středa 25. ledna 2017

Zlodějka příběhů - Michaela Klevisová

Autor: Michaela Klevisová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 285

"...jednou ji například napadl geniální dějový zvrat na zubařském křesle, takže musela požádat lékaře, aby se jí přestal rýpat ve zkažené stoličce, nechala si od sestry podat kabelku a načmárala si do diáře nejnutnější poznámky."

Šéfka televizního scénaristického týmu Anna Valentová je výrazná osobnost - lidé ji buď mulují, nebo nenávidí. Anna chce být ve všem nejlepší, jenže teď se jí pracně vybudovaná pověst hroutí pod rukama; její dcera je nezvěstná a navíc neznámý vyděrač odhalil všechna její tajemství. Co s tím vším mají společného její dvě kamarádky z dětství? Pak dojde k vraždě a zůstává na charismatickém inspektoru Josefu Bergmanovi, aby rozpletl složitě zamotané klubko přátelských a mileneckých vztahů.

Česká detektivka od autorky, která obdržela v roce 2008 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku. V příběhu se setkáváme se třemi nejlepšími kamarádkami. Přátelství je spojuje od základní školy a v příběhu jim je okolo čtyřiceti let. Úctyhodná doba.
Každá má své tajemství, svůj život, ale stále jsou svým způsobem propojené. Když je jedna z nich zavražděna, vyplouvají na povrch události, které měly zůstat skryté ostatním. Řeší se minulost a z velké části to nejsou příjemné okamžiky a momenty.
Detektiv Josef Bergman musí najít vraha a nikdo mu to neusnadňuje. Pořádně se zapotí a výsledek je až do konce příběhu velmi nejistý.

Tohle bylo mé první setkání s autorkou. Ač mám doma dvě její knihy, tak nějakým, zcela záhadným způsobem, zůstaly zatím nedotčeny. Ovšem, po této detektivce to ihned napravím, jelikož styl psaní, to, jak popisuje postavy a prostředí, to mi sedlo jako prdel na hrnec (u nás se to aspoň takto říká :-)).

"Tušil, proč je tak podrážděná: má co skrývat a není si jistá, jestli už kriminalisté mají pravdu o jejích podvodech a o souboru Bomba v Annině počítači. Daneš se rozhodl ponechat ji v nejistotě."

Kniha je napsána lehce, když jsem četla ty stránky, byla jsem mile překvapena, jak jednoduše a svižně se odvíjí děj. Není to sice příběh, u kterého by si člověk okousal nehty na rukou a popřípadě i na nohou nervozitou, ale přesto má něco do sebe. Možná je to tím prostředím, ve kterém se děj odehrává, možná je to charakterem postav, protože příběh vás chytne a nepustí, dokud jej nedočtete. Nejlepší je, že vraha se opravdu dozvíte až na posledních stránkách - přibližně 5 stránek do konce. Díky tomu u mě nedošlo k situaci, která se mi sem tam u detektivních příběhů stává, že odhalím zlého hrdinu a pak už jen sleduju činy, které vyšetřovatelé k němu dovedou. Tady jsem byla napnutá až do konce a hlavně, nenapadlo mě to. Neuhádla jsem vraha. Takže za mě je to dost dobrý.

Postavy jsou taky velice příjemným překvapením. I když tam najdeme rádoby mrchu, která by nám měla lézt na nervy, nestane se tak. Je to psáno s takovým, nevím, jak to nazvat, možná odstupem, že vás musí v tu chvíli bavit každý charakter. Nenašla jsem žádné negativní vlny, které by mohly zmařit klidný zážitek z četby.

Knihu doporučuji za 
a) čtenářům, kteří mají rádi detektivní příběhy a nesnáší někdy blbost či nadutost detektivů a vyšetřovatelů, protože Bergman ve Zlodějce příběhů je správný chlap
b) čtenářům, kteří mají rádi detektivky, ale bojí se nechutných či morbidních scén, ve Zlodějce najdete maximálně mrtvou myš v bazénu
c) čtenářům, kteří rádi podporují české autory, protože Michaela Klevisová si to zaslouží
d) čtenářům, kteří v televizi rádi sledují Ulici, protože knižní prostředí Pavlače vám ji bude pořád připomínat
!!!

Děkuji Albatros media a.s. za poslání recenzního výtisku a vám, kteří si chcete koupit tuto detektivku, tak přikládám odkaz zde.

Mějte krásný den!
Daramegan