Zlatá klasika: Carl Barks a auta v Kačerově

Autor: Carl Barks
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 184

Disneyho Kačerov je naprosto unikátní svět sám pro sebe a každý autor nějak přispěl k jeho rozvoji. Nejvíce však Carl Barks. Jediná kniha nedokáže zachytit pestrost jeho tvorby, proto jsme se rozhodli v tomto díle zaměřit na automobily v Kačerově - Barksovu srdeční záležitost. Cal Barks rád karikoval současné události. Auta jsou vděčné téma, vnější symbol společenského statusu. Výběr automobilů kačerovských obyvatel také napovídá mnohé o jejich osobnosti.
Auta byla Barksovou vášní, proto můžeme v knize obdivovat bohatost technických detailů a rozmanitost veškerých dopravních prostředků.

Třetí díl Zlaté klasiky se zabývá Carlem Barksem a jeho auty v Kačerově. Je to o něco specifičtější než předchozí díly, protože se nezabývá přímo ilustrátorem samotným.
První známé auto se v Kačerovém světě objevilo 9.1.1937 (dnes má 81 let!), kdy si kačer Donald pořídil auto výměnou za osla.
Dozvíte se, co pan Barks zamýšlel, když maloval auta na papír, jakým způsobem jej polidštil a jak si dělal legraci z vývoje automobilového průmyslu.

V kapitolách se také věnujeme autům ostatních hrdinů, od strýčka Skrblíka, Daisy až po Babču. Samozřejmě jsou zde také vypsány poměry, které tehdy dávali lidé najevo dokonalostí aut a nejinak to autor vyjádřil i v Kačerově. Například Rafani neměli zrovna káru. :-)

Rozhodně je zde opět co číst, informace jsou to zajímavé, ale asi ne každý ocení technickou stránku věci. Já osobně jsem si užívala komiksy, kterých se zde zase dočkáte, ale mrzí mne, že se jedná o kousky, které jsou krátké a nepřišly mi ničím zvlášť zajímavé, jak tomu bylo v předchozích dílech. I přesto mne ale bavily, protože Kačeři jsou nesmrtelní! :-)
Víte o tom, že Donaldovo auto bylo v roce 1991 sestaveno ve skutečné velikosti jedním norským nadšencem? Mělo na délku 2,8m a zřejmě bylo o něco delší, ale bylo to z toho důvodu, aby se tam daly zasadit dveře. :-)

Opět můžu říct, že jsem se u čtení nenudila, to, co mne nezajímalo jsem přeskočila a rovnýma nohama se ponořila do krátkých komiksů, kterých je zde opět dostatek, aby ukojily mou touhu po příbězích z Kačerova.
Pokud máte doma první a druhý díl, tak je jasné, že si tento ujít nenecháte a pokud je nemáte, tak já osobně doporučuji začít jedničkou. Do dnešního dne nezapomenu, jak jsem v obrázcích hledala skryté "poselství" a podpisy. :-)

Určitě je to také ideální četba pro děti, ty opět můžou přeskočit texty a informace o tom, jak auta vznikaly a proč, a vrhnout se na další příhody, které se Donaldovi, Kulíkovi, Bubíkovi, Dulíkovi, Skrblíkovi a ostatním dějí. Hned první komiks je fajn, když strýček Skrblík zjistí, že má 30 tun hotovosti a žádné volné místo v trezoru. Tohle by se mi taky líbilo. :-)) A komu ne, že?!

I přesto, že příběhy jsou kratší, některé pasáže jsou více technické, tak na těch necelých dvouset stránkách jsem si opět užila potěšení ze starých známých kačerů. Je opravdu velmi příjemné se vrátit do dětství, listovat touto publikací a užívat si ničím nerušené okamžiky s Donaldem a jeho synovci, strýčkem Skrblíkem, Rafany a ostatními.

Opět zmíním, že knížka je určena dětem od sedmi let, ale užijí si ji všechny věkové kategorie. To mi věřte, protože každý si tam najde to své. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Už jsem normální?!? - Holly Bourne

Autor: Holly Bourne
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 416

"Být stará panna bude znamenat, že vztahů s holkama si vážíš úplně stejně jako vztahů s klukama." Pomyslela jsem na Jane. "Znamená to, že nebudeš měnit svoji osobnost, svoje názory a svoje touhy jen proto, aby to s tebou měl kluk jednodušší."

Román o skutečném holčičím přátelství a velké odvaze vypráví o středoškolačce Evie. Právě nastoupila na novou školu, kde ji nikdo nezná jako "tu holku, co se zcvokla". Už nebere skoro žádné prášky, umí si poradit se svými úzkostmi a je na krok od toho, aby byla normální. Jenže, co to je, být normální? Má skvělé kamarádky, chodí do kina i na koncerty. Ještě ji zbývá najít si kluka. Jenže vztahy s kluky jsou ošemetná věc, z těch by se zbláznila i normální holka. Chytrý a vtipný bestseller, který by neměl chybět v žádné holčičí knihovně.

Holly Bourne píše romány pro mládež a má blog o feminismu. Ze všeho nejradši si hlasitě stěžuje na stigmatizaci duševního zdraví, ženská práva a nedoceňování hereckých schopností Keanu Reevese. Hollyiným prvním dvěma knihám, Soulmates a The Manifesto on How to be Interesting, se dostalo velkého uznání a byly přeloženy do šesti jazyků. Am I Normal Yet? byla roku 2016 vybrána jako kniha Světové noci knih a inspirovala vznik klubů starých panen po celé Velké Británii.

Evie je šestnáct let a má duševní problém. Trpí poruchou OCD, obsedantně kompulzivní a je velmi úzkostlivá. A když píšu, že velmi, tak to je slabé slovo. Ovšem, snaží se být normální. Chodí do školy, chce si najít kluka, chodit na party, mít nejlepší kamarádky. Snaží se za každou cenu neprojevovat svou "slabost", protože přestoupila na novou školu, nikdo o ni nic neví, jen její bývalá nejlepší kamarádka Jane, která ale nikomu nic neřekne... Ale opravdu zvládne mít dvě tváře? Jednu nenormální a druhou, tak jako všichni ostatní, naprosto pohodovou a normální?

Když mi tato kniha dorazila, překvapilo mě, jak je pěkně tlusťoučká. Jsem zvyklá na jiné formáty knih pro holky. A taky jsem docela překvapená, co na mě čekalo na stránkách.
Měla jsem za to, že to bude kniha, která se bude zabývat šminkama, dokonalým outfitem, dokonalým, hubeným tělem a správně odbarvenýma vlasama a ne, že se dostane tak do hloubky. Jasně, některé ty věci se tam řeší, hlavně tedy vztahy kluci vs. holky, ale to se u šestnáctiletých lidí očekává. Rozhodně jsem neměla ani tušení, jak moc může úzkost člověka srazit na zem.

Samozřejmě je v knize kopa puberťáckých klišé, jako například Amber, která má 190cm, zrzavé vlasy a nemůže si najít kluka, Lottie, která je krásná, blonďatá a všichni na ni letí a ona neví, jestli je nebo není zamilovaná, Jane, která naopak ví dokonale, že se zamilovala, ale vůči svému okolí je nevšímavá a pak samotná Evie, která chce kluka tak moc, že je schopná udělat cokoliv. Jen, aby byla normální, jako její kamarádky.
Ale krom těchto klišé je v příběhu nádherná ukázka toho, jak je důležité se vypořádat se sebou samým, přijmout se takový, jaký jsem a nesnažit se srovnávat se s lidmi okolo. Každý z nás je originál a toho bychom se měli držet.
Dalším důležitým bodem příběhu je přátelství a důvěra. Tyto dva pojmy jsou zde pojaty jako jedny z nejzásadnějších, které můžou hrdinům změnit život, a je to pravda. Vy všichni, protřelí životem, mi jistě dáte za pravdu, že přátelství a důvěra v lidi kolem sebe, na které se můžete obrátit s prosbou o pomoc nebo se svým trápením, je velmi důležitá. Potom člověk nemá pocit, že je sám. :-)

"Bydlel jen o dvě ulice dál, v ulici, která vypadala stejně jako moje, s řadou identických prefabrikovaných domů, které se od sebe lišily jen tehdy, když se některý obyvatel rozhodl dát průchod své kreativitě a natřel si dveře nějakou neobvyklou barvou. Třeba neonově zelenou!"

Dost ale bylo polemizování, teď k samotné knize. Je psaná příjemným způsobem, kapitoly jsou kratší a navíc na stránkách se objevují dobré a špatné myšlenky, které jsou psány větším písmem a dodávají čtení šmrnc.
Jinak, celou knihu jsem měla přečtené za tři večery. Téma se mi moc líbilo, i zpracování, ale na druhou stranu mě přímo děsila Evie tím, jak se chovala a chvílemi jsem ji měla plné zuby a byla nucena čtení odložit. Možná je to tím, že jsem stará, možná taky ne, ale nejraději bych ji místy vyfackovala, protože si vyloženě koledovala o malér. Není to tak, že by se chovala naivně nebo nějak hystericky, spíše se snažila působit normálně, přitom sama moc dobře věděla, kam všechno směřuje. Poznala to, ale mlčela a to mě fakt vytáčelo.

Určitě tuto knihu doporučím mladším čtenářkám, je tam spousta nenucených ponaučení, které vyplynou z textu a můžou mladým holkám něco dát. U čtení jsem se celkově bavila až tedy na pár výstřelků hlavní hrdinky. Ale o to samozřejmě šlo taky, protože pokud ve mě kniha nevyvolá žádné emoce, nestojí za nic, a této se povedlo, sem tam, mi hnout žlučí. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a od 15.1.2018 si ji budete moct objednat na stránkách nakladatelství.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Sedmé dítě - Erik Valeur

Autor: Erik Valeur
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 839
Rok vydání: 2017

"Zahleděl se směrem ke vzdáleným vesničkám s podivnými názvy... Pochopitelně se to na něm podepsalo... Pamatoval si všechny noci, kdy ležel s rukama schovanýma pod dekou, aby nikdo neviděl, co jedné noci v soukromé škole spáchaly. I zápach hlíny. A vědomí hniloby a obrysu v půdním okně proti měsíčnímu svitu..."

Těch sedm dětí mělo jedno společné: narodily se na porodnickém oddělení B Královské nemocnice a všech sedm bylo určeno k adopci. Během několika měsíců jim zaměstnankyně známého dětského domova Kongslund našly nové rodiny po celém Dánsku a děti dospěly, aniž by cokoli tušily o své minulosti.
S jedním dítětem se ovšem pojí tajemství, které musí za každou cenu zůstat utajeno. když je o mnoho let později nalezena na pláži nedaleko dětského domova mrtvola starší ženy, rozběhne se vyšetřování, které zasáhne celý národ. Tajil proslulý dětský domov více než půl století skandály sahající do nejvyšších pater společnosti?
Román Sedmé dítě je vyprávěním o sedmi dětech, jejichž životy jsou nerozlučně propojeny od narození na začátku 60.let minulého století až po jejich dospělost, kdy v Dánsku nastal takzvaný čas blahobytu. Do Kongslundské aféry se od prvního dne zapojí největší televizní stanice v zemi, idealistický deník a nejvlivnější dánští politici...
...a v dětském domově Kongslund mezitím ředitelka zpívá nekonečnou píseň o modrých slonech pochodujících po jemných pavučinách. Svou písní varuje děti, o které pečovala:
...tenounká pavučina,
přejít co nejopatrněji...

Erik Valeur (*1955)
je dánský novinář, který píše pro Berlingske Tidende, Danmarks Radio, Information a Taenk. Je také komentátor Politiken a Jyllands - Posten. On a jeho kolegové dvakrát obdrželi prestižní cenu Cavling. V roce 1994 mu byla udělena Cena Publicistklubben a v letech 1994 a 1999 získal cenu Kryger. Je autorem knih Stop the xPress (1993), The Power Book (2002) a 60 Rounds Fired (2007).

Román Sedmé dítě je velice obsáhlý. Na více než osmi set stranách se odvíjí děj, který je spletitý, ale přitom na konci dosáhne kýženého výsledku a vám se před očima promění v příběh, který dává hlavu a patu.
Rozhodně se tato kniha nebude líbit každému. Není to ten typ knihy, kterou budou číst mladí i staří, ženy i muži či dospívající. Najde si pouze jen své čtenáře, protože svou rozsáhlostí a složitostí si o to říká. Je spíše pro čtenáře, kteří se řadí mezi náročné, přemýšlivé.

Příběh začíná dne 11. září 2001 v Kodani, kdy je nalezena na břehu mrtvá žena. Kousek od sirotčince, kde bylo po narození přemístěno sedm dětí, z nichž šest bylo i adoptováno. To vše v roce 1961. Policejní vyšetřovatelé neví, zda to byla vražda nebo náhoda. Kolem mrtvoly se nachází spousta divných věcí, ale zájem o mrtvou opadne, protože v tu chvíli začne teroristický na dvojčata. Sirotčinec názvem Kongslund se připravuje na večírek k poctě Magny Ladegaardové, která se s pomocí danské vlády o sirotčinec a děti dlouho starala. Jenže se objeví tajemný dopis, v přítomnosti, který otevře dvířka v minulosti, která nikdy neměla vyplout na povrch. Nejen zaměstnanci sirotčince, ale také mnoho nejmocnějších mužů je v ohrožení na své důstojnosti a nejen ji...

Troufám si říct, že je to kniha, která vás hned na prvních stránkách chytne nebo odradí. Téměř nic mezitím. Ano, najde se pár jedinců, kteří ji přelouskají celou, i když nebudou dvakrát "odvařeni", ale i přesto, že jsem se celkem ztrácela a zdálo se mi, že stránky neubývají, touha odhalit, co se tam vlastně SAKRA děje, mě nutila číst dál. Přiznám se, že kdybych byla slabší povaha, tak ji nedočtu. Nebylo to pro mě to pravé ořechové, ale jako recenzent jsem tady, abych vám napsala recenzi, která bude nezaujatá.

"Obchodník nakonec rozsvítil a podíval se na manželku. Jako vždy se ho zmocnil nevyřčený strach, že sdílí věčnost s člověkem, jehož vlastně nikdy neznal a který každou noc a postupem času i velkou část dne prochrápe jejich společný život."

Kapitoly jsou poměrně dlouhé a na každém konci kapitoly byla věta, nějaký náznak, že se bude dít něco velkého. Jenže díky spoustě omáčky kolem mi přišlo, jako by to ten glanc tajemství postupně, v další kapitole, ztrácelo. To, jak autor vybruslil na konci knihy se vším tajemstvím na povrch, vysvětlil a spojil všechny informace dohromady mi dalo pochopit, o čem jsem četla, ale musím se přiznat, že někdy jsem opravdu tápala. Jednoduše, zajímalo mě kdo je to pověstné sedmé dítě a kdo jsou jeho rodiče, stačilo by to trochu zaonačit a potom prozradit a ne místo toho chodit doslova kolem horké kaše. Autor byl místy rozvláčný, táhlý, nudný. Snažil se stále vymýšlet nové spojitosti, aby to bylo napínavější, ovšem méně je někdy více.

V knize se dost přeskakuje nejen v čase z minulosti do přítomnosti a naopak, ale také je tam docela velký počet postav, kdy bylo pro mě obtížné sledovat děj. Musela jsem mít na čtení absolutní klid a přiznám se, že některé kapitoly jsem četla i dvakrát, abych věděla, co se děje.

V příběhu najdete snad téměř vše, od popisů dětství, různých rodin, politiků a politiky samotné, až třeba po pokrytectví, nenávist, zradu. Je tam toho tolik, že obdivuji autora, jak tohle všechno dokázal dát dohromady. Určitě to není román ušitý horkou jehlou, ale promyšlený od začátku až do konce.

Nebudu nikomu doporučovat tento román, ať si každý sám po přečtení řekne, jestli se do knihy pustí nebo ne. Dle mého názoru, pokud patříte mezi náročné čtenáře, bude se vám líbit. Pokud ale máte rádi "prvoplánové" knihy, ty, které zbožňují všichni a kupují si je jako bestsellery, tohle nebude zrovna váš šálek kávy.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a pokud si chcete knihu koupit, můžete tady:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan