sobota 7. dubna 2018

Nezapomeň - Val Emmich

Autor: Val Emmich
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 389

"Doktor, u kterého jsem byla v Arizoně, doktor M., říká, že jsem jediné dítě s vysoce funkční autobiografickou pamětí (HSAM), o kterém kdy slyšel. Ostatní, asi třicet, jsou dospělí. Doktor M. si myslí, že jsem výjimečná. Ale já se většinou necítím výjimečná, jen osamělá. Radši bych chtěla, aby všichni na světě měli HSAM, obzvlášť moji rodiče a kamarádi, abychom všichni mohli sdílet stejné vzpomínky."

Vtipný a dojemný příběh plný ztráty, vzpomínek a přátelství.
Gavin, jež truchlí nad smrtí svého milovaného partnera, v žalu spálí každou fyzickou upomínku na něj a prchá z Los Angeles do New Jersey. Zde žije desetiletá Joan, dcera starého přítele, která se narodila se vzácnou schopností vybavit si každičký detail z každého dne svého života. Gavin doufá, že mu pomůže udržet při životě vzpomínky na jeho milovaného Sydneyho.
Gavin a Joan uzavřou dohodu: Joan bude sdílet své vzpomínky na Sydneyho ze šesti minulých návštěv s Gavinem, který ji na oplátku pomůže vyhrát lokální soutěž hudebních textařů a odrazit se tak do světa celebrit. Tato zvláštní dvojice má jednoduchý cíl: psát a vzpomínat. Ale jedna z Joaniných vzpomínek přiměje Gavina začít pochybovat o tom, že ho Sydney doopravdy miloval.

Val Emmich, podle deníku New York Post renesanční člověk, je spisovatel, zpěvák, písničkář a herec. Objevil se v seriálech Vinyl a Ošklivka Betty a také v nezapomenutelné epizodní roli číšníka Jamieho v sitcomu Tiny Fey Studio 30 Rock. Emmich žije v Jersey City ve státě New Jersey se svou manželkou a dvěma dětmi. Nezapomeň je jeho první román.

Kniha Nezapomeň Vám ukáže dva pohledy na Vaše vzpomínky. Když něco vyprávíme, tak naše paměť vzpomínky upraví tak, jak chceme, přikreslíme a nafoukneme to, co se nám líbilo, vymažeme nebo zkrátíme naopak to, co se nám nelíbilo. Proto když vzpomínáme, nikdy se nám nevybaví vše a každý si tu situaci může pamatovat jinak, ale umíte si představit, že by jste si pamatovali každý detail? Co jste měli na sobě, jaký byl den v týdnu, každou větu. Jsou situace, kdy si říkáme, tohle bych chtěla vědět přesně, ale po přečtení této knihy budete rádi, že máme omezenou kapacitu mozku.

Hlavní hrdince Joan Lennon Sullyové je pouhých deset let, trpí vzácnou nemocí HSAM, kdy si pamatuje úplně, ale úplně vše, co prožila. Joan si zamilujete, je milá, chytrá, odvážná a talentovaná muzikantka. Někdy na mě působila až moc dospěle, ale postupem času jsem si uvědomila, že díky tomu je to správná mladá dáma.
Se svou nemocí bojuje moc statečně, chce zařídit, aby na ni nikdy její rodina a kamarádi nezapomněli, protože ona toto slovo nezná a nechápe, jak může někdo zapomínat. Když se k nim nastěhuje kamarád rodičů Gavin Winters, který zrovna ztratil svého přítele, začne si uvědomovat, jak její paměť může pomoct jiným lidem. Nakonec se smíří s tím, že lidé budou zapomínat a její prací je, aby jim to všechno připomněla.

Druhá hlavní postava je kamarád rodičů Gavin Winters, seriálový herec, kterému právě zemřel přítel Sydney a on neví, jak se s tím vyrovnat. Odjede k jejich společným přátelům, aby změnil prostředí a na chvíli zapomněl. Nakonec zjistí, že si vzpomenout nedokáže a to ho ničí ještě více. Díky Joaně má možnost vracet se do minulosti, kdy jeho přítel navštěvoval jejich společné přátele. Začne si díky ní vzpomínat, ale navíc zjišťuje, že před ním něco tajil a tak se vydává po stopách, aby zjistil celou pravdu.

"A je to obzvlášt těžké teď, když už jsme s Gavinem vyčerpali všechny moje vzpomínky na Sydneyho. Občas mě trošku rozčilovalo sedět a říkat Gavinovi každou maličkost, ale když to teď skončilo, přála bych si opak. Ještě nikdo se mě tak nevyptával na moje vzpomínky nebo se nezajímal tak moc o to, co mám na srdci. Gavin si nikdy nemyslel, že bych se chovala jako všeználek, když jsem se snažila mu důkladně říct, co přesně se stalo. Přála bych si, abychom měli nějaký nový projekt, na kterém bychom pracoval, abych mohla sejít dolů hned teď, vzbudit ho a říct mu, že je na čase začít."

Kniha je velmi čtivá, skoro jsem se neodtrhla. Vtáhne vás do děje a pořád chcete vědět více a více. Co vlastně Sydney tajil Gavinovi a dokáže Joan zařídit, aby na ni nezapomněli? Kapitoly na sebe navazují a jsou dlouhé tak akorát. Příběh je tak reálný, že si říkáte, že by to mohlo být napsané podle pravdy.

Po přečtení knihy budete rádi, že si opravdu všechno nepamatujete, protože by jste se z toho asi zbláznili. Sama mám podle svého okolí velice dobrou paměť, ale tohle bych nikdy nechtěla, hlavně ten pocit, že máte vždy pravdu. Jsem ráda, že jsou situace, kdy to tak není.

Doporučuji všem, kteří mají rádi, když je kniha totálně vtáhne do děje a některé situace si zkouší aplikovat na sebe a svůj život. Tady je to konkrétně zkouška paměti. Ať už si myslíte, že máte dobrou paměť nebo jste pravý opak a ani nevíte, co jste měli včera k obědu, možná zjistíte, že když budete vzpomínat správně, tak tam tu krabici plnou těch pravých vzpomínek najdete.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit zde:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 4. dubna 2018

Deník japonské manželky - Veronika Ageiwa

Autor: Veronika Ageiwa
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 300

"Na moji svatbu se sjelo celé příbuzenstvo, i moje babička. Je jí už osmdesát a má takové hodně malé nohy. Dřív se v dětství ženám nohy svazovaly, aby pak měly specifický tvar. Moje babička to tak ještě má. Kdyby jí to neudělali, nemohla by se později provdat, protože by ji nikdo nechtěl."
O tomhle čínském zvyku vím, ale netušila jsem, že je to tak nedávná záležitost. Nevěsta se prý nehledala podle krásného obličeje, ale podle velikosti nohou.
"Ale proč chtěli, aby měla nevěsta takové nohy?"
"Nedá se s tím dobře chodit. Takže se manžel nemusel bát, že mu novomanželka uteče."

Je možné, aby se Češka stala dokonalou japonskou manželkou?
Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky "moči" a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou?

Veronika Ageiwa - česká spisovatelka, lektorka, tlumočnice a překladatelka. V roce 2010 se po získání magisterského titulu z oborů Překladatelství a tlumočnictví a Sociologie na Karlově univerzitě odstěhovala za manželem do Japonska. V následujících letech zblízka poznala hned několik dalších zemí a kultur. Přestěhovala se i s rodinou do amerického Texasu, na francouzský venkov do městečka Fontainebleau a na čas i zpět do Prahy. Od roku 2013 začala své nejen cestovatelské zkušenosti promítat do článků pro české časopisy. V současnosti žije v Tokiu a je zakladatelkou Česko-japonské agentury (www.czech-japan.com).

Tuto knihu bych popsala jako takový osobní, rychlý a velmi vtipný průvodce japonským, běžným životem. Ocenila jsem nejen způsob napsání formou deníku a krátkých fejetonů, ale také střídání dvou pohledů, jak Veroniky, tak Kóty.
Všechno začíná rokem 2003, kdy se Kóta dostane z Japonska do České republiky, v rámci výměnného pobytu. Potkává se zde s Veronikou a slovo dá slovo, stává se z nich pár. Po tom, co Veronika dostuduje se vydává za Kótou do jeho rodné země, aby spolu mohli žít jako šťastný pár. A Veronice samozřejmě začíná nové studium, a to přesně japonské kultury, zvyků a příprav na jakoukoliv možnou i nemožnou příležitost. Faux-pas na sebe nedá dlouho čekat. A ne jedno...

Jak už jsem psala výše, moc se mi líbilo, že zážitky jsou psány nejen z pohledu Veroniky, ale taky Kóty, jejího manžela. Musím přiznat, že jsem se bavila hned od první stránky. Číst, co musí japonské děti dělat ve škole, už od svých šesti let - umývat toalety po svých spolužácích (to jako vážně?!), až třeba po způsob hodnocení ve škole či přístupu k projevům lásky na veřejnosti bylo opravdu velmi zajímavé. A nejinak tomu bylo z pohledů Veroniky. Ta ovšem psala o tom, jak se sžívala v Japonsku jako cizinka. Jak na ni koukali tamní obyvatelé, navíc ona jako blondýnka byla opravdu "zářící" na všechny strany, jak funguje japonská byrokracie nebo co je důležité při úmrtí člena rodiny? Někdy jsem opravdu nechápala a kroutila hlavou, rozhodně jsem se ovšem nenudila a tohle čtení si fakt užila.

"Už to mám, jestli to bude kluk, bude se jmenovat Ruka. To je přece skvělé jméno pro míšence, ne? Takové mezinárodní."

Navíc autorka má opravdu dar. Ten, který je důležitý pro všechny, kteří chtějí psát krátké, vtipné, trefné glosy. A to dostat humor a nadsázku i do zdánlivě nemožné situace což se v tomto Deníku opravdu stalo.
Jak už jsem avizovala výše, v knize najdete krátké, jednostránkové, někdy dvoustránkové "kapitoly", které jsou datovány, tím pádem má čtenář přehled, kdy se co odehrálo.

Pro mě ovšem bylo nejzajímavější a myslím si, že to bude i největším tahákem pro ostatní čtenáře, způsob popsání japonské kultury a zvyklostí.
Autorka si s ničím nebere servítky a píše o všem, co cítí a to navíc takovým způsobem, jako by to vykládala své kamarádce. Upřímně, ale bez zbytečných emocí.

Když bych měla říct, pro koho je tato kniha ideální, tak ji doporučím všem těm čtenářům, kteří touží kouknout pod pokličku tradiční japonské domácnosti. Také pro ty, kteří si chtějí odpočinout u vtipného, oddechového a velmi milého příběhu, který jim přiblíží život jedné (ne)obyčejné české ženy a (ne)obyčejného japonského muže.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete pořídit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 2. dubna 2018

Neplakej - Mary Kubica

Autor: Mary Kubica
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 312

"A protože Ben je chytrý, umí logicky myslet a je systematický (zatímco já ani jedno z toho nejsem, a proto by byl perfektním jin k mému jang), odloží emoce stranou a soustředí se na jediný úkol."

Pohřešovaná dívka...
Chicago: Jednoho dne brzy ráno zmizí beze stopy ze svého bytu Ester Vaughanová. Její spolubydlící Quinn hledá stopy, ale jediné, co objeví, je schovaný dopis nadepsaný "Miláčku", který obrátí vzhůru nohama všechno, co o Ester věděla.
Cizinka...
Jezero Michigan: V poklidné kavárně, kde pracuje osmnáctiletý Alex Gallo, se objeví tajemná dívka. Od prvního okamžiku ho přitahuje. Co však začíná jako nevinná zamilovanost, rychle přerůstá v něco mnohem zlověstnějšího.
Jsou obě dívky těmi, kterými se zdají být?
Jak Quinn, tak Alex si brzy začnou pokládat otázku, jestli tu druhou osobu vlastně znají? A pokud ne, jak si můžou být jistí, že jim říká pravdu?

Mary Kubica je autorkou světových bestsellerů Hodná holka a Andílek. Studovala na Miami University v Oxfordu ve státě Ohio, kde získala magisterský titul v oboru dějiny a americká literatura. Žije nedaleko Chicaga s manželem a dvěma dětmi.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Quinn a Alexe.
Quinn je mladá dívka, která má práci a užívá si svého, svobodného života. Její spolubydlící, Ester, která je zároveň její nejlepší kamarádka jednoho dne zmizí. Když začne šmejdit u Ester v pokoji a hledat stopy, aby dokázala kamarádku najít, objevuje spoustu věcí, které jí nedávají logiku...
Alex je svobodný, mladý kluk, pracující u jedné starší paní v její kavárně jako umývač nádobí. Pracuje tam už dlouho, a protože žije v malé vesnici a nevypadá to, že by ji kdy opustil, tak se celkem spokojený se svým životem. Až jednoho dne, jedna krásná, neznámá návštěvnice kavárny, které si nejde nevšimnout, mu obrátí život vzhůru nohama.

Přiznám se k jedné věci. Cokoliv, co vyprávěla Quinn, jsem si užívala od začátku. U Alexe jsem měla lehké problémy se začíst, měla jsem chuť přeskakovat jeho kapitoly, ale samozřejmě mi bylo jasné, že to nejde, aby mi neutekly důležité informace. I tak jsem se u Alexe začala bavit až někdy kolem poloviny knihy. Autorka uměla skvěle ztvárnit roli Quinn a popisovat její pocity, ale Alex ji činil problémy. Přišlo mi to nudné a zdlouhavé. Možná je to tím, že je to kluk? Těžko říct...

Ovšem, pominu-li tento lehký zádrhel, tak musím uznat, že kniha je to opravdu velmi povedená. Rozuzlení jsem sice nějakým způsobem předpokládala, ale i přesto jsem byla překvapená, jak se s tím autorka poprala. A hlavně obdivuji Mary Kubicu za to, jak dokázala nám, čtenářům, položit tolik otázek v průběhu děje, které nás nutí číst, dokud se nedostaneme na konec. To se mi líbilo, ten pocit, že stále je ve vzduchu hromada nezodpovězených věcí a já se musím dozvědět, co to všechno znamená.

"Chtělo se mi na ni začít křičet, vynadat jí na veřejnosti, pustit se s ní do holčičí rvačky na přeplněné chodbě naší státní střední školy, tahaly bychom se za vlasy a vytáhly přitom svoje kočičí drápy, abychom si mohly vzájemně vyškrábat oči, zatímco davy puberťáků by tomu všemu přihlížely, někteří by nám fandili a někteří by se nám pošklebovali."

Od autorky jsem četla již její prvotinu, Hodnou holku, a proto jsem věděla, co od ní očekávat. Vím, že není žádný obyčejný pisálek, ale dokáže vymyslet obdivuhodně napínavou zápletku, která bude čtenáře bavit. A nejinak je to u této knihy, Neplakej.
Navíc jsou kapitoly skvěle rozvržené, nejen, že krátké, ale také zakončí děj v nějaké důležité chvíli a proto má čtenář pocit, jako by mu něco uteklo, kdyby nečetl hned dál.

Pokud máte rádi psychologické thrillery, rozhodně vám tuto knihu doporučuji. Můžu zodpovědně napsat, že je to velmi napínavý příběh, který s postupem času graduje a konec, ač může být pro někoho méně překvapivý, je určitě zpracován dobře, tudíž budete, když už ne překvapeni, tak dozajista potěšeni.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan