V mlze - Caroline Eriksson

Autor: Caroline Eriksson
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 240

"Auto nastartuje na druhý pokus a já nejsem schopna myslet na nic jiného, než abych už odsud byla pryč. V Marhemu už mě nic nedrží, panuje tu jen strach a zmatek. S každou další hodinou se víc a víc zamotávám do něčeho, čemu nerozumím, do čehosi, co vypadá čím dál hrozivější."

Z VÝLETU NA OPUŠTĚNÝ OSTROV...
Prázdninvý výlet zavede Gretu, Alexe a čtyřletou Smillu přes jezero Maran (Přízrak) - opředené mýty a záhadami - na malý opuštěný ostrov. Alex s dcerou se vydají mezi stromy, Greta se v zasněné náladě zdrží na pobřeží..., a když se manžel s dcerou nevracejí, vydá se za nimi: určitě se zabrali do hry a zapomněli na čas. Volá je a horečně prohledává ostrov, je to ale marné.
...SE VRÁTILA JENOM ONA
Greta se zoufale potřebuje dovolat Alexovi, aby se ujistila, že jsou se Smillou v pořádku, a kdyby se neozval, musí zavolat policii. Jenomže její mobil v loďce není. Až po návratu do chaty ho najde schovaný pod pokrývkou. Dala ho tam ona, nebo někdo jiný? Ale kdo a proč? Během policejního pátrání před ní vyvstávají naléhavé výjevy z minulosti a začne ji trápit otázka, jestli to, co dosud považovala za skutečnost, není jen obratně vymyšlená lež. A jakou roli v celém dramatu hraje ona sama? Existuje souvislost mezi zmizením Alexe a Smilly a tím, co se stalo onoho večera před mnoha lety, kdy přišel o život Gretin otec? Kdo byla neznámá žena, která se zjevila u jejich chaty tu noc před zmizením?
A najdou vůbec Alexe a Smillu?

Kniha je řazena mezi thrillery, ale dle mého názoru se jedná spíše o psychologický román s hororovými prvky. Byla zde totiž místa, kdy jsem se opravdu bála a když jsem ji četla v noci, neměla jsem odvahu nakouknout do temné chodby u nás doma, jestli se tam něco nehýbe. :-)

Greta odjede s Alexem a Smillou na ostrov, o kterém se povídá, že je prokletý. Ztrácejí se tam dospělí i děti. Jsou to povídačky, ale když dojde ke ztrátě Alexe a malé Smilly, tak Greta začne přemýšlet, zda je na tom trochu pravdy. Když po nich začne pátrat, poznává okolí ostrova a jezera, jenž je obklopuje, obyvatele města a ne všichni jsou vstřícní a loajální. Dostává se do situací, které jsou opravdu psychicky náročné. Neví, co už je skutečnost a realita, neví, proč se to děje, jen začíná tušit, že některé okamžiky jsou spojené s její minulostí, která není zrovna růžová.

"Byla jsem věčnou pozorovatelkou. Tou, která stále venku a nahlížela dovnitř, která tajně naslouchala, když máma plakala do telefonu Rut, a která špehovala mámu a tátu, když se hádali. Avšak ten večer, ten poslední večer, jsem se nakonec stala účastnicí děje."

Děj je vyprávěn z pohledu Grety. V pár posledních pasážích je vyprávěn i jinou postavou, ovšem v knize je to odděleno lomeným písmem, takže jsem měla jasnou představu o tom, kdy vypráví Greta a kdy někdo jiný.
Odehrává se tam spousta akčních scén, některé jsou i hororové, takže se zvládnete bát. Já to tedy zvládla.
Velmi se mi líbilo, že autorka začala psát příběh jakoby od konce a pak se vracela do minulosti. Proto jsem pořád tápala, co se asi stalo a s každou další kapitolou jsem byla rozuzlení blíž a blíž. Nutilo mě to číst dál. Nedokázala jsem se odtrhnout, Caroline Eriksson mě dostala.
Pořád se mi vrací scéna, kdy hlavní hrdinka stojí u okna, venku je tma, mlha, nikde žádné světlo a najednou se někdo dívá do okna ze zahrady. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, jestli číst dál. Moc ráda se bojím a v tu chvíli jsem nebyla schopna ani si dojít na záchod a zkontrolovat, zda je všechno ok. Hihi. :-)

Četli jste od nakladatelství LEDA knihu s názvem Všude kolem černý les? A pamatujete si, jak na vás působila? Místy mrazení po celém těle, chloupky vám vstávají a vy víte, že na dalších stránkách to bude ještě napínavé... Tak přesně tyto pocity jsem měla.
Konec příběhu V mlze už je spíše psychologickým, kde se dozvídáme, jak, proč, kde a kdy. Za co. Docela se rozebírají vnitřní pocity hrdinů, tudíž jsem se fajn uklidnila a knihu zavřela s pocitem, že je všechno v pořádku. Ale přesto ve mě hlodá pár věcí, které tak úplně, podle mého, nejsou dořešeny, tudíž jsem zvědavá, jestli se autorka vytasí s nějakým volným pokračováním. Vůbec by mi to nevadilo. Naopak, byla by to naprostá paráda.

Doporučuji k přečtení všem, kteří mají rádi knihy, jež jsou napínavé, něco se tam děje, jsou pohledem do nitra člověka, jeho pitváním a hlavně, milují pomalé odhalování tajemství minulosti. Protože temná minulost vždy vypluje na povrch ve chvíli, kdy to nejméně čekáte a následky můžou být hrozivé...
Za mě velká spokojenost.

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan

Uvnitř mé hlavy - Francesca Zappia

Autor: Francesca Zappia
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2016
Počet stran: 368

"Být v jednom autě s Theou a jejími bratry bylo jako zavřít se do bankovního sejfu se čtyřiceti kily TNT a hořící zápalnou šňůrou. Thea mě posadila dopředu, ale i tak jsem měla pocit, že Ian s Evanem jsou až moc blízko."

Alex je divná; alespoň tak ji vnímá její okolí. Přitom má jen vlasy červené jako kečup a fascinují ji živí humři v nádrži supermarketu, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisti nebo že jí někdo otrávil jídlo. Trpí totiž schizofrenií a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, jedinou její jistotou je mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, dětská hračka, se kterou se často radí. Pro jistotu má u sebe Alex taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, aby měla jistotu, že nejsou jen jejím přeludem. Za přelud považuje nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy. Nevymyslela si ho náhodou? Proč by zrovna on měl mít o její společnost zájem?

Když jsem zaregistrovala, že se vydává tato kniha, vůbec jsem neměla tušení, co si představovat. Jaká bude. Obálka byla zvláštní, taková hypnotická a po přečtení anotace jsem si byla jistá, že ji musím zdolat, protože výlet do hlavy schizofrenika se nepovede jen tak někomu.

Vyprávění příběhu je z pohledu Alex, hlavní hrdinky, která neví, co je skutečnost a co je realita. Mnohokrát se přistihne, že netuší, jestli se dívá na něco, co je reálné a proto u sebe stále nosí fotoaparát, aby si určité záběry vyfotila a podívala se na ně později.
Po jedné negativní události musí opustit svou školu a přestoupit na novou. V novém prostředí je toho tolik, co musí sledovat, její paranoia se stupňuje a až vygraduje úplně.
Nejlepší řešení je mít kolem sebe přátele, ale může nějaké mít, když je divná a bláznivá?

"Celia nejásala a netleskala. Celá zrudla a v těch šílených očích s rozšířenými zorničkami, jimiž sledovala svou údajně nejlepší kamarádku, se zračila chladnokrevná vražda. Představila jsem si to jako animák - Celiiny zuby se mění v tesáky a z uší jí jde pára, chytá Britney pod krkem a rdousí ji, dokud Britney nevylezou oči z důlků."

Bavila mě! Čteno na jeden zátah. Svižné, napínavé a vtipné čtení, které mě uchvátilo. Nevěřila bych, co se pod obálkou může skrývat. Místy jsem už měla pocit, že někdo musí něco udělat, protože stavy hlavní hrdinky už byly nezadržitelně nestabilní. A v tu chvíli se stalo něco nečekaného. Překvapivého. Dokázala jsem se do postavy hrdinky vžít a tím pádem je pro mě kniha velmi uvěřitelná a emotivní. Držela jsem ji palce.
I když je to určeno pro mladší čtenáře, tak věřím, že si tato kniha najde čtenáře i ve starší kategorii. Jedná se o neotřelé téma, které se v příbězích jen tak neobjevuje a autorka to dokázala zpracovat velmi poutavou formou.

Primárně je to kniha, která je určena pro mládež. Věřím ovšem tomu, že si tento příběh užijí i ti, kterým už není -náct. Tak jako já. Autorka vás dokáže vtáhnout do děje a myslím si, že většina z vás, kteří se rozhodnou si ji přečíst, tak bude velmi mile překvapena.
Hodnotím ji pozitivně, 90 %.

Děkuji Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku a koupit si jej můžete tady.

Četli jste ji? Co říkáte na téma? Nebo se chystáte?
Mějte se krásně.
Daramegan

Zrádná frankovka - Věra Fojtová

Autor: Věra Fojtová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 243

"Ale cestou k hospodě ho napadlo, že takový vytuněný mamahotel je instituce pro generaci současných chlapců k nezaplacení Tak proč by se ti parchanti zatracení ženili, zakládali rodiny chodili do práce a starali se když je o ně tak dobře pečováno?"

Kapitán Otakar Kuba odchází do ústraní a uzavírá se před světem. Svou sebelítost a smutek z rozpadu vztahu by dále utápěl ve víně, kdyby jej nepřišla jistá mladá žena požádat o pomoc při hledání zmizelé kamarádky. V téže době nalezne místní pejskař v ruinách mezi vinnými sklepy mrtvou ženu. Rozbíhá se spletité vyšetřování, do kterého se zaplete i Kuba. Postupně se odhalují skutečnosti, které měly zůstat utajeny...

S autorkou, Věrou Fojtovou, jsem se již jednou setkala. Ale to se jednalo o úplně jinou knihu, úplně jiný žánr. Byla to kniha Neviditelná zranění, kdy se příběh odehrává za druhé světové války a kniha se řadí mezi jednu z nejlepších, které jsem tento rok četla. Proto jsem měla jasno, když jsem zahlédla v nabídce recenzních výtisků právě Zrádnou frankovku od stejné autorky.

Jedná se o detektivní příběh, který se odehrává na území naší republiky. Kapitán Kuba je nějakou dobu mimo službu a vrátí se do zpět do své práce, když je nalezena ženská mrtvola mezi vinnými sklepy. Začne vyšetřovat smrt ženy a všechny indicie ho zavedou do míst a koutů, o kterých neměl ani on sám žádné tušení.

"Při pohledu na její stále nedůvěřivý obličej si říkal, že pro začátek několik dobře volených povzbudivých vět neuškodí. "Vedete si skutečně dobře, je na vás při práci radost pohledět. Jako dokonalá profesionálka."

Příběh je to velmi jednoduchý, ale jedno ohromné plus to má. Skoro do poslední chvíle netušíme, kdo je ten zlosyn. Kdo je vrah. Tohle se mi na knize opravdu líbilo. Celou dobu mi totiž bylo jasné, že ti, po kterých jde kapitán Kuba to nebyli a pořád jsem čekala na chvíli, kdy se na scéně objeví někdo, jenž bude ten pravý. A ono stále nic, všechny indicie vedly do slepé uličky, ale potom... :-) Dočkala jsem se!
U čtení jsem se dobře pobavila, ale je to taková detektivka, kterou jsem přelouskala za jeden večer, popřemýšlela si, kdo je a není vrah, pohledala nějaké klíče, které by mě přivedly na správnou stopu, avšak s posledním slovem jsem knihu zavřela a určitě o ni přemýšlet dál nebudu. Což o jiných detektivkách říct nemůžu, například od Michaela Robothama na díla myslím pořád. :-)

Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi české detektivky, chtějí si zpříjemnit zimní večery a zasednout s dobrým příběhem do křesla. Na nic nemyslet, vypnout mozek a jen číst. No, a pokud budete přeci jen chtít být trochu aktivní, tak schválně zkuste uhodnout vraha ještě před dočtením! :-)

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu zakoupit, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan