pátek 26. ledna 2018

Kdo mi jde po krku - Michael Koryta

Autor: Michael Koryta
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 335

"Nic jako kapitulace neexistuje. Na tohle nezapomínejte, kluci: odpočíváte, spíte, vztekáte se, brečíte. Smíte se naštvat, smíte propadnout smutku. Ale nesmíte kapitulovat. Když budete mít takový pocit, vzpomeňte si, že smíte zastavit, ale nesmíte kapitulovat. Takže si to klidně dopřejte. Zastavte. Prostě zastavte. A potom si vzpomeňte, co taková stopka pro člověka bojujícího o život znamená: STOP - sedím, taktizuju, obhlížím, plánuju. Ve chvíli toho největšího pocitu marnosti před sebou jasně vidíte, co musíte udělat, abyste si začali zachraňovat život."

Čtrnáctiletý Jace se stane svědkem brutální vraždy. Aby ho zabijáci, chladnokrevní a vyšinutí bratři Blackwellové, nedokázali vypátrat, dostane chlapec novou identitu a je umístěn do výukového programu pro přežití v přírodě v hlubokých lesích kdesi v Montaně. Blackwellové mu jsou ale na stopě a metodicky odstraňují každého, kdo se jim připlete do cesty. V nehostinné montanské divočině tak začíná boj o přežití. Jakou šanci má teenager proti dvěma nemilosrdným vrahům?

Michael Koryta se narodil v roce 1982. Je americký autor s českými kořeny, který se ve své tvorbě věnuje převážně thrillerům, detektivkám a příběhům s prvky nadpřirozena. Než se stal spisovatelem, pracoval jako redaktor v novinách nebo soukromý detektiv. Má na kontě již přes deset románů, které byly přeloženy do více než dvaceti světových jazyků a k většině z nich se prodala i filmová či seriálová práva. Korytovy romány získaly několik literárních ocenění a pravidelně se objevují v žebříčku bestsellerů deníku The New York Times.

Když jsem poprvé zaregistrovala, že vyjde tato kniha, byla jsem zvědavá, jaká bude. Navíc mi imponovalo, že ji napsal Američan s českými kořeny a proto nebyl důvod váhat a hned jak to bylo možné, začala jsem ji číst. Po pár prvních stránkách jsem byla rozpolcená, protože se mi některé kapitoly líbily, jiné vůbec a netušila jsem, jak knihu dočíst. Jednoduše, nechtělo se mi do ní. Ale překonala jsem se a ve skutečnosti jsem teď za to ráda, protože nakonec jsem dostala z velké části to, co jsem si od příběhu slibovala.

Čtrnáctiletý Jace Wilson je nucen změnit svou identitu, včetně jména, protože byl svědkem vraždy. Z obyčejného překonávání strachu skákáním do lomu se Jaceovi změní celý život v boj právě o život. Aby jej lidé okolo uchránili před zabijáky, pošlou jej do programu pro přežití v divočině, kde je instruktorem Eathan. Ten sice ví, že bude mít důležitého, korunního svědka ve svém týmu, ovšem netuší, který z chlapců to je. Přichází jich více, tím pádem hledá náznaky, jestli se hoch odhalí. A přitom netuší, že samotní zabijáci jsou jim blíže, než všichni předpokládají.

První třetina knihy, ač se tam děly ty nejdůležitější věci, tak byla  pro mne hodně vykecávací, zdlouhavá, táhlá. Neuměla jsem se začíst a jen jsem se modlila, aby se to změnilo. Obrat přišel v momentě, kdy se na obzoru objevili bratři Blackwellové a já mohla číst i o nich a jejich plánování. Nedokážu to popsat, ale minimálně ty jejich rozhovory stály za to. Jak se doplňovali, aniž by se na sebe podívali, egoističtí, namachrovaní, ironičtí a velmi nebezpeční muži.

Věc, o které můžu říct, že se mi opravdu líbila, tak byly praktické informace v ději, a poučily i mne, čtenáře, co a jak dělat v divočině. Například, jak poznat kterým směrem se vydat, když nemám kompas a ani tušení. Jak rozpoznat vzdálenosti, jak rozpoznat také počasí, které je místy velmi nevyzpytatelné. Nepatřím zrovna mezi zálesáky, ale můžu říct, že tyto věci byly záživné a zajímavé.

"Dojdeš tam? zeptala se sama sebe a duch dívky, kterou kdysi byla, jí odpověděl: Samozřejmě, není to tak hrozná cesta. Pak se ozval hlas ženy, která se z ní stala: Nejde o ty kilometry. Jde o ten návrat. Dojdeš tam? Na takovou otázku neměl odpověď ani jeden hlas."

Postavy jako takové, byly na můj vkus zvláštně popsané. I když autor do vět zahrnul jejich stručný popis, přijde mi, jako by o nich nic nenapsal. Bylo to nemastné, neslané a pro mě těžko zapamatovatelné. Ovšem, co jsem si "zapsala za uši", tak to byli bratři Blackwellové. Oni mne prostě a jednoduše dostali. Byli děsiví, ale přitom sympaťáci, byli elegantní, ale přitom neskutečná zvířata.

Takový konec, jaký kniha nabrala, bych u mužského autora nečekala a byla jsem velmi překvapena. Dá se říct i mile. Autorovy popisy míst, okolí, kde se hrdinové nacházejí, byly hezky uvěřitelné, takže jsem při čtení měla místy pocit, jako bych si četla někde v horách a ne ve svém bytečku.

Je škoda, že na mě působila kniha tak dvojmo. V jednu chvíli jsem si něco užívala a bavila se, aby se hned na to objevilo něco, co mi tu radost ze čtení pokazilo. Přišlo mi, že jedna kapitola odsýpá, je záživná a ihned v následující kapitole se mi zdá, jako bych četla už hodiny jednu stránku.

Příběh jako takový je pro mě spíše průměrem, ale to jen díky tomu mému "dvojitému" pocitu. Jako na houpačce. Na druhou stranu ale po přečtení této knihy chápu, proč jsou autorovy knihy filmovány. Docela živě si tuto knihu dokážu představit jako film. Mohlo by to být dobré. Hodně dobré.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan