nechala se unášet.

Nedokázala jsem myslet. Ani jsem nechtěla.

Nedokázala jsem na nic zaostřit pohled.

Dokázala jsem se koncentrovat na jedinou věc. Spánek. Chtěla jsem jenom spát. Zavřela jsem oči."

Prokletí horské dívky je opravdu velmi čtivý román, který, i když působí "tlustě", zvládnete  přečíst za pár hodin. V příběhu se prolínají dvě vyprávění - jedno z pohledu Althey a druhé od její babičky Jinn z minulosti. Můžu vám slíbit, že děj je nepředvídatelný, do poslední chvíle nebudete tušit, co se stalo všem těm ženám, a nebudete věřit vlastním očím, co někteří dokázali nejen udělat, ale také ututlat.

Když pomyslím na to, že se jedná o autorčinu první knihu, tak jsem opravdu zvědavá, jaké budou její další. Dokázala mne navnadit na její tvorbu, konkrétně v tomto příběhu mne uměla upoutat, napínat, dodat mi trochu napětí a pak mě postavit před hotovou, byť velmi smutnou věc. Když jsem totiž knihu četla, přišlo mi, že mi dává náznaky, jako by mohly některé věci skončit dobře, ale nebylo tomu tak. A i přesto, že se mi nesplnilo mé přání, jsem se vším, co vymyslela velmi spokojená.

Nebudu tvrdit, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla, ale určitě je to příběh, který by neměl uniknout vaší pozornosti. Myslím si, že obzvlášť ženám, se tento příběh bude líbit, budou držet palce hlavní hrdince a popohánět ji k činům, které jsou pro ni a její existenci důležité.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Prokletí horské dívky můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan