čtvrtek 25. srpna 2016

Münsterův případ - Håkan Nesser

Autor: Håkan Nesser
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 286

"Morenová zaklepala a vešla. Münster zvedl oči od papírů. "Sedni si," řekl. "Tak jak to šlo?" Morenová si sedla, aniž si rozepnula hnědou bundu. Zavrtěla hlavou a Münster si všiml, že má na krajíčku. "Nic moc," řekla."

Když čtyři důchodci slaví výhru v loterii, teče alkohol proudem. Závratná radost však netrvá dlouho. Pár hodin po bujaré oslavě je totiž jeden ze seniorů nalezen mrtvý. Byl ubodán zezadu přímo ve svém bytě. Případu se ujímá komisař Münster, neboť Van Veeteren si vzal na rok volno a věnuje se poklidné práci v antikvariátu. Nikdo z jeho kolegů však nevěří, že by dokázal s vyšetřováním jen tak přestat. A opravdu,brzy se na něj Münster obrací s prosbou o radu, protože případ je čím dál záhadnější. Po nějaké době se k činu přizná vdova po zavražděném. Van Veeteren si je však jistý, že ta žena lže...

První setkání proběhlo s autorem a jeho dílem Dívka, která nikomu nechyběla (recenze tady) a byla jsem spokojená, ovšem tahle kniha je ještě lepší. :-)
Sice už se zde moc nevyskytuje můj oblíbený Van Veeteren, který se mi v předchozím díle líbil, ale dá se říct, že Münster taky není špatný. I když je to docela "obyčejný" policajt. Při jeho vystupování jsem se neusmívala, protože neměl tak vtipné myšlenkové pochody jako jeho předchůdce... Ovšem, každý je jiný, že? A bylo by divné, kdyby oba komisaři byli ze stejného těsta. Münster byl chlap, který řešil svou práci a i soukromý život s chladnou rezervovaností, ale i to mělo něco do sebe.

Děj se odvíjí pomalu, postupně zjišťujeme, co vše se odehrálo a stále hledáme s Münsterem důvod, proč to někdo udělal. Ale pozor! Někdy za polovinou najdeme žluté igelitky, které zahýbou celým případem. A řeknu vám, už nikdy nevezmu žádnou žlutou igelitku do ruky! A přestanu chodit nakupovat do Billy, protože tam mají žluté. Fuj! :-) Tohle autor vygradoval na maximum, nečekala bych to a i když to bylo místy opravdu nechutné, tak to bylo dokonalé. A ten důvod. Ty bláho, řeknu vám, že jsem to netušila! Fakt ne.

"Motiv by bodl, pomyslel si Münster a zamrazilo ho, když si uvědomil tu slovní hříčku. Občas se zdá, jako by slova číhala za bukem a jen čekala na vhodnou příležitost."

Jako předchozí detektivka, i tato se četla sama. Děj plynul rychle, žádné zdlouhavé dohady, ale komisaři, vyšetřovatelé, policajti stále podnikali něco, aby případ vyřešili, takže se člověk neměl šanci nudit a místy nebyl ani prostor k tomu, abych přemýšlela nad motivem, nad vrahem, nad vším ostatním a jen jsem četla a četla. Příběh se mi odvíjel jako film a když jsem jej večer dočetla, tak mi chvilku trvalo, než usnu. Protože jsem si to přehrála ještě jednou. Jestli to opravdu bylo tak, jak jsem četla. Jen ujištění. A pak jsem mohla v klidu usnout, bez žlutých igelitek! :-)

Knihu jako takovou můžu opravdu doporučit všem milovníkům detektivních případů a severské krimi. Opravdu věřím, že vás příběh pohltí a nepustí, dokud nevyřešíte celý případ, včetně toho, co má sakra Daramegan s těma žlutýma igelitkama! :-)

Děkuji moc nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete využít tento odkaz.

Přeji krásný víkend, dejte pozor na sluníčko, ať se nespálíte. :-)
Daramegan


pondělí 22. srpna 2016

Vyhodnocení soutěže

Ahoj,

v minulých dnech probíhala soutěž, která měla oslavit počet sledujících, počet lajků, počet návštěvníků mého blogu... Prostě stoupající sledovanost, za kterou jsem moc šťastná.
Ovšem až taková radost se nekoná, trochu se mi to znechutilo - respektive mi to znechutili lidé, kteří kvůli "vstupů", aby měli větší šanci vyhrát zadali mé sledování kde se dalo, odpověděli na dotazník a poté sledování odebrali - WTF? Podmínkou nebylo mě sledovat, pouze to mohlo být k dobru věci. Tím, že se toto stalo tak jsem se rozhodla změnit způsob vylosování výherce. Ano, bude jen jeden (prvotní nadšení je opravdu v tahu) a budu losovat přes random. Žádné vstupy navíc, zapojím pouze počet dotazníků.
Je to nefér vůči mým čtenářům, kteří jsou i aktivní a povídám si s nimi, ale bohužel. Nechci, aby taková "vyčůranost" měla větší šanci na výhru než ostatní. :-)
Příště vymyslím soutěž úplně nějak jinak :-)))


Soutěže se tedy celkem zúčastnilo 27 lidí.

A výhercem se stává..... dotazník vyplněný v pořadí jako.....


Iva Burdová - gratuluji!!! :-)

Iva už dostala email, kde má čas 48hod mi odpovědět, pokud tak neučiní, budu losovat náhradníka.

Děkuji ještě jednou všem za milé vzkazy, za podnětné tipy, co udělat lépe a hlavně za to, že mě čtete. To je nejvíc!!! :-)

Díky, díky, díky!

Daramegan

neděle 21. srpna 2016

Ze života blbky - Jana Nováková

Autor: Jana Nováková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Klika
Počet stran: 184

" Ráno jsem se probudila v křesle, na obličeji obtisknutou hranu knihy, vlasy se během noci rozhodly žít vlastním životem, líčení jsem měla lehce rozmazané po celé tváři a nemohla jsem hýbat nohou, protože jsem si ji přeležela. Vzápětí jsem zjistila, že nemůžu hýbat ani rukama, takže jsem musela počkat, než mě tahle "obrna" přejde, což ve mně vzbudilo záchvat smíchu, jelikož to na jednu stranu bylo hrozně nepříjemné, ale zároveň to příšerně lechtalo."

Míváte někdy den blbec, kdy si říkáte, že tohle se může stát jen vám? Sníte o něčem či  někom a když to něco či někoho dostanete, tak zjistíte, že chcete něco úplně jiného? Zamilujete se nepochopitelně do naprosto nevhodného partnera a po čase si říkáte, kam jste dali oči a mozek? Přesně takové situace zažívá mladá dívka, která si své trapasy a životní eskapády zapisuje do deníku. Možná si ho vede pro to, aby si později připomínala své zážitky a partnery. Možná ho píše proto, aby mohla uspokojit vaši touhu zasmát se cizímu neštěstí.


Já nejdříve zmíním, že ilustrace v knize jsou, ale je jich málo. Na to, jak skvěle zapadají do kompozice textu bych se vůbec nezlobila, aby jich bylo o trochu víc. Má je na svědomí Tereza Štěpánková alias Illumielle a já smekám před její tvořivostí.

A teď něco o blbce. Její celý příběh je vyprávěn formou deníku, od ledna do prosince. Jeden rok v jejím životě. A že to není obyčejný rok, protože ty věci, které se odehrávají, ty se fakt můžou stát jen někomu, kdo moc štěstí nemá. Nebo naopak, má ho víc než potřebuje. Nebo já nevím. Oproti blbce já vedu totálně nudný život. Ale pořád přemýšlím, jestli je možné, aby se tohle všechno stalo. Nevěřím tomu, že když autorka řekne, že nestalo, že má takovou fantazii. Nečekejte žádné zázraky ve formě: padám ze stromu a objeví se princ, který mě chytí a já si nic nezlomím nebo jedu autem, vjedu do protisměru a zachrání mě anděl strážný... To ne. Tady je to mnohem prozaičtější - opít se a poblít, ovšem ve velmi nevhodnou chvíli, rozplácnout se na jezdících schodech, zaseknout se do šatů, které stojí jednu celou výplatu... Opravdu ty věci, u kterých věřím, že blbka mohla zažít.

"Probudila jsem se o půlnoci s žalostně podrážděným žaludkem a bolavou hlavou. Od pár přeživších jsem se dozvěděla, co jsem udělala. Měla jsem okno velké jako výkladní skříň. A pomalu jsem si začala skládat, co se asi dělo. Takže po té tmě, co nastala, jsem slítla na zem, a než mě zvedli, pozvracela jsem se na koberec."

Blbka hledá prince svých snů. Jako jedna z tisíce. Každá touží po dokonalém chlapovi a nejinak je to i u ní. S tím samozřejmě přicházejí všelijaké vtipné chvilky, protože ne každé seznamování dopadne na výbornou. Například když má někdo chlupaté záda - a čouhá mu to z trička... no, nějak se utéct musí, naprosto jsem ji chápala. :-) A takových věcí tam bylo více. Což vám zaručí opravdu velkou zábavu.

Je to kniha pro dívky, ženy, slečny, které se chtějí pobavit a věřím, že to velmi pomůže i těm, které stále na své štěstí v podobě prince na bílém koni čekají. Pokud si myslíte, že jen vy máte smůlu, tak je tato kniha pro vás ta pravá. Já bych se ji nebála přirovnat k humoru podobnému Bridgit Jones a pokud to píšu, tak opravdu nepřeháním.

Ovšem na jedno si dejte pozor - konec knihy. Ten opravdu není normální. Není. A mě to tak naštvalo, že jsem uvažovala, jestli náhodou nebudu knihu brát za průměrnou. Ovšem to nejde. Průměrná není. Je nadprůměrná. Autorčina prvotina, která má hlavu a patu, je dojemná, velmi vtipná, pohodová, jednoduchá, poutavá a je vidět, že autorka si knihu vymazlila s láskou.
Zdá se vám těch kladů moc? Může být. Ale tahle kniha si to zaslouží. Věřte mi. :-)

Smlsnete si na ni během jednoho až dvou dnů, odpočinete si, zasmějete se cizímu neštěstí (což hodně z nás miluje) a potom si poklepete na čelo, že blbka není blbka, ale spíše kráva. A budete ji přát děti, které budou kopií Ondry. No fakt! Přečtěte si ji a pak mi napište, co vy na to. Myslím si, že se mnou budete souhlasit a budete taky kout pikle. :-)

Děkuji autorce Janě Novákové za recenzní výtisk a kdo z vás si bude chtít tuto pohodovku koupit, tak můžete tak učinit přímo tady nebo oslovit samotnou autorku na jejích FB stránkách.

Přeji vám všem mnoho úsměvných chvil u této knihy a pěknou neděli :-)
Daramegan