Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky - Jíří Žáček

Autor: Jiří Žáček
Ilustrace: Adolf Born
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 304

"Proklínat děti? Dobré nebe-

tím potrestáte vždy jen sami sebe!"

Hrůzostrašné pohádky o dracích, obrech, čertech, ježibabách, čarodějích, jezinkách a dalších strašidelných bytostech z domácích lidových pramenů i jiných evropských zdrojů vybral a barvitým jazykem převyprávěl Jiří Žáček. Tajemnou atmosféru svými ilustracemi vytvořil Adolf Born, a tak se děti, které se rády bojí doma pod peřinou, mají na co těšit. A proč právě hrůzostrašné pohádky? Protože je děti nejen milují (dospělí ostatně také, jen jim říkají jinak), ale zároveň v nich najdou mnoho příkladů, jak mohou překonat vlastní strach. Vědomí, že rodič nebo jiný dospělý vypravěč je nablízku, dětem pomáhá, ale zápas o statečné srdce si musí vybojovat samy.

Spojením naprosto skvělého vypravěče Jiřího Žáčka a precizního ilustrátora Adolfa Borna vznikla kniha, která sice patří mezi ty nákladnější, ale její koupí nezkazíte naprosto nic. Hrůzostrašné pohádky si vaši pozornost zaslouží.

Kniha obsahuje hned několik pohádek. Od těch českých, klasických, které známe, jako je například Červená Karkulka, Otesánek nebo Zlatovláska se zde také objevují objevují pohádky z jiných evropských zemí, které už nám tak známé nejsou a proto si na své přijdou i dospělí, věřte mi, budete kulit oči jako já například u Parádnice Sally z Anglie, Bílé Karolínky a Černé Karolínky z Nizozemí nebo Ďábla z Aastu z Nizozemska, která se mi líbila asi nejvíce. Ne, líbila není to správné slovo, protože se mi líbily všechny! U ďábla jsem byla asi nejvíce překvapená, co všechno pak Žáček s písmeny dovede! Byla jsem naprosto uchvácena.

Když jsem si text četla nahlas, zjistila jsem, že se snažím číst básnicky. Protahovala jsem písmenka, dělala delší pauzy... Jedna z mála knih, u které jsem přemýšlela co čtu a hlavně, jak to čtu. A taky jsem si pohádky, které jsem četla nahlas, užila více než ty čtené potichu.
Další věc, která se mi velmi líbila, tak jsou krátké rýmy na konci každé pohádky. Vždy se to vztahuje k příběhu a svým způsobem je to skvělé ukončení celé pohádky. Jsou i jednoduše zapamatovatelné a ten následující jsem si už párkrát řekla jen tak... Pro radost. :-)

"Stává se občas, na mou věru,

že i zlí obři mají občas hodnou dceru."

Jiří Žáček je český lyrický a satirický básník a redaktor, autor knih pro děti. Narodil se v Chomutově, od dětství žil ve Strakonicích. V roce 1963 absolvoval průmyslovku ve Volyni a po vystudování stavební fakulty ČVUT v Praze bydlel ve Vlašimi. V letech 1974-91 působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, poté vystřídal několik redaktorských míst. Jeho verše vynikají svěží obrazností, vtipem a smyslově radostným přístupem k život. Postupně v nich sílí satirické prvky a projevuje se rozporné vidění světa. V současné době pracuje jako nakladatelský redaktor.
Adolf Born byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949-1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku. V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2003 získal Medaile Za zásluhy 1.stupně. V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu a byl také rytířem francouzského Řádu umění a literatury.
Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Julese Verna, A. Dumase staršího, Vojtěcha Steklače a jiné. Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících.
Zemřel 22.května 2016 ve věku 85 let.

Jak je jasné z přecházejících odstavců, pan Žáček a pan Born jsou zárukou naprosté kvality. Jejich spojením vzniklo úžasné, pohádkové dílo, které potěší nejen děti, ale také dospělé. Navíc díky panu Žáčkovi jsou pohádky opravdu strašidelné, protože nechybí vydloubnuté oči, smrt na jazyku, únos dítěte, pronásledování, vyhrožování a mnoho dalších.
Děti se rády bojí a s touto knihou ten strach přijde. Přitom je tam vždy schováno ponaučení, i když pohádka dopadne špatně, tak čtenář ví, co se mělo udělat jinak.

Určitě doporučuji, tato kniha nemá vůbec nic, co bych ji vytkla, ale má naprosto odzbrojující kouzlo, které vás chytne a nepustí. Nejen, že si v ní budete číst, ale je to taková typická kniha, kterou když kolem ní projdete, tak pohladíte, otevřete ji jen proto, aby jste ji prolistovali a tak pořád dokola.

Naprosto jednoznačně a zaslouženě, plný počet bodů!

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Dívky, které zmizely - Amanda Quick

Autor: Amanda Quick
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 352

"Karma je prostě mrcha."

Charlotte Sawyerová se snaží kontaktovat svou nevlastní sestru, Jocelyn, aby jí oznámila, že jedna z jejích nejbližších přítelkyň byla nalezena mrtvá, avšak zjistí, že se Jocelyn ztratila.
Krásná, oslnivá - a lehkomyslná - Jocelyn už zmizela několikrát, ale takhle nikdy. V zoufalé snaze ji najít spojí Charlotte síly s Maxem Cutlerem, soukromým detektivem, který se nedávno přestěhoval do Seattlu, když se jeho předchozí kariéra u policie zhroutila v plamenech - a to doslova. Vyčerpaný, rozvedený a skoro na mizině, Max potřebuje práci.
Poté co Charlotte a Max jen o vlásek uniknou pokusu o vraždu, obrátí se na Jocelyniny nejbližší přítelkyně z online investičního klubu v naději, že naleznou odpovědi. Ovšem to, co objeví, je děsivé...
Když se spolupráce Charlotte a Maxe promění ve vášnivý románek, Charlotte nemá jinou možnost, než mu svěřit svůj život. Stíny Jocelyniny minulosti totiž hrozí, že ji pohltí - a s ní i každého, kdo se jim dostane do cesty...

Charlotte se úplně nechtěně stane "partnerem" Maxe, jenž řeší smrt nejlepší kamarádky Jocelyn. Jocelyn je nevlastní sestra Charlotte, která má nějaké informace, takže to až tak nechtěné není, jelikož se s Maxem zákonitě potkat musí. A potom začíná doslova boj o život a pravdu. A o nalezení Jocelyn. Poté, co navštíví bývalého policistu, jenž řešil v minulosti něco, co se týkalo Jocelyn, jejich auto skončí v řece i s Charlotte a Maxem. A v tu chvíli jim to dojde na plno. Děje se něco zlého. Navíc i Max má svou temnou minulost, která jej pronásleduje a nic nebude jednoduché. Musí bojovat a zjistit pravdu.

Amanda Quick je pseudonym Jayne Ann Krentz. Narodila se roku 1948 v Kalifornii. Studovala historii na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a získala titul bakaláře. Poté ve studiu pokračovala a udělala si doktorát z knihovnictví. Se svým manželem se přestěhovala na Panenské ostrovy, kde pracovala jako knihovnice na základní škole. Poté se posunula na knihovnici vysoké školy a posléze se přestěhovala s manželem do Seattlu ve státě Washington, kde stále žijí. Je proslavena svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno.
V roce 1979 vydala svou první knihu s titulem Něžný pirát pod pseudonymem Jayne Castleová, což bylo její dívčí jméno. Asi v polovině osmdesátých let, začala jako autorka používat své vyvdané jméno - Jayne Ann Krentzová. V té době napsala dva romány, které v sobě spojovaly prvky romance a science fiction. Oba měly úspěch a proto napsala svou první, skutečnou historickou romanci, kterou vydala pod pseudonymem Amanda Quick. Všechny její romány, ať už se odehrávají v přítomnosti, budoucnosti nebo minulosti, mají však jedno společné - nepostrádají napětí, romantiku a humor.

Přiznám se, že od autorky toho moc načteno nemám. Četla jsem Tajné sestry (recenze zde), které mě ovšem navnadily. Nejsem ten typ, který by se vyžíval v historických romancích. U Tajných sester a v Dívkách, které zmizely, autorka spojila špetku romantiky s detektivní hrstí. A to je ten důvod, proč se mi knihy líbily.

Příběh není hádací detektivkou. Od začátku víme, kdo, kde, co, a to, co musí čtenář zjistit, je jak. Když jsem postupně poznávala charaktery postav, některé věci mi začaly být jasné, ale naopak se některé více zamotávaly a já se nemohla dočkat, až mi bude vše vysvětleno. V každé části příběhu byl posun, něco autorka odhalila, takže v napětí mě udržovala neustále.

"Lhal. Byla si tím jistá až do morku kostí. Měl v úmyslu ji zabít. Ale prozatím bude nejlepší nechat ho, aby si myslel, že mu přinejmenším věří."

Dívky, které zmizely byla příjemná kniha, která se mi líbila. Propletené osudy hrdinů byly zajímavé a způsobem, kterým autorka psala, taky napínavé. I když jsem věděla, kdo stojí za tím vším, tak přesto jsem měla plno otázek. A odpovědi na ně jsem dostala. Co velmi oceňuji je, že Amanda Quick v této knize dokonale ukázala, jak je důležité házet po čtenáři jedním bramborem za druhým a nevysypat na něj rovnou celý pytel. Pořád měla v záloze některé momenty, bez kterých příběh nebyl celistvý a bylo jen na mě, za jak dlouho knihu přečtu, aby mi vše bylo jasné. Takže mě udržovala nejen v permanentním napětí, ale taky zvědavou a já musela číst...

Také charaktery postav musím vyzdvihnout. Najdete zde od tvrďáka, blázna, citlivky až po rozhýřenou ženu, která se považuje za sedmý div světa. Z některých čišela arogance na kilometry daleko, z jiných zase upejpavost. Když některé postavy měly přímou řeč, přišlo mi, jako by doopravdy křičely a já to v duchu slyšela, jiné jen pípaly a téměř šeptaly. Přitom se autorka "vykašlala" na nějaké popisy vzhledu a i přesto jsem měla tušení, jak vypadají. Jen díky tomu jejich vystupování.

Určitě knihu doporučuji. Ženám, které mají chuť si přečíst něco příjemného, nějakou oddechovku, ale přitom touží i po nějakém vzrušení. Tohle je totiž příběh, jenž vám dá z každého něco.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání knihy a pokud si ji chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Prázdninový knižní tag

Ahoj přátelé,

přemýšlela jsem, jak dát zase více ze mě do blogu, tak jsem se rozhodla pro další knižní tag. Tentokrát se jedná o prázdninový, protože časově sedí. :-) I tak mi ale přijde, že otázky týkající se prázdnin jsou pouze čtyři a druhá polovina je docela všeobecná. To mi ovšem nezabrání v tom, abych si tento tag užila.

Našla jsem jej na vícero stránkách a blogech a neuměla se dopátrat původního tvůrce. Takže pokud si to ten dotyčný přečte... díky za otázky. :-)

1. Čteš o prázdninách více, nebo méně než přes rok?

I když se na to podívám ze stránky mě jako pracující, nebo mě jako ženy na mateřské, tak si myslím, že čtu tak nějak plus mínus stejně. Ve vaně, na záchodě, při procházkách, při jízdě v autě (neřídím)... Takže mi je tak nějak jedno, jestli jsou nebo nejsou prázdniny.

2. Když si vybavíš prázdniny, jakou knihu si s nimi spojíš?

Když jsem byla malá, tak si pamatuju, že mi mamka vždycky k vodě brávala komisky Kačera Donalda. To je první, co si vybavím s prázdninami. A konkrétně kniha, kterou si s nimi spojím? Určitě nějaká lehká romantika, kterou si budete číst líně u vody, pomalu vstřebávat (ne)důležité informace příběhu a nemusíte vůbec nad dějem přemýšlet... Třeba série Falling od Jasindy Wilder nebo K. A. Tucker série Ten Tiny Breaths. :-)

3. Kolik si schopná/ný si vzít knih na dovolenou?

Už je tomu 5 let, co mám čtečku (teda ne tu původní, ale všeobecně), takže "jednu" a v té čtečce mám vždy něco přes 50 knih - protože nikdy nevím dopředu, na co budu mít chuť. :-) Ale když jsem jela teď i s malým k mamce na "dovču", tak jsem si brala na 4 dny dvě papírové (byly to recenzáky). :) + čtečku samozřejmě! :-))

4. Čteš o prázdninách povinnou četbu?

Jelikož jsem už FUČ ze školy, tak ne :D

5. Preferuješ klasické knihy (papírové), nebo e-knihy (elektronické)?

Je mi to úplně jedno, líp se mi čte ekniha (dokážu přitom řídit kočár, pít, jíst, být ve vaně, na záchodě nemám od loktů otlačené stehna :D :D), ale zase papírové v mé knihovně vypadají naprosto fantasticky. :-)) Jsem ten typ, že když si přečtu eknihu, tak několikrát se mi stane, že musím být majitelem i papírové. :-)

6. Jakou knihu by jsi ráda viděla zfilmovanou?

Teď za poslední dobu by mě zajímalo, jak by si režiséři poradili s knihou Poušť v plamenech... Už jen díky té mytologii, která je v ději zmíněna. Ale jelikož jsem ten typ, který se na filmy nedívá (né! Ani Harryho jsem neviděla), tak mě tato otázka tak nějak míjí...

7. Kdyby jsi měla možnost prožít den s nějakou knižní postavou, jaká by to byla?

Nooo, teď jsem zamilovaná do Rhyse, takže by to byl on! Mého srdce šampion. :D Ovšem, až dočtu další knihu, tak se to určitě změní. :-)
Ale už od začátku, kdy jsem začala číst, tak miluju Victora z VA. Už dlouhých x let. Takže i s ním. :-) Nejlépe bych si dala s těma dvěma trojku! :D

8. Které místo z knih bys ráda navštívila?

Tak toho moc nebude, protože jediné místo, jenž mi utkvělo v paměti a toužila bych jej spatřit, jsou Bradavice - a myslím, že to tak má každý, kdo četl Harryho. :D

Tak jo, tohle je vše z dnešního knižního tagu.

Doufám, že jsem vás aspoň trochu pobavila a mějte se krásně!

Daramegan