Příliš horké léto - Mikaela Bley

Autor: Mikaela Bley
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 385

"Blesky pokaždé ozářily celou zahradu. Dívala se na pole. Připadalo jí, že tam něco zahlédla, ale když zahradu osvětlil další blesk, poznala, že se musela přehlédnout. Uchýlila se na pohovku zpátky pod deku. Probudila se celá propocená a bolelo ji za krkem. Bouřka se přehnala a do oken bubnoval déšť. Zívla a vydala se nahoru lehnout si do postele.
Do schodů šla pomalu, sotva pletla nohama. Chtěla už jen zalézt si do peřin. Jak zítra zvládne pracovat? Rychle zkontrolovala děti, zdálo se, že pořád tvrdě spí. Karl si lehl pořádně a Alice ze sebe úplně odkopala přikrývku. Stýskalo se jí po časech, kdy s ní ještě jako malí chtěli spát v jedné posteli.
Vešla do ložnice, rozsvítila... a zalapala po dechu. Sotva věřila vlastním očím a bojovala sama se sebou, aby nezačala křičet."

Reportérka krimizpráv Ellen Tammová odjíždí jednoho horkého srpnového dne ze Stockholmu domů. Poslední případ příliš rozčeřil vzpomínky na její minulost, a tak se teď vrací na místo, kde všechno začalo - tehdy osmiletá Ellen přišla za tragických okolností o sestru dvojče. Cestou se dozvídá, že se nedaleko našlo tělo mrtvé ženy, kterou někdo ubil k smrti. Ačkoli ženu podle všeho nikdo z místních neznal, její vražda otřese celým městečkem. Ellen začne po osudu záhadné ženy pátrat, čím víc se však případem zabývá, tím víc se vynořují její vlastní zasuté vzpomínky. A vychází najevo, že ve zdánlivě idylické vesničce není nic, jak se zdá - a to ani smrt Elleniny sestry.

V knize Příliš horké léto mě autorka přesvědčila, že v prvním díle to nebyla jen náhoda a opravdu umí napsat příběh, který vás bude bavit od začátku do konce. A ten závěr? Tentokrát mám chuť křičet, protože opět jsem se nedočkala toho, co celou dobu čekám! Už aby bylo další pokračování.

Ellen, která se v prvním díle snažila působit vyrovnaně, nakonec podlehla minulosti a proto se musela uchýlit do svého rodného domu k matce, aby si odpočinula a nabrala další síly na zvládnutí svého života. Jenže nebyla by to ona, kdyby po cestě nenarazila na mrtvolu. A jak znám Ellen z předešlého dílu, tak mě nepřekvapila a zakousla se do této tragédie jako klíště. Nepustila a sála. Byla do všeho zatažena víc, než předpokládala, dotklo se ji to osobně a ne jen kvůli vypuštěným pneumatikám, ale také osobnímu, fyzickému útoku. Říkala jsem vám, že jezdí v růžovém Porsche? :-) Ne? No, tak jezdí! :-)
Ellen se s pomocí kolegů a náhodných informátorů snaží vyřešit nejen vraždu těhotné ženy, ale také přijde na jisté události, které předcházely smrti její sestry - dvojčete a pořádně to s ní zamává. Přijde mi až neskutečné, co všechno tahle ženská zvládá. Sice to má jisté následky na její psychice, ale pořád je to hrdinka, kterou budete mít rádi.
I v tomto díle se objevují její kolegové, některé budete mít rádi, jiné moc ne, ale třeba takový Leif, který je nesnesitelný v prvním díle, dokonce zvládne lehce zažertovat. To jsem málem spadla ze židle! :-)

"Tohle bylo neobyčejné léto. Ohlásilo se chladným a deštivým jarem. Vytoužené teplo přišlo až v srpnu. A přesně tehdy - když se voda dole u Skeppsbronu konečně zaleskla, rackové se rozkřičeli a blažení turisté v přístavu lízali zmrzlinu a smáli se tolik, že jejich hlasy doléhaly až k ní do ložnice-, tehdy jako by se celý pokoj obrátil vzhůru nohama. Jako by se najednou ocitla na stropě a shlížela dolů na sebe samu. Máchala kolem sebe rukama a křičela, chtěla se otočit zpátky, vrátit se, a přitom samu sebe vůbec nepoznávala. Jako by se z ní stal někdo jiný nebo jako by už neexistovala vůbec."

Příliš horké léto je kniha zařazena mezi psychologické thrillery, ale pro mne je to spíše dobře napsaná, napínavá detektivka. Ono je totiž nejdůležitějším prvkem sledování, jak Ellen s týmem lidí okolo sebe, získává informace vedoucí k nalezení pachatele. Jak pomalu, ovšem jistě, rozplétá zločin, který se stal. Líbily se mi  hrdinčiny myšlenkové pochody a mnohdy se mi stalo, že ve stejnou chvíli jako ona, jsem si uvědomila stejné jisté spojitosti. Působilo to reálněji, než kdybych já sama na to přišla dřív. To už by bylo předvídatelné, ale tady jde opravdu o zvraty, které vám nedají šanci si cokoliv domyslet dopředu.

Myslím si, že autorka, Mikaela Bley, nezískala svou publicitu a věhlas zbytečně, ona si to opravdu zaslouží. První díl byl jiný, divný (v dobrém slova smyslu) svým koncem, druhý díl je napínavý, překvapující a nečekaný. Pokud se rozhodnete přečíst si od ni nějakou knihu, tak doporučuji začít prvním dílem. I když jsou zločiny jiné a v každé knize uzavřené, okolo její minulosti je spousta otazníků, které se postupně v každém díle dostávají na povrch, takže byste byli ochuzeni o možnost si to prožít všechno a některé věci by vám nemusely dávat smysl.

Jako první tedy doporučuji Déšť smývá stopy a pak se ihned vrhněte na tuto žlutou krásku. Věřím, že nebudete litovat a čtení si užijete s plnou parádou.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Příliš horké léto můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Déšť smývá stopy - Mikaela Bley

Autor: Mikaela Bley
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Počet stran: 310

"Jednou večer před pár lety se Philip Ellen zeptal, které vraždy považuje za nejhorší. Které by na jejím žebříčku obsadily prvních pět míst. Odjakživa mu dělalo potíže jejího koníčka pochopit a vyptával se, jestli je to stejné, jako by on vybíral pět nejlepších řasenek. I když pak se opravil, že je to špatné přirovnání, protože hodnocení řasenky naprosto závisí na tom, jaké má dotyčná osoba řasy, k jaké příležitosti je líčení určeno a tak dále."

Jednoho chladného, deštivého květnového dne zmizí z tenisové haly v centru Stockholmu osmiletá holčička Lycke. Pro zpravodajskou redakci TV4 je případ událostí číslo jedna a jeho sledováním je pověřena zkušená reportérka Ellen Tammová.
Pátrání po Lycke je s postupujícím časem stále beznadějnější a pro Ellen se případ stává posedlostí. Je snad jediná, komu na nalezení Lycke skutečně záleží? Musí se potýkat s neschopností zkorumpované policie, podivným chováním dívčiných rozvedených rodičů i lhostejností svých kolegů. Ellen se snaží jednat profesionálně a neztratit hlavu, jenže tento případ jí bolestně připomíná podobnou tragédii z minulosti, která se jí osobně dotýká. A šance na nalezení holčičky každou hodinou klesají...

Tato kniha mi už delší dobu ležela na poličce. Dostala jsem si ji vloni jako dárek a nějak mi na ni nezbýval čas. Ale protože jsem dostala druhý díl v minulých dnech, rozhodla jsem se do ni pustit. A jsem ráda za to, že jsem se začetla. Napínavá kniha až do samotného konce. Déšť smývá stopy mne velmi příjemně překvapil a navnadil na další díl.

Ellen má za sebou velmi zlou událost, která ji ovlivňuje i po dvaceti letech. V práci, jako televizní redaktorka, se setká s případem, kdy zmizí osmiletá holčička Lycke a právě díky své minulosti se angažuje více než je zdrávo. Hledá na vlastní pěst, sleduje stopy, probírá indicie. Navíc v práci se jejím šéfem stal Jimmy, se kterým měla krátký románek, jenž nedopadl dobře a tlaky jsou proto na její osobu vyvíjeny různými směry. Musí se se vším poprat a hlavně najít Lycke. Dokáže to?

Déšť smývá stopy patří mezi ty těžší knihy, kdy se něco stane dítěti. Čtenáři, kteří tohle špatně snášejí, by se ji asi měli vyhnout kvůli pocitu bezmoci, jenž se může dostavit. Ale na druhou stranu musím říct, že autorka vymyslela postavy, které samotný případ lehce zastínily, protože ti hrdinové byli zvláštní a vnímala jsem nejvíce je samotné. Třeba otec Lycke, Harald. To byl chlap, který neví, co chce a hlavně měl všechno u zadní části těla, důležité je, ať vše klape jak má. Nedej bůh, když mu někdo udělá čáru přes rozpočet! Matka Lycke, Helena, to byla lehce psychopatická žena, která chtěla, ale nemohla... Nebudu psát co, to se dovtípíte při čtení.
A Ellen. I když mi byla velmi sympatická, některé její psychické stavy byly na hraně. Když si opakovala svoji mantru "smrt, smrt, smrt", tak v tu chvíli jsem opravdu pochybovala nad tím, jestli není labilní a ostatní věci nehraje. Jenže trauma z dětství, které není moc hezké, se odrazilo právě teď a tady, musí se vypořádat s více problémy, takže jsem ji omluvila a fandila ji dál.

"Ellen obešla byt a rozsvítila světla, podlaha pod ní povrzávala. Rozhodla se, že si zapálí pár svíček, a pohledem zabloudila ke krbu, ve kterém už od zimy nezatopila. Uvažovala, jestli má energii i na to, aby zapálila oheň v krbu, a nakonec si umínila, že se do toho pustí. Nemůže přece strávit život jen čekáním, že něco přijde. Žij teď, vybídla se, dala do krbu několik polínek a téměř napoprvé se jí podařilo rozdělat oheň."

Jediné, co mne opravdu zarazilo, tak je rozuzlení celé situace. To mi fakt nesedělo, protože Ellen na mě celou dobu působila silně a odhodlaně, ale na posledních stránkách se z ní stala žena, která lehce odpouští a omlouvá neomluvitelné. Dle mého to k ní nesedělo, ale zase musím říct, že díky tomu je tato kniha jiná než ostatní, odlišná.

Celý příběh se odehrává ve dnech, nikoli kapitolách a v tom dni jsou "podkapitoly" různých postav, které jsou hlavní a důležité. I když se ty dny zdají delší, tak mi věřte, že čtení odsýpá takovou rychlostí, že to ani nepostřehnete.
Autorka napsala velmi napínavý, poutavý příběh, který v sobě ukrývá i pár mouder. Ale musíte hledat meziřádky. :-)

Pokud přemýšlíte nad nějakým dobrým thrillerem nebo detektivkou, rozhodně vám tuto knihu doporučím. Po přečtení si sami určíte, zda je to thriller nebo detektivka, ale věřím, že se bude líbit. Připravte se na psychicky labilní jedince, na pořádnou dávku napětí a na nečekané zvraty.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan