Papírová srdce - Claire Contreras

Autor: Claire Contreras
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 392

"Potom jsme už ba mlčeli, dokud jsme nedošli k malé restauraci. Posadili jsme se ke stolku u kuchyně. Otevřel zápisník a něco si do něj zapsal."

Ztratil jsem ji. Ne, neztratil. Odehnal jsem ji. Odjakživa byla moje nejlepší kamarádka. Neměl jsem se do ní zamilovat. Choval jsem se lehkovážně a jí to zlomilo srdce. Myslel jsem, že jsem se zachoval správně. Uběhly roky a teď se mnou musí pracovat. Připomíná mi, proč jsem se do ní zamiloval. Ale tentokrát udělám všechno, co bude v mých silách, abych ji už nikdy nenechal odejít.

V únoru tohoto roku jsem četla Kaleidoskop srdcí (recenze zde) a byla jsem si jistá, že jakmile autorka napíše něco dalšího, tak si to musím přečíst. Stalo se. A jsem spokojená. Dva dospělí lidé, Mia a Jensen si spolu hrají na kočku a myš. Sekundují jim skvělí a vtipní přátelé.
Celý příběh je hrozně milý a vyprávěn z pohledu Mii. Ovšem po skoro každé kapitole se objevily fejetony Jensena, které tomu dávaly ještě větší šmrc.

Ač jsem již od začátku tušila, jak to dopadne, vůbec mi to nezkazilo zážitek ze čtení. Autorka si vyhrála s postavami, s dějem, s tématem jako takovým. Navíc se mi velmi líbil sen Mii, který se začal pomalu plnit a popsání situací, které byly určitým způsobem zachyceny (jak nemůžu prozradit :-)).

Claire Contreras mě dokázala přesvědčit, že ti lidé z knihy existují. Opravdu. Nenašla jsem tam žádné scény či dějové momenty, které by nebyly uvěřitelné. Všechno odpovídalo. A mé srdce zpívalo. Momentálně se zmítá má duše hormonální nerovnováhou (jsem matka :-)), takže tato kniha byla pro mě jako stvořená.

"To mě na tom uklidňovalo: že navzdory rozdílu ve věku, rase, pohlaví a všem, co nás odlišuje, jsme všichni stejně zmatení, stejně ztracení."

Je to romantická kniha a i když takové až moc nečtu, jsem si jistá, že v případě Contreras udělám vždy výjimku. Jako autorka se u mě osvědčila, navíc nedává sex na každou druhou stránku, což velmi oceňuji. Dělá mi problém číst jak ji uchopil a... a proto jsem ráda, že se autorka v tom nevyžívá a spokojí se jen s několika záchvěvy. :-)

Doporučuji všem ženám, dívkám, slečnám, které mají rády romantiku. Protože tady ta romantika přím stříká, je to skvělý příběh, u kterého se budete bavit od začátku až do konce.

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu koupit, třeba k vánocům, tak můžete přímo tady.

Četli jste? Chystáte se?
Daramegan

Sběratel mušlí - Anthony Doerr

Autor: Anthony Doerr
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 240

"Později, když se vrátili do srubu a on rozdělával oheň, mu vyprávěla, že by si za medvědem nejrdši vlezla až dolů, stulila se mu do náručí, chytil ho za uši  líbala ho na oči."

Autor zavádí čtenáře na africké pobřeží i na předměstí Ohia, ukazuje předstíranou pompéznost i boj o přežití v divočině, hojnost přírody i její divokou sílu. Slepý hrdina titulní povídky tráví dny procházkami po plážích Keni s německým ovčákem po boku a probírá se zrnky písku. Mimo něj jsou tu pozorovatelé velryb a rybáři, lovci a mystici, zachycení v určitých okamžicích svých životů. Doerr jako přirozený vypravěč zkoumá lidská dilemata ve všech podobách - touhu, zármutek, nerozhodnost, zlomené srdce i pomalé zotavování.

Jak už jsem napsala na Goodreads. Pan Doerr nezklamal. U jeho první povídkové knihy jsem byla nadšená a u této je to neméně stejné. Hlavní, co obdivuju nejvíce a musím to vyzdvihnout, je jeho smysl vdechnout do pár řádků povídky život. Po dočtení kterékoliv jsem měla zvláštní pocity. Taková rozněžnělá nebo smutná. Nebyla povídka, abych na konci neprojevovala nějakou emoci. Tohle umí málokdo, a Anthony Doerr je v tomto mistr.

V jeho příbězích, které jsou cca na 20 stránek najdete všechno. Obdivuhodné. Ať už je tam čisté přátelství, kamarádství jenž se zrodí v lásku, sourozenecké vztahy, pochopení, důvěra a mnoho dalšího. Věřím, že každý čtenář si najde tu svou povídku, která mu bude nejblíže.

"Sendviče s burákovým máslem, které mu podstrčili pod mřížemi, nesnědl. Po dvou dnech se u mříží zastavil policejní náčelník a zeptal se ho, jestli chce něco jiného. Joseph zavrtěl hlavou."

Jedno je však škoda. Když jsem se začetla do povídky, oblíbila si postavy, pochopila, co chtějí a za čím si v životě jdou, tak byl konec. Štvalo mě to a vždy jsem musela knihu odložit, abych vstřebala jednu povídku a mohla se vrhnout na další a nepletlo se mi. Dokážu si představit, že některé příběhy by vydaly na knihu a možná už by bylo fajn, kdyby autor napsal něco delšího. Celistvý příběh.
Je to radost číst, tak proč by to mělo končit tak brzo?!

Sběratel mušlí je název hned první povídky a v ní poznáme, co od autora můžeme čekat. Už tady se blýskl svým vypravěčským umem, a v dalších to jen utvrzuje. Mě osobně se nejvíce líbila povídka, ve které hrálo hlavní roli přátelství. A velryby. Jen nedokážu přesně určit proč. Mám z ní pár pocitů, některé nedokážu ani pojmenovat, tak možná právě proto. Ta je pro mne geniální. Ostatně jako celá kniha.

Doporučuji knihu všem fanouškům autora a také lidem, kteří mají rádi kvalitní čtení. Protože Anthony Doerr je zárukou kvality.

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan

V mlze - Caroline Eriksson

Autor: Caroline Eriksson
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 240

"Auto nastartuje na druhý pokus a já nejsem schopna myslet na nic jiného, než abych už odsud byla pryč. V Marhemu už mě nic nedrží, panuje tu jen strach a zmatek. S každou další hodinou se víc a víc zamotávám do něčeho, čemu nerozumím, do čehosi, co vypadá čím dál hrozivější."

Z VÝLETU NA OPUŠTĚNÝ OSTROV...
Prázdninvý výlet zavede Gretu, Alexe a čtyřletou Smillu přes jezero Maran (Přízrak) - opředené mýty a záhadami - na malý opuštěný ostrov. Alex s dcerou se vydají mezi stromy, Greta se v zasněné náladě zdrží na pobřeží..., a když se manžel s dcerou nevracejí, vydá se za nimi: určitě se zabrali do hry a zapomněli na čas. Volá je a horečně prohledává ostrov, je to ale marné.
...SE VRÁTILA JENOM ONA
Greta se zoufale potřebuje dovolat Alexovi, aby se ujistila, že jsou se Smillou v pořádku, a kdyby se neozval, musí zavolat policii. Jenomže její mobil v loďce není. Až po návratu do chaty ho najde schovaný pod pokrývkou. Dala ho tam ona, nebo někdo jiný? Ale kdo a proč? Během policejního pátrání před ní vyvstávají naléhavé výjevy z minulosti a začne ji trápit otázka, jestli to, co dosud považovala za skutečnost, není jen obratně vymyšlená lež. A jakou roli v celém dramatu hraje ona sama? Existuje souvislost mezi zmizením Alexe a Smilly a tím, co se stalo onoho večera před mnoha lety, kdy přišel o život Gretin otec? Kdo byla neznámá žena, která se zjevila u jejich chaty tu noc před zmizením?
A najdou vůbec Alexe a Smillu?

Kniha je řazena mezi thrillery, ale dle mého názoru se jedná spíše o psychologický román s hororovými prvky. Byla zde totiž místa, kdy jsem se opravdu bála a když jsem ji četla v noci, neměla jsem odvahu nakouknout do temné chodby u nás doma, jestli se tam něco nehýbe. :-)

Greta odjede s Alexem a Smillou na ostrov, o kterém se povídá, že je prokletý. Ztrácejí se tam dospělí i děti. Jsou to povídačky, ale když dojde ke ztrátě Alexe a malé Smilly, tak Greta začne přemýšlet, zda je na tom trochu pravdy. Když po nich začne pátrat, poznává okolí ostrova a jezera, jenž je obklopuje, obyvatele města a ne všichni jsou vstřícní a loajální. Dostává se do situací, které jsou opravdu psychicky náročné. Neví, co už je skutečnost a realita, neví, proč se to děje, jen začíná tušit, že některé okamžiky jsou spojené s její minulostí, která není zrovna růžová.

"Byla jsem věčnou pozorovatelkou. Tou, která stále venku a nahlížela dovnitř, která tajně naslouchala, když máma plakala do telefonu Rut, a která špehovala mámu a tátu, když se hádali. Avšak ten večer, ten poslední večer, jsem se nakonec stala účastnicí děje."

Děj je vyprávěn z pohledu Grety. V pár posledních pasážích je vyprávěn i jinou postavou, ovšem v knize je to odděleno lomeným písmem, takže jsem měla jasnou představu o tom, kdy vypráví Greta a kdy někdo jiný.
Odehrává se tam spousta akčních scén, některé jsou i hororové, takže se zvládnete bát. Já to tedy zvládla.
Velmi se mi líbilo, že autorka začala psát příběh jakoby od konce a pak se vracela do minulosti. Proto jsem pořád tápala, co se asi stalo a s každou další kapitolou jsem byla rozuzlení blíž a blíž. Nutilo mě to číst dál. Nedokázala jsem se odtrhnout, Caroline Eriksson mě dostala.
Pořád se mi vrací scéna, kdy hlavní hrdinka stojí u okna, venku je tma, mlha, nikde žádné světlo a najednou se někdo dívá do okna ze zahrady. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, jestli číst dál. Moc ráda se bojím a v tu chvíli jsem nebyla schopna ani si dojít na záchod a zkontrolovat, zda je všechno ok. Hihi. :-)

Četli jste od nakladatelství LEDA knihu s názvem Všude kolem černý les? A pamatujete si, jak na vás působila? Místy mrazení po celém těle, chloupky vám vstávají a vy víte, že na dalších stránkách to bude ještě napínavé... Tak přesně tyto pocity jsem měla.
Konec příběhu V mlze už je spíše psychologickým, kde se dozvídáme, jak, proč, kde a kdy. Za co. Docela se rozebírají vnitřní pocity hrdinů, tudíž jsem se fajn uklidnila a knihu zavřela s pocitem, že je všechno v pořádku. Ale přesto ve mě hlodá pár věcí, které tak úplně, podle mého, nejsou dořešeny, tudíž jsem zvědavá, jestli se autorka vytasí s nějakým volným pokračováním. Vůbec by mi to nevadilo. Naopak, byla by to naprostá paráda.

Doporučuji k přečtení všem, kteří mají rádi knihy, jež jsou napínavé, něco se tam děje, jsou pohledem do nitra člověka, jeho pitváním a hlavně, milují pomalé odhalování tajemství minulosti. Protože temná minulost vždy vypluje na povrch ve chvíli, kdy to nejméně čekáte a následky můžou být hrozivé...
Za mě velká spokojenost.

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan