pátek 10. srpna 2018

Lea Honor: Třpytící se město - Lenka Bandurová


Autor: Lenka Bandurová
Počet stran: 270

"Procházel úzkými uličkami a musel se pousmát. Lidem z venku to tady přišlo děsivé, ale on se vracel do dětství. Pohladil šedivé stěny, šepoty mrtvých ho zdravily. Alespoň si to takhle vždycky představoval, když byl malý kluk. Znal to tady jako své boty. Každou uličku, každý hrbolatý kámen... Smrtné uličky kdysi bývaly jeho domovem."

Dva válečnické rody - jen prostý, druhý vznešený. Kdysi mezi nimi vzniklo pouto, které musí být naplněno. Ona pochází z kraje vycházejícího slunce a barev. On pochází ze země deště a lilií.
Ona nadevše miluje svou rodinu, on miluje jinou ženu. Ona hledá způsoby, jak zpřetrhat pouta minulosti, aby se mohla vrátit domů. On hledá možnosti, jak zachránit svou snoubenku, aniž by porušil dávný závazek.
Nemají nic společného, přesto se osud rozhodl, že jejich cesty spojí.
Slib, který nastal čas splnit.
Čest, která není ctí.
Láska, která není láskou.
Společně se vydávají na nebezpečnou cestu, pronásledováni temnotou. V každém tmavém koutě číhají nebezpečné Stíny, jež jsou předzvěstí kruté smrti. Bude to dlouhá cesta na jejímž konci nemusí být vůbec nic.

Lenka Bandurová, je jí jednatřicet let. Pochází ze Severní Moravy, ale v současnosti bydlí v Severních Čechách, kde také pracuje jako pracovník v sociálních službách pro Oblastní Charitu Most. Miluje světy, které si člověk může vymyslet sám, ve kterých může být kým chce. Je milovnicí knih, psaného slova, umění, kávy, čaje, dobrého jídla, historie, vintage... Protstě fanoušek všeho krásného a tvořivého.

Tato recenze není taková, na kterou jste zvyklí a to z jednoho konkrétního důvodu. Je na knihu, která ještě nebyla vydána. Je na příběh, který by si ovšem vydání rozhodně zasloužil!


Autorka si dala práci nejen s hrdiny, kteří ve vás zanechají stopu, ale také s ilustracemi (respektive nalezením někoho, kdo splní její očekávání - v tomto případě Nela Korbelová). Musím říct, že obrázky naprosto skvěle vystihují mé představy, pocity, po zhlédnutí všech mám opět touhu si celou cestu Thomase a Lei znovu přečíst!

Koukám, že každý odstavec mi zatím končí vykřičníkem a mám pocit, že to není ojedinělé a bude se to opakovat. U tohoto příběhu se budete smát, rozčilovat se, nadávat všem a za všechno, užívat si čistý sarkasmus a ironii hrdinů, jejich nedůvěru a hledání důvěry nejen v sebe sama... Budete překvapeni, co vše vám autorka naservíruje...

Celý příběh začíná tím, že Thomas, prvorozený syn z rodu Honorů, je zavázán slibem svého otce, že si vezme prvorozenou dceru Leonuse ze Sluneční vesnice. Ovšem, když došlo na pomyslné odevzdání dětí do rukou osudu, prvorozená dcera byla nahrazenou Leou. Lea o tom neměla tušení, Thomas byl z toho paf. Ovšem čest, kterou má Thomas ve svém jméně, je důležitá pro celý jeho rod, proto i s Leou vyrazil vstříc novým zítřkům.
Po dobu jejich soužití dochází k mnoha rozmíškám a roztržkám, nejen mezi Leou a Thomasem, kdy Lea je o pár let mladší než on, ale také mezi Leou a Thomasovými přáteli. Ovšem musím říct, že autorka do jejich hádek dala maximum milého sarkasmu, zjihlé ironie a dost nejen peprných, ale také velmi vtipných okamžiků, takže vám můžu zaručit, že Lea vás skutečně rozesměje a pobaví.
Thomas, jakožto bláznivý, zamilovaný muž, se ovšem k Lei nechová tak, jak by měl. Protože jeho srdce je ve spárech jiné ženy o kterou přišel. A Lea po tomto zjištění je ještě "tak blbá", aby mu pomáhala... Ovšem vše se obrátí ve chvíli, kdy všichni, jak Lea a a Thomas, tak také jejich přátelé, odjíždění na mírový ples k Belle a poté do Třpytícího se města.. Všechno, čemu kdysi věřili, se rozpadá v prach a mizí v nenávratnu...

Příběh s názvem Lea Honor: Třpytící se město, je velmi překvapujícím. Tušila jsem, že to bude příjemné čtení, ale že mě to strhne jako lavina, že nebudu chtít přestat číst a že si budu postupně zamilovávat všechny hrdiny... o tom se mi ani nesnilo.
Věřím, že u těchto hrdinů budou jen dvě fanouškovské základny.
Buď je budete milovat nebo zatracovat. Já osobně jsem velmi přilnula jak k Lee, tak k Thomasovi. Líbilo se mi, jak jsem mohla pozorovat jejich postupné poznávání, jejich nevyrovnanost v citech a pořád jsem je v duchu ponoukala k nějaké akci (i když mi to bylo prd platné). Líbilo se mi, jak jsem byla ponořená do příběhu a prožívala s každým, i s tou protivnou Fleur, jejich pocity a buď je litovala, nebo se zároveň s nimi radovala.

"Zabředli do ticha, slova již byla zbytečná. Zavěšení do sebe se pokoušeli o cosi, co se jen vzdáleně podobalo tanci. Poprvé jej Lea neodstrkovala. Pomyslel si, že je to snad dobré znamení, že už bude všechno jen lepší. Ona v ten okamžik doufala v totéž. Na hradbách zůstali tak dlouho, dokud je nevyhnal déšť, který se po chvíli spustil z tmavé oblohy."


Pokud máte rádi hrdiny, kteří si jdou za svým, ať je to stojí, co je to stojí, jestli si chcete přečíst skvělý příběh, který vás chytne za srdce, ale přitom i rozesměje, a jste odhodláni se vydat na cestu, která je plná nástrah, lehkého fantastična, tak se do tohoto příběhu vrhněte po hlavě. Rozhodně nebudete litovat a budete si čtení užívat na plno.
S každou přibývající stránkou si budete přát, aby naopak ubývaly, protože nebudete chtít konec. Aspoň u mne to takovýto účinek mělo, oblíbila jsem si Leu i Thomase, Patricka, Kristiána, Fleur i Stelu a vím, že Bella jim ještě ukáže, co dokáže... Tady půjde do tuhého! :-)

 Je s podivem, že některé knihy, které vyjdou papírově ve mě nic nezanechají a příběh, který by si to opravdu zasloužil, se jen tak "fláká" na wattpadu a není v papíru - to jako vážně? :)

Za možnost přečíst si tuto knihu děkuji autorce Lence Bandurové a pokud se do tohoto příběhu chcete ponořit také, máte možnost ještě zcela zdarma a v kompletní sestavě právě na tomto odkazu.

Všechny ilustrace jsou zde publikovány se souhlasem majitelky - autorky knihy, Lenky Bandurové.

Hvězdné hodnocení:


Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 7. srpna 2018

Je tohle láska? - Holly Bourne

Autor: Holly Bourne
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 455

"Jakmile jsme ale vešli do lesa, koruny stromů spolkly veškeré měsíční světlo a já neviděla ani ň. "Kyle, mně se tu nelíbí." Kyle se zasmál a objal mě kolem ramen. Ne nějak úchylně, jen ochranitelsky, takovým tím americkým způsobem. "LUMOS!" zařvala jsem a bodla rukou do vzduchu. "EXPECTO PATRONUMMM." "Ehm, hele, víš, že ty kouzla z Harryho Pottera ve skutečnosti nefungujou, že jo?" zeptal se Kyle, zatímco já civěla do tmy před sebou, zklamaná nedostatkem kouzelnických schopností."

Amber, Evie a Lottie jsou tři holky, které čelí všem problémům pomocí přátelství, feminismu a sýrových křupek. Už jsem normální?!? byl Eviin příběh. Tenhle dojemný a zábavný román vypráví o Amber a o tom, jak těžká, plná bolesti, ale i radosti může být láska. Její matka nikdy nebyla příliš ukázkový rodič ani předtím, než se odstěhovala do Ameriky, znovu se vdala a podle všeho prodělala hotovou transplantaci osobnosti. Ale Amber doufá, že společné léto by to mohlo změnit. A pak je tu Král plesu Kyle, kluk, po kterém touží všechny holky. Opravdu by mohl mít o Amber zájem? Evie a Lottie si to myslí. A pokud ano, je tohle láska? Poutavý román pro chytré holky, které znají cenu skutečného přátelství.

Holly Bourne píše romány pro mládež a má blog o feminismu. Ze všeho nejraději si hlasitě stěžuje na stigmatizaci duševního zdraví, ženská práva a nedoceňování hereckých schopností Keanu Reevese. Hollyiným prvním dvěma knihám, Soulmates a The Manifesto on How to be Interesting, se dostalo velkého uznání a byly přeloženy do šesti jazyků. Am I Normal Yet? byla roku 2016 vybrána jako kniha Světové noci knih a inspirovala vznik klubů starých panen po celé Velké Británii.

První díl této série s názvem Už jsem Normální?!? (recenze) se mi líbil. A proto jsem se těšila na další, ovšem nevěřila bych, že bude ještě lepší než jednička. Ale stalo se! Příběh Amber byl perfektní. Smutný, veselý, vtipný, ironický a konec byl skvěle otevřený, který dává tušit lepší zítřky a můžu si všechno domýšlet, jak chci já...

Amber je sedmnáctiletá dívka, která žije se svým otcem, otřesnou macechou Penny a ještě otřesnějším nevlastním bratrem. Když ji potkáváme, ocitáme se na začátku prázdnin, kdy Amber odjíždí osm tisíc kilometrů daleko od domova, do Ameriky, aby léto strávila ve společnosti své matky, kterou neviděla už dva roky. Její máma je "nemocná", proto ji opustila a de facto rozbořila celou rodinu a odstěhovala se pryč. Amber za ní jede pro to, aby našly k sobě zpátky cestu, vždyť je to její máma, mají společné vzpomínky, které jak Amber doufá, spojí obě dohromady. Navíc její matka vlastní se svým novým partnerem Kevinem tábor, kde tedy Amber bude s dalšími lidmi dělat vedoucí. Tam potká Kylea. Uf. Král plesu, americký úsměv, hráč basketbalu, stipendium ve škole a čte životopisy! Je tohle láska? A s mámou? Je to láska?

Musím říct, že tento díl se mi líbil mnohem více než předchozí. Byl to svižný příběh, který měl v sobě spoustu vtipu a já se místy opravdu smála nahlas, od srdce. Třeba když Amber použila kouzlo Lumos uprostřed lesa, máte to i v ukázce nahoře. Nebo když popisovala svým kamarádkám, Lottie a Evie, jak Melody (to je další táborová vedoucí) tančila na Pussycats Dolls :-) Fakt sranda k popukání.
Ale líbilo se mi to i z toho druhého pohledu, sice trochu smutného, místy depresivního, ale docela realistického. Nedokážu si představit, co musí dítě zažívat, když jej opustí vlastní matka, i když je nějak "nemocná" a navíc dává dítěti najevo, že jej nepotřebuje. V některých chvílích bych Ambeřinu mámu vyfackovala, takto se k ní chovat... Ale ono to má svůj důvod. Ovšem já jej nepřekousnu... A právě to je přesně to, co se mi po dočtení knihy líbilo nejvíc. Ty různé pocity a emoce, které se ve mě svářely. Jak jsem Amber fandila, přitom jsem ji neměla ráda za to, že si nedokázala párkrát dupnout, pak jsem ji zase nechápala, co si myslí, že dělá, ale pak jsem ji zase vynášela do nebes, jak některé situace skvěle vykoumala... Prostě jako na houpačce... Tohle opravdu oceňuji.

"V Kevinově chatě se pořád svítilo. Neochotně jsem se k ní šourala a v duchu si přála, aby máma s Kevinem už spali. Než jsem vešla, nakoukla jsem dovnitř oknem. Nespali. Vypadali jako ztělesnění manželské lásky, schoulení vedle sebe na ošuntělém gauči. Mamka měla nohy v jeho klíně a Kevin jí je masíroval. Vešla jsem a zabouchla za sebou dveře. Oba nadskočili a mamka se od Kevina spěšně odtáhla. Kevin vstal a zubil se jako Zubil ze Zubilova, takže jeho zadkobrada vypadala ještě širší než obvykle."

Je tohle láska? je kniha, kterou doporučuji přečíst všem holkám. Protože se nejen pobavíte, ale objevíte, jak je snadné si vytvořit opravdu pevné přátelství. Že stačí s lidmi jednat na rovinu, být upřímný, důvěřovat a všechno půjde jako po másle.

Celý příběh je napsán lehkou rukou, nikde autorka netlačí na pilu, nenadepisuje zbytečně pasáže navíc, takže se vám bude číst opravdu dobře. Všechno, co je v knize napsáno má svůj důvod. Je to příjemné čtení, já knihu přečetla za den u vody (ano, jsem trochu do červena na určitých místech) a musím říct, že jsem si ten den opravdu užila i díky Amber a jejím kamarádům, kteří mi byli všichni sympatičtí - až teda na již zmiňovanou Melody. Tu bych asi fakt nemusela, no, co byste čekali - americká roztleskávačka. :-))

Věřím tomu, že ve chvíli, kdy se pustíte do čtení, si k Amber okamžitě najdete cestu. Bude vám jí líto, budete se smát jejímu smyslu pro humor, budou se vám líbit její ironické poznámky a vtipné postřehy, ale v průběhu čtení zjistíte, že bez svých kamarádek, které tomu několikrát dodají korunu, by to nebyla ona. Jejich feministický klub se neztratí ani ve chvíli, kdy holky dělí osm tisíc kilometrů a to je krásné.
A samozřejmě dějová linka týkající se krále plesu je taková "standardní", ale myslím si, že nakonec vás stejně překvapí. Tak jako vztah matky a dcery. Řekla bych, že závěr knihy je nepředvídatelný, aspoň tedy pro mne a to je velké plus! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Je tohle láska? můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 6. srpna 2018

Tatér z Osvětimi - Heather Morrisová

Autor: Heather Morrisová
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 248

"Vypotácel se ven. Pomohl mužům naskládat mrtvá těla na hromadu, aby je esesáci mohli odvézt. Všiml si, že už sbírají mrtvé na dvoře. Některé matky se svých mrtvých dětí nechtěly vzdát. Lalea bolelo srdce, když viděl, jak ta tělíčka bez života tahají matkám z náručí."

Kniha Tatér z Osvětimi je napsána podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu - čísly, která měli vězni vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou relativní volnost k tomu, že pomáhal druhým.  Vyměňoval šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Díky němu mnozí přežili.
O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i vyděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea - trochu drzého hazardéra - to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných informací, potvrdil jejich syn. Tenkrát ani nedoufali, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí.
Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v té nejstrašnější situaci.

Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.

Je pravdou, že knih o hrdinech, kteří přežili koncentrační tábor, je mnoho. A i když se zabývají stejným, strašným tématem, přesto je každá jiná. Protože život těch lidí nikdy nemůže být stejný. Nikdy se nenajdou dva lidé, kteří by v koncentračním táboře vedli totožný "život", pokud to tedy můžu nazvat životem.

Tatér z Osvětimi, neboli Lale Sokolov je mladý muž, který byl, tak jako desítky tisíc dalších lidí, přepraven dobytčákem do Osvětimi. Ale pro něj to nebylo jen peklo na zemi, bylo to také místo, kde našel opravdovou lásku, o kterou nehodlal přijít. A ta touha, ten pocit nekonečného štěstí v její přítomnosti mu pomohlo, aby zůstal naživu, ba co více, dokázal pomáhat i lidem kolem sebe. Samozřejmě to nezůstalo bez trestu. Ale i tak...
Lale byl silným člověkem. Nenechal se srazit na kolena a řídil se heslem, že i kdyby měl jednomu ublížit, dalším jiným lidem tím pomůže. Věděl, že některé činy jsou "nutné", aby jiní mohli žít.
V průběhu celého příběhu jsem jej obdivovala a naplno mu fandila. Za jeho názory, postoje, za jeho myšlenky. Za to, jak se dokázal popasovat s nastalou situací a jak chvílemi dokázal vybruslit z nemyslitelných situací.

Tato kniha je skutečnou událostí, skutečnými činy, o to více je fascinující, co všechno se zde odehrává. Některé příběhy, které jsem četla v minulosti, vychází sice z reálných událostí, ale často jsou "přikrášlovány" nějakým dějem, aby jim byla dodána čtivost. A tady nic takového není.
Možná je to tím, že se osudové setkání dvou lidí stalo právě v Březince, to je asi to kouzlo celého příběhu, a já osobně bych netušila, že taková to "lovestory" se na tak hrůzostrašném místě může odehrát. Bylo to pro mne obdivuhodné, neskonale nádherné, ale samozřejmě také smutné čtení. Kdo nemá srdce z kamene, musí mu být při čtení některých řádků opravdu teskno.

"Sestra se na něj znechuceně podívala, odfrkla si, vstala a vyšla ze dveří. Lale šel za ní. Vedla ho dlouhou chodbou do velké místnosti. V řadě tam stálo asi padesát dívek. Mlčely. Lale cítil kyselý zápach. V čele zástupu prohlížel Mengele jednu dívku. Hrubě jí otevřel ústa, ohmatal boky, potom prsa. Dívce přitom po tvářích tekly slzy. Když Mengele prohlídku dokončil, ukázal jí rukou doleva. Byla odmítnuta. Na uvolněné místo byla postrčena další."

Myslím si, že pro každého, který si přečte tento zamilovaný příběh dvou lidí, jenž se odehrává v době a na místě, kde to bylo pro mnoho ostatních nemožné, se stane Tatér z Osvětimi nezapomenutelným zážitkem. Je to plné smutku, smrti, ale také naděje, víry a lásky. Je s podivem, jak dokázala autorka tyto emoce dostat do příběhu, aby byly v rovnováze, ale povedlo se ji to bravurně.

Celou dobu jsem se "držela", a i když mi bylo úzko, nebrečela jsem. Slzy mi vytryskly z očí ve chvíli, kdy jsem četla vzkaz, který napsal jeden rodinný příslušník Lalea (nebudu prozrazovat kdo to je, někdo by to mohl brát jako spoiler :-)). Ve chvíli čtení jeho řádků jsem si teprve uvědomila, jakou úžasnou sílu má příběh Lalea a Gity, jak mi některé věci otevřely oči. A jak jsem si dost věcí najednou uvědomila...

Jednoznačně doporučuji ke čtení. Těžké čtení, ale s nádherným poselstvím.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Tatér z Osvětimi můžete zakoupit.

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan