Rok vydání: 2016
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 240
"Auto nastartuje na druhý pokus a já nejsem schopna myslet na nic jiného, než abych už odsud byla pryč. V Marhemu už mě nic nedrží, panuje tu jen strach a zmatek. S každou další hodinou se víc a víc zamotávám do něčeho, čemu nerozumím, do čehosi, co vypadá čím dál hrozivější."
Z VÝLETU NA OPUŠTĚNÝ OSTROV...
Prázdninvý výlet zavede Gretu, Alexe a čtyřletou Smillu přes jezero Maran (Přízrak) - opředené mýty a záhadami - na malý opuštěný ostrov. Alex s dcerou se vydají mezi stromy, Greta se v zasněné náladě zdrží na pobřeží..., a když se manžel s dcerou nevracejí, vydá se za nimi: určitě se zabrali do hry a zapomněli na čas. Volá je a horečně prohledává ostrov, je to ale marné.
...SE VRÁTILA JENOM ONA
Greta se zoufale potřebuje dovolat Alexovi, aby se ujistila, že jsou se Smillou v pořádku, a kdyby se neozval, musí zavolat policii. Jenomže její mobil v loďce není. Až po návratu do chaty ho najde schovaný pod pokrývkou. Dala ho tam ona, nebo někdo jiný? Ale kdo a proč? Během policejního pátrání před ní vyvstávají naléhavé výjevy z minulosti a začne ji trápit otázka, jestli to, co dosud považovala za skutečnost, není jen obratně vymyšlená lež. A jakou roli v celém dramatu hraje ona sama? Existuje souvislost mezi zmizením Alexe a Smilly a tím, co se stalo onoho večera před mnoha lety, kdy přišel o život Gretin otec? Kdo byla neznámá žena, která se zjevila u jejich chaty tu noc před zmizením?
A najdou vůbec Alexe a Smillu?
Kniha je řazena mezi thrillery, ale dle mého názoru se jedná spíše o psychologický román s hororovými prvky. Byla zde totiž místa, kdy jsem se opravdu bála a když jsem ji četla v noci, neměla jsem odvahu nakouknout do temné chodby u nás doma, jestli se tam něco nehýbe. :-)
Greta odjede s Alexem a Smillou na ostrov, o kterém se povídá, že je prokletý. Ztrácejí se tam dospělí i děti. Jsou to povídačky, ale když dojde ke ztrátě Alexe a malé Smilly, tak Greta začne přemýšlet, zda je na tom trochu pravdy. Když po nich začne pátrat, poznává okolí ostrova a jezera, jenž je obklopuje, obyvatele města a ne všichni jsou vstřícní a loajální. Dostává se do situací, které jsou opravdu psychicky náročné. Neví, co už je skutečnost a realita, neví, proč se to děje, jen začíná tušit, že některé okamžiky jsou spojené s její minulostí, která není zrovna růžová.
"Byla jsem věčnou pozorovatelkou. Tou, která stále venku a nahlížela dovnitř, která tajně naslouchala, když máma plakala do telefonu Rut, a která špehovala mámu a tátu, když se hádali. Avšak ten večer, ten poslední večer, jsem se nakonec stala účastnicí děje."
Děj je vyprávěn z pohledu Grety. V pár posledních pasážích je vyprávěn i jinou postavou, ovšem v knize je to odděleno lomeným písmem, takže jsem měla jasnou představu o tom, kdy vypráví Greta a kdy někdo jiný.
Odehrává se tam spousta akčních scén, některé jsou i hororové, takže se zvládnete bát. Já to tedy zvládla.
Velmi se mi líbilo, že autorka začala psát příběh jakoby od konce a pak se vracela do minulosti. Proto jsem pořád tápala, co se asi stalo a s každou další kapitolou jsem byla rozuzlení blíž a blíž. Nutilo mě to číst dál. Nedokázala jsem se odtrhnout, Caroline Eriksson mě dostala.
Pořád se mi vrací scéna, kdy hlavní hrdinka stojí u okna, venku je tma, mlha, nikde žádné světlo a najednou se někdo dívá do okna ze zahrady. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, jestli číst dál. Moc ráda se bojím a v tu chvíli jsem nebyla schopna ani si dojít na záchod a zkontrolovat, zda je všechno ok. Hihi. :-)
Četli jste od nakladatelství LEDA knihu s názvem Všude kolem černý les? A pamatujete si, jak na vás působila? Místy mrazení po celém těle, chloupky vám vstávají a vy víte, že na dalších stránkách to bude ještě napínavé... Tak přesně tyto pocity jsem měla.
Konec příběhu V mlze už je spíše psychologickým, kde se dozvídáme, jak, proč, kde a kdy. Za co. Docela se rozebírají vnitřní pocity hrdinů, tudíž jsem se fajn uklidnila a knihu zavřela s pocitem, že je všechno v pořádku. Ale přesto ve mě hlodá pár věcí, které tak úplně, podle mého, nejsou dořešeny, tudíž jsem zvědavá, jestli se autorka vytasí s nějakým volným pokračováním. Vůbec by mi to nevadilo. Naopak, byla by to naprostá paráda.
Doporučuji k přečtení všem, kteří mají rádi knihy, jež jsou napínavé, něco se tam děje, jsou pohledem do nitra člověka, jeho pitváním a hlavně, milují pomalé odhalování tajemství minulosti. Protože temná minulost vždy vypluje na povrch ve chvíli, kdy to nejméně čekáte a následky můžou být hrozivé...
Za mě velká spokojenost.
Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.
Mějte se krásně!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat