Zobrazují se příspěvky se štítkempovídky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempovídky. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 2. dubna 2016

Zeď vzpomínek - Anthony Doerr

Autor: Anthony Doerr
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 280
Překlad: Jakub Kalina
Autor obáky: Karol Lament

"Všichni se pomalu noříme do bažiny. Všichni se vrátíme do bláta. Až nakonec znovu povstaneme v paprscích světla."

Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za "mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku", čtvrtá povídka dostala cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní cenu za román, považují někteří kritici právě povídky a novely za vrchol jeho dosavadní tvorby.

Jak už je možné se dočíst v odstavci výše, jedná se o knihu povídek. Některé jsou delší, jiné kratší, ale každá je nádherná, a i když je třeba smutná, tak po přečtení jsem se cítila neskutečně blaze, jako kdyby mne někdo pohladil a popřál hezké sny. Polechtání motýlích křídel na tváři. Něžné a přitom kruté. Takové jsou příběhy, které se odehrávají na stránkách Zdi vzpomínek.

Celkem se jedná o 7 povídek. Nechci se vyjadřovat ke každé zvlášť, bylo by to dlouhé a připravila bych vás o tu nádheru, která vás v průběhu čtení čeká. Anthony Doerr totiž umí pohladit slovy, ví, co a kdy napsat tak, aby vše do sebe zapadalo. Je to opravdu mistr vyprávění.
Líbí se mi u něj, že jasně dokáže vymezit, co je v dané povídce důležité. Jestli se jedná o lásku k rodině, o lásku k životu, o paměť člověka, o touhu žít. Po dočtení každé povídky vám bude jasné, tak jak bylo mi, co je smyslem a posláním daného příběhu.

"Třeba bych tam nahoře vydržela patnáct let. Třeba by na mně mohl přistát albatros a chvíli si odpočinout. Třeba je to pitomost. Ale dává to stejný smysl jako dívat se, jak vám mámu a tátu pohřbívají v rakvích do bláta."

Když jsem od autora četla knihu Jsou světla, která nevidíme (recenze), tak jsem po dočtení byla nejen nadšená, ale i zvědavá, zda se setkám zase s nějakou takovou knihou. Chápejte to tak, že já se stále setkávám s různými knihami, některé si mi líbí moc, některé dost, některé prostě jen líbí, ale zatím jsem nečetla žádnou, která by dokázala popisovat krutosti a životní cesty lidí tak, abych opravdu přemýšlela, kde a hlavně kdo jsem já. To se stalo opravdu poprvé až po "světlech". A logicky z toho ústí, že jakmile nakladatelství MOBA vydala ediční plán a v něm Zeď vzpomínek, byla jsem odhodlána ji vlastnit. A udělala jsem dobře. Je to opět skvostné dílo, kterému se nic nevyrovná. Je to balzám pro lidskou duši, pastva pro oči a zábava pro mozek.

Co jsem taky na některých stránkách obdivovala byla, že autor dokázal na 10 stránkách popsat takový příběh, kdy jsem zatínala zuby, těžce oddychovala a nakonec se smála. Dokázal dlouhý lidský život smrsknout na pár stránek, ale přitom po dočtení povídky jsem si byla jistá, že ji nic nechybělo a že mi dala vše, co mohla.

Je to úžasná kniha, která si opravdu zaslouží plnou pozornost nás všech.

Děkuji samozřejmě nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si ji chcete koupit, tak nejlepšejší je to zde.

Mějte se krásně!
Daramegan





neděle 21. února 2016

Temné znamení - František Šmehlík

Autor: František Šmehlík
Rok vydání: 2015
Počet stran: 386
Nakladatelství: X-media servis
Ilustrace: Markéta Mívaltová

"Bez důvěry nemáš ochránce. A bez ochránce jsi jako myška pro kroužící jestřáby."

Dlouho jsem hledala knihu, u které bych měla pocit, že se opravdu bojím. Ten pocit, kdy bych se bála otočit stránku ze strachu, co na mě vybafne a po každém čtení před spaním bych kontrolovala prostor pod postelí. A hurá, tato kniha mi to splnila. Bála jsem se a přísahám, že i bojím. Už nikdy nepojedu u nás v Ostravě tramvají číslo 5 na Vřesinu! :)
Můj pocit strachu ještě umocnilo místo, kde se příběhy odehrávají. Ostrava a okolí. No, potěš koště! :)
Autor tuto knihu zvládl a tak pojďme si to trochu rozebrat. :)

"Strach má vůni vanilky a hořkých mandlí."

Kniha obsahuje šest povídek. Jedna povídka je trochu slabší, ale tím se nezměnil můj názor na knihu a to, že je výborná.

První povídka: Oběť - díky této povídce zjistíte, co vlastně za knihu držíte v ruce. Seznámíte se s psychopatickým pediatrem a místy si budete říkat: "Pane jo, tohle mám číst?", ale věřte mi, že i když jsem si to říkala, tak jsem knihu neodložila a hltala stránky dál, jen abych věděla, jak to dopadne. A když jsem to zjistila.... Tak jsem si zase říkala, že jsem to měla odložit. :D Tahle povídka Vás naladí na hororovou a psychopatickou notu, která se táhne skrz celou knihu a po pár stránkách už Vám nic nepřijde nechutné, nemožné, nerealistické, už to pro bude jen možné a strach se do vás bude zažírat víc a víc. Nebo aspoň teda do mě určitě.

Druhá povídka: Černý pasažér v tramvaji číslo 5 - pro mě nejstrašlivější, nejvíce možná a přesně ten typ, kdy si říkáte - tak jak u filmu, nechooooooď tam! Potkáte tu Zdeňka, který zažil hroznou tragickou událost a následky, da-li se to tak říct, jej pronásledují... až do tramvaje číslo pět! :)

Třetí povídka: Andyho pán - tady obdivuju autorovu fantazii. Jedná se o nejdelší povídku v knize, ale nechybí ji nic. A hlavně, tato mě rozbrečela. I chlap se mě ptal, zda-li čtu horor nebo mi už přeskočilo. Pro mě nejemotivnější a jako majitele psa nejhrůznější. Chvílemi jsem přemýšlela, jestli mám svého psa nechat spát v posteli nebo jej zavřít do druhé ložnice a zamknout. Až si ji přečtete, zjistíte, co tím myslím a budete řešit určitě ten stejný problém jako já. :)

Čtvrtá povídka: Muž a všechny jeho duše - tato povídka pro mě byla nejslabší, pár stránek, které mne spíš nebavily. Ale tím, že se jedná opravdu jen o pár písmen, přečtete ji a zastíní ji ostatní povídky. Takže to vlastně ničemu nevadí. Ovšem Brainreader je hooodně dobrý vynález, i vám se ten nápad bude líbit! :) Věřte mi! :)

Pátá povídka: Temné znamení - pořád přemýšlím, že to bylo sice o Štěpánovi Jiskrovi, ale přitom já za tím jménem vidím samotného autora Františka Šmehlíka a jestli je to pravda, tak jsem v pasti a skončila jsem! Prostě tohle jako ne! Perfektní!!! :)

Šestá povídka: taková bonusová - Dokonalá pařba: ten nápad se mi hodně líbil a dokážu si představit, že ho autor ještě více rozvine a mohlo by to vydat na samostatnou knížku. :)

Celkově kniha byla opravdu skvělá, hnus, nechutnosti, sex, zvrhlost, ale také láska, přátelství, všechno v té knize najdete. Je to dokonale propojené a je to bravurní.
Jsem opravdu ráda, že se mi kniha dostala do rukou, moc děkuji autorovi Františku Šmehlíkovi za poslání recenzního výtisku i s věnováním.
Dávám knize plný počet bodů a až si ji přečtete, určitě to uděláte taky!

Pokud si ji budete chtít koupit, tak kontaktujte přímo tyto stránky na FB nebo můžete napsat na databázi knih přímo do bazaru.
A doufám, že až tak učiníte, že mi dáte vědět, jak se vám líbila! :)

Daramegan